V minulosti nebyly progresivistické elity ohrožovány hrozbami kampaní starých centristických a centro-pravicových stran, protože tyto skupiny řídili falešní konzervativci, kteří neměli vůbec v úmyslu odchýlit se od Overtova okna, co je směřuje k radikální levici. Časy se ovšem mění. Legitimní opozice vůči krajní levici roste ve formě politických stran bojujících za bezpečné hranice a proti woke iniciativám, a tak progresivisté zuří.
Ti si okusili téměř totální moc, a ač tvrdí, že jsou svatými patrony Demokracie, tak aby si udrželi moc, otevřeně přejímají autoritářské ideje.
Krajní levice v USA tlačí otevřenou válečnou propagandou a už roky zneužívají právní systém jakožto prostředek, aby konzervativcům zamezili v návratu k vládě. Taktiky nátlaku soudními procesy zneužívané proti Donaldu Trumpovi byly bezprecedentní, nakonec ale selhaly. V Evropě si však levičáci vedou daleko úspěšněji.
V Německu se režim pokouší zakázat čím dál úspěšnější stranu AfD na základě toho, že prý představuje „návrat k fašismu“. Přes 100 zákonodárců toto usnesení podpořilo, není však jasné, zda o tom dojde k hlasování. AfD je v Německu druhou nejpopulárnější stranou a nedávno předvedla svého kandidáta na kancléře pro nadcházející únorové volby.
V Německu jsou všechny politické strany variantami progresivistického spektra. Levičáci říkají, že získá-li AfD nějakou významnou vládní moc, odmítnou s nimi spolupracovat, kdy radši opustí německou vládu, aby stát zůstal v rozvratu, než aby přijali vůli voličů. Je třeba poznamenat, že německá koaliční vláda už kolabuje a země je v krizi.
Ve Francii se čím dál úspěšnější Marine Le Pen se svou stranou Národní obroda potýká s extrémním házením klacků pod nohy od progresivních elit. Režim se pod Emmanuelem Macronem pustil do politické šikany, jakmile Národní obroda vyhrála první kolo francouzských voleb. Centristický establishment se dal do koalice s radikálními levičáky, aby tak pravici zabránili převzít moc. Technicky vzato byl tento krok legální, mnozí na něj ale pohlíží jako na nemorální snahu upřít hlas konzervativním francouzským voličům.
Elity se rovněž pokouší vést proti Le Pen trestní stíhání, kdy vyčarovávají obvinění ze zneužití peněz EU v úmyslu znemožnit jí kandidovat ve volbách roku 2006. Za povšimnutí stojí, že stejně jako v Německu ta koalice, kterou slepili, aby udrželi pravici mimo vládu, se teď zhroutila po odhlasování nedůvěry ministerskému předsedovi Barnierovi, a Francie je teď tedy v krizi.
V Británii žádná pravicová strana, která by zastupovala zájmy veřejnosti, neexistuje. Současný progresivně globalistický režim se zpronevěřil duchu odhlasovaného Brexitu a doširoka otevřel hranice země pro imigraci z třetího světa. Výsledek je katastrofický. Vláda a britská média teď tráví většinu svého času skrýváním nárůstu násilné zločinnosti páchané migranty po celé Evropě a v Británii. Když nemá britská veřejnost žádné zastoupení, uchýlila se k protestům v ulicích.
Levičáci v reakci na to spustili razii proti svobodě slova se zavíráním lidí, kteří na internetu kritizovali otevřenou imigraci. V Británii je demokracie už úplně mrtvá.
V Rumunsku poprvé ústavní soud zrušil výsledky prezidentských voleb, protože v prvním kole neočekávaně zvítězil „pravicový“ kandidát. Vláda tvrdí, že Calin Georgescu dostal na internetu pomoc z účtu na TikToku z ruských zdrojů a to znamená „pokřivení voleb“. Soud na podporu tohoto tvrzení nepředložil žádné konkrétní důkazy, ani nevysvětlili, jak se umělý ruský provoz na TikTokovém účtu Georgesca promítl do hlasování Rumunů.
Soudy teď zvažují, zda proti Georgescuovi vznesou trestní obvinění. Konec konců nemohou spustit další volby, jen aby ten kandidát znovu vyhrál a ukázalo se, že ruské obvinění je hoax. Prokurátoři teď vedou razie proti sponzorům jeho kampaně a hledají důkaz o vměšování do voleb. Georgescu říká, že nikdy neměl s Ruskem či jinou cizí entitou žádné vazby a rumunský ústavní soud nazval ‚mafiánským soudem‘ účastnícím se puče proti Rumunskému lidu.
A zase, s tím jak politická levice Demokracii prosazuje, tak ji tím úplně zabíjí.
Exploze nadšení evropské veřejnosti pro pravicová hnutí s legitimními konzervativními politikami (zvláště u mladých lidí) ukazuje, že ten posud nalevo není tím, co by obyvatelstvo chtělo, a nikdy tím nebylo. Progresivistický establishment však tuto změnu sentimentu veřejnosti nepovažuje za přijatelnou. –
Rozhodli se spáchat všechno a cokoliv, aby si moc udrželi, i když to znamená opustit všechny ty demokratické procesy, o kterých tvrdí, že je brání.
Kategorie: Autorské články