Předsedkyně Eurokomise Ursula von der Leyen se ve středu od Soudního dvora EU dočkala pokořujícího úderu.
Soud rozhodl, že porušila zákony o transparentnosti a anuloval její rozhodnutí zadržet dokumenty týkající se zpráv spojených se smlouvou na covidové vakcíny s ředitelem Pfizeru Albertem Bourlem.
Šéfová EU už dva a půl roku bojuje s evropskými a belgickými soudy, aby nemusela odhalit své textové zprávy ohledně svých vyjednávání o vakcínách.
Můžeme tedy jen předpokládat, že se pokouší skrýt důkazy o své účasti na „největším korupčním skandálu v lidské historii.“
InfoWars hlásí:
Připomínáme, že ty texty se používaly k vyjednání nákupu 1,8 miliard dávek vakcín Pfizer za asi 35 miliard €, navíc k nákupům dalších 2,8 miliard dávek od jiných výrobců. To je přes 10 injekcí na každého Evropana za celkem více než 70 miliard €. Podáno jich bylo jen málo přes pětinu, což znamená, že většina jich nevyhnutelně skončila v zavážkách.
Avšak i přes skutečnost, že by to mohlo být klíčové k pochopení takovéhoto nepředstavitelného plýtvání penězi daňových poplatníků, tak rozhodnutí Evropského soudního dvora (ECJ) nebude mít žádné bezprostřední důsledky na zveřejnění textů s Pfizerem. Komise už prohlásila, že je nezveřejní. Von der Leyen má dva měsíce na odvolání vůči tomuto rozhodnutí a proces vedoucí ke konečnému rozsudku typicky trvá dalších 15 až 24 měsíců. Jinými slovu veřejnost tyto texty nejspíš nejméně dalšího dva a půl roku neuvidí, pokud k tomu vůbec někdy dojde.
Podobně přestože se na to okamžitě vrhla i média mainstreamu, tak tahle „odporná kaňka“ na image von der Leyen nebude „žádný reálný politický průšvih“, prostě protože neexistuje žádný mechanismu, který by von der Leyen pohnal k odpovědnosti, ani k tomu není skutečná vůle mezi režimními stranami v Ursulině parlamentní koalici.
To samozřejmě neznamená, že by ti mimo její politický tábor zastavili boj za transparentnost a odpovědnost a za konečné skoncování s tím nekonečným zneužíváním moci v srdci EU.
Pokud nemá von der Leyen „co skrývat, tak ani nemá čeho se bát,“ nadhodil dánský europoslanec Anders Vistisen, šéf seskupení Patrioti pro Evropu (PfE) pro euroconservative.com. „Ale její odmítání zveřejnit texty vyměňované s ředitelem Pfizeru jasně ukazuje, že má skutečné důvody svou činnost skrývat.“
Vistisen poukazoval, že za von der Leyen se táhne historie mazání zpráv z telefonů, aby skryla rozsáhlou korupci, jelikož velice podobně se to dělo, když se potýkala se závažným obviněním z podvodů u veřejných zakázek, když sloužila jako německá ministryně obrany. Odpovědnosti za tento případ unikla tím, že ji roku 2019 poprvé jmenovali předsedkyní Eurokomise.
Podle Vistisena by po „veřejném pokoření“ rozsudkem ECJ měly okamžitě následovat politické důsledky a je na každém seskupení v Europarlamentu, aby se toho chytilo.
„Když není ochotná texty těch zpráv plně odhalit, tak ji k tomu musí dotlačit Europarlament. To by celou Komisi postavilo do latě,“ říkal. „Uvidíme, jak se různé politické skupiny o této záležitosti rozdělí.“
I další jako nizozemský europoslanec Marieke Ehlers (PfE) a bývalá francouzská eurposlankyně Patricia Chagnon (RN) přišli s podobným názorem, kdy říkají, že Evropané si zaslouží znát pravdu a že nechat von der Leyen, aby jí to prošlo bez důsledků, by bylo porušením základních demokratických principů.
„Jedinou zárukou demokracie je transparentnost. Když začnete něco skrývat, tak už to není demokracie,“ řekla Chagnon euroconservative.com. „Politici mají svůj mandát od voličů, a tudíž se jim musí zodpovídat. Opovrhuji každým politikem, který se nechce zodpovídat za to, co udělal.“
Další bývalý europoslanec z ECR Rob Roos napsal o tom, jak je to absurdní, když proti von der Leyen byla podána další žaloba kvůli jejímu odmítání zveřejnit tento text, která byla letos belgickým soudem prohlášena za „nepřijatelnou“ kvůli neschopnosti navrhovatele doložit „osobní újmu“ nebo „dostatečný zájem“, přestože k tomuto podání bylo připojeno přes 1 000 stížností, včetně europoslanců dohlížejících na transparentnost a dokonce i od členských států, zatímco ECJ rozhodl ve prospěch návrhu od The New York Times (NYT).
„Toto rozhodnutí vyvolává i otázku, proč by měly mít zahraniční noviny větší práva transparentnosti než europoslanci, než evropští občané a samotné členské státy?“ napsal Roos na X.
Stejnou námitku vznesla i německá europoslankyně Christine Anderson (ESN), která se vyjádřila, že pro demokracii je nepřijatelné, aby NYT „dosáhl toho, co se poslancům a občanům upíralo.“
Právě proto Anderson spolu s Vistisenem, Ehlersem a dalšími europoslanci na národně konzervativní straně – tj. skupiny PfE, ECR a ESN – opět vyzvala ke zřízení vyšetřovací komise o podezřelostech v EU jako je Pfizergate.
Tento měsíc Patrioti dokončili sběr potřebných podpisů pro návrh na zřízení Komise transparentnosti a odpovědnosti (TRAC) a teď je to na předsedech režimních stran, aby umožnili postoupení této iniciativy do plenárního hlasování. Ti se nejspíš pokusí to zablokovat, stejně jako v jiných podobných případech, a místo toho navrhnou pracovní skupinu v komisi rozpočtové kontroly, neboť dobře vědí, že ta nebude mít pravomoc něco smysluplně změnit.
„Potřebujeme vyšetřovací komisi. Ne jen nějakou komisi, nýbrž takovou se skutečnými pravomocemi. Pravomocemi, aby předvolali Ursulu von der Leyen, aby měli přístup k dokumentům Komise a mohli nastolit politickou odpovědnost,“ prohlásila Anderson. „Jen skutečné vyšetřování s pravomocemi předvolávat může vynést pravdu na světlo.“
Kategorie: Autorské překlady