Aby bylo hned zkraje jasno, paní Bobošíková: já jsem si před rokem neměl z čeho vybrat, a tak jsem prezidentské volby zabulal. Ani jednoho z té nabídky, tedy z těch co nám zbyli, jsem si na Hradě nedokázal představit.
Štítek: Jiří Macků
Važme si svých rozvědčíků
Jak hubatá Káča zatoužila nahrabat si v Bruselu
Takových podobných příběhů už z dětství známe… Vybavme si třeba vyprávění Jak šel Honza do světa. Nebo jak se týmž směrem vydal jistý princ Drsoň, pretendent na královský stolec plus princeznino neposkvrněné lože. Vždycky v tom byl, řekněme si s Cimrmanem, nějaký klíčový prvek, tentokrát chamtivosti. Třeba jenom získat zanedbatelnou část řídkého zlatého porostu Děda Vševěda, případně vymydlit…
Ať už tu Káču vezme čert
Historie se opakuje. I po tolika letech. V únoru 1848, jenž byl tenkrát celoevropsky revoluční, spatřil světlo světa tento burcující text: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti.“
Tonoucí koalice se stébla chytá
Osvědčeně prostořeký Andrej Babiš zase na sebe jednou upoutal pozornost. To když, správně naštvaný, mstivě projevil neúměrnou zvědavost jak to vypadá u ´zahraničně věcného´ piráta Lipavského doma, co děti a tak. Získáním těchto údajně citlivých informací, které si může kdekdo snadno dohledat na internetu, mailově pověřil jednoho člena ANO.