Papež František zesnul před dvěma dny na Velikonoční pondělí. Byl vůdcem Katolické církve něco přes 12 let. Předváděl se jako hluboce náboženský muž s dobrými úmysly, což jsem nikdy nezpochybňoval. Ale dobré úmysly dláždí cestu do pekla. Často jsem se pokoušel na Františkovi najít něco pozitivního, abych jej mohl obdivovat. Bohužel si však myslím, že jeho celkový dopad na svět i na církev byl převážně negativní.
František v domnění, že pracuje na pozdvihnutí chudých a utlačovaných celého světa, přijal všechny ty nejzkázonosnější recepty mezinárodní Levice. Je mi líto, ale nevnímám jako přijatelné, aby si člověk tvrdící, že je významný náboženský vůdce, přisvojoval morální autoritu říkat ostatním, jak vést dobrý život. Po více než století zkázonosných hororů socialismu mají lidé ve významných vůdčích rolích ve společnosti povinnost se z toho poučit, a ne to dále šířit. I se Sovětským svazem, který už dávno zanikl, Kubou a Severní Koreou a Venezuelou a i Čínou, které lze dále sledovat. Jsme povinni o nich vědět a o tom, proč selhaly, proč přinesly chudobu, proč jejich lid trpěl. Ty údajně dobré úmysly už dávno nejsou dostatečnou výmluvou pro ignoranci něčeho tak důležitého.
František obecně přijal kolektivistický přístup k ekonomickým vztahům. Začínal prosazováním štědrosti a soucitu k chudým, pak ale přistoupil k dalšímu kroku a prosazoval marxistický princip, že soukromé vlastnictví je v podstatě krádež. Toto je z jeho 2020 Encyclical “Fratelli Tutti” (Všichni jsme bratři):
119. V prvních křesťanských stoletích vypracovali mnozí myslitelé univerzální vizi odrážející jejich vnímání společného údělu vytvořeného dobra. To je vedlo k tomu, aby si uvědomili, že když jednomu člověku chybí to, co je nezbytné k důstojnému životu, tak je to proto, že si to jiná osoba uzurpuje. Svatý Jan Zlatoústý to shrnuje takto: „Nesdílet své bohatství s chudými je jejich olupováním a jejich obíráním o živobytí. To bohatství, které držíme, není naším vlastním, nýbrž je zrovna tak i jejich.“
František na mnoha místech obviňoval ze špatností světa to, co nazýval „nespoutaným“ nebo „bezuzdným“ kapitalismem, a tvrdil, že chudobu v chudých zemích způsobovala honba za penězi v bohatých zemích. Zde je například článek z Guardian z roku 2015 referující o projevu Františka pronášeném v Bolívii:
Bezuzdný kapitalismus je „ďáblovým výkalem“ říká papež František… Když takto citoval biskupa ze čtvrtého století, tak nazýval bezuzdnou štvanici za penězi „ďáblovým výkalem“ a řekl, že chudé země by neměly být omezeny na poskytování surovin a levné práce pro rozvinuté země…. František říkal, že podporuje jejich snahu, aby dostaly „to tak základní a nezcizitelně nezbytné právo na tu trojici, tj. na půdu, bydlení a na práci.“
Pokud František někdy uznal kriticky důležitou roli soukromého vlastnictví při umožňování chudým, aby se pozdvihli z chudoby, tak mně se to nikdy nikde nepodařilo nalézt.
V ničem se František nedostal více na scestí než v tématu klimatické změny. Jeho 2015 Encyclical “Laudato Si” zavání uctívání Gaiy a neo-pohanstvím. Obsahuje v podstatě všechna s klimatem spojená témata ekologistické Levice a zní to jako by to za papeže napsala Greenpeace. Ta Encyklika v podstatě zcela nekriticky přijímá veškerý klimatický podfuk a snad nejdůležitější v článku je, že klimatická změna disproporcionálně ubližuje těm chudým. Františkovi ale nikdy nedošlo, že drahé energie ubližují chudým daleko více, než to můžou tak či onak dělat vysoké teploty. Výňatek:
Klimatická změna je globální problém s děsivými důsledky: ekologickými, sociálními, ekonomickými, politickými a s dopady na rozdělování blahobytu. Ta představuje jeden z nejzávažnějších problémů, s nímž se v našich dnech lidstvo potýká. Její nejhorší důsledky nejspíš v nadcházejících desetiletích pocítí rozvojové země. Mnoho chudých žije v oblastech zvláště postižených jevy spojenými s oteplováním a zdroje jejich přežití převážně závisí na přírodních zdrojích a službách ekosystému jako zemědělství, rybářství a lesnictví. Ti nemají žádné jiné finanční aktivity nebo zdroje, které by jim mohly umožnit adaptovat se na klimatickou změnu nebo se potýkat s přírodními katastrofami a jejich přístup k sociálním službám a ochraně je velmi omezený.
Nakonec se František rozhodl plnou vahou vložit do záležitosti masové migrace – a zase si vybral špatnou stranu. 21. ledna krátce po druhé inauguraci prezidenta Trumpa mu papež František údajně poslal gratulační poselství, zároveň však prohlásil Trumpovy plány na rozsáhlé deportace ilegálních cizinců za „hanebné“. Axios v ten den referoval, že František odsoudil „deportace lidí, kteří v mnoha případech opustili svoji zemi z důvodů extrémní chudoby, nebezpečí, vykořisťování, perzekucí nebo závažného zničení životního prostředí.“ František v ničem, co mohu najít, nikdy neuznal, že by mohly existovat limity na to, kolik migrantů by Amerika a země EU měly přijmout. Zaujímal snad postoj, že jakmile se sem migrant dostane, i když ilegálně, tak je takový člověk na nás navždy přisátý? Vypadá to, že ho asi nikdy nenapadlo, že chudoba v chudých zemích vzniká z neschopnosti takových míst ctít soukromé vlastnictví a svobodnou výměnu (jinak také známé jako „kapitalismus“ – nebo možná „bezuzdný kapitalismus“).
Teď se do Říma slétají kardinálové z celého světa, aby vybrali Františkova nástupce. František zjevně jmenoval zhruba dvě třetiny těch, kdo se tohoto procesu zúčastní. Doufám, že tito lidé budou mít zdravý rozum, aby církev vrátili z těch progresivistických dobrodružství, do nichž se František pustil, vůbec však, že k tomu dojde, nevěřím.
Kategorie: Autorské překlady