Ne, nechci rozebírat existenci Satana, Boha apod. Je to malé zamyšlení nad dnešním světem. Když jsem studoval na Teologické fakultě, tak jsem měl vynikající profesory na historii. Ono to není tak, že když studujete církevní dějiny, že to je jásavý pohled na tím, jak Církev byla dokonalá. Je to v podstatě pohled na dějiny z hlediska Církve. Stejně existují dějiny válek apod. Kulturní historie, dějiny páry například. Církevní dějiny jsou zaměřeny na roli Církve v rámci dějin. Metody výzkumu jsou však stejné jako pro další historické obory.
Co však je podstatné a myslím, že to je to nejdůležitější, že na historické události se nejde dívat dnešníma očima. Člověk musí posuzovat dějiny pohledem lidí, kteří v té době žili. Data, události nic neřeknou, pokud člověk neví proč. U nás pohled na historii totálně pokřivil Masaryk, který tvrdil, že historie se musí vykládat ve prospěch věci. Tím vznikla i polemika mezi historikem Josefem Pekařem a Masarykem, kterou Pekař popsal v knize „O smyslu českých dějin“ Josef Pekař byl žákem profesora Jaroslava Golla a od něj převzal formulaci „Padni, komu padni“ tedy, dějiny se mají vykládat bez ohledu na vlastní názor a postoj. Mimochodem, česká herečka Nataša Gollová byla vnučka Jaroslava Golla.
Dnes se často mnozí bičují a chtějí vyvolat vinu za otrokářství a vinu za to, že člověk vůbec pochází z evropského kulturního okruhu. Problém je v tom, že to není problém. Ostatně ani Spartakovo povstání nebylo proti systému, ale snaha se dostat pryč z dosahu Římské říše. A nebylo to jen povstání otroků, ale také římských bezzemků. Nebo si snad myslíte, že Thrákové neměli otroky? Měli. Byl to společenský systém. Pro mnohé asi bude překvapením, že mnozí římští otroci byli bohatší než římští císaři, anebo, že mnozí římští občané dobrovolně vstupovali do otroctví, protože měli jistotu pravidelné stravy a ubytování. Otroci ve většině případů žili stejný život jako Římané, jen neměli občanská práva.
Otroctví v Evropě zaniklo, jak se zvyšoval vliv Církve. Pohled byl jasný, jestliže před Bohem jsou si lidé rovni, musí si být rovni i před zákonem. Což bylo i rozhodnutí papeže po té, co Portugalci a Španělé obsadili území v jižní Americe, že otrokářství je špatné a trestá se exkomunikací. Zároveň došlo k rozdělení jižní Ameriky na španělskou a portugalskou část, protože Portugalci s tím nesouhlasili. Vím, zjednodušuji, ale bylo by to na knihu.
Ovšem otrokářství není to, čemu se chci věnovat. Padni komu padni, nepatří jen výkladu dějin, stejně jako pohled na historii. Podobně bychom se měli dívat i na současnost. Dívat se očima Evropana na Asii, Afriku a v současné době třeba na konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, nevede k pochopení. Rusko napadlo Ukrajinu, Rusko je agresor, je zjednodušení celého problému. Dějiny tohoto konfliktu nezačaly 24.2.2022, ale během existence Sovětského svazu. Vlastně na jeho počátku, kdy se mapy v SSSR překreslovali ne podle skutečnosti, ale podle výhodnosti. Proto se i ruský Krym ocitl jako součást Ukrajiny, stejně Oděsa a další a další regiony a města a když se rozpadal Sovětský svaz, tak se vzaly jen mapy svazových republik. A teď, Podněstří se osamostatnilo ještě za SSSR, dříve než vznikla samostatná Moldavská republika. Osetie, podle mapy SSSR součást Gruzie, ale, nikdy součástí Gruzie nebyla. Arménie – Ázerbájdžán .
Ano, Arménie, kdy Pekarová v Ázerbájdžánu nazvala Arménii agresorem, přičemž pár hodin před tím v Arménii vyjadřovala podporu arménskému lidu.
Nejen na historické události bychom se měli dívat očima lidí, tehdy žijícími a politické systémy posuzovat ne, dle našich pravidel, ale podle toho jak to vnímali tehdejší lidé, ale i na události dnes, bychom se měli dívat nejen našim pohledem, ale také pohledem těch druhých. A hlavně pravdivě. A týká se to nejen Ukrajiny. Ostatně, kdo Vám dnes řekne, že když Luhansk a Doněck vyhlásili autonomii, tak to byl Porošenko, kdo tam poslal armádu, která se tam chovala jako nacisté, nebyly to ty oblasti, které útočily. Vím, v Evropě se to řeší jinak. Katalánsko vyhlásÍ nezávislost a na katalánské politiky se vydá zatykač.
Je zvláštní, že respektujeme některé oblasti jako Kosovo, kde vše bylo založené na lži. Historickou oblast Srbska jsme odtrhli, ale to je v pohodě. A kašpar Vondra? S těžkým srdcem jsme Kosovo uznali. Ano, kosovští Albánci mají právo na svůj stát a jsou bojovníci za samostatnost a nezávislost. Rusové v Donbasu a Luhansku tohle právo nemají a jsou separatisté, stejně jako Katalánci.
No hlavně, že politici umí vysvětlit rozdíly a naše média to papouškovat. Jen ta pachuť dvojího metru zůstává.
Kategorie: Autorské články