Britští spotřebitelé zaplatili za poslední dvě desetiletí skoro o 220 miliard £ navíc kvůli systému radikální Zelené agendy Westminsteru, zjistila zpráva od vůdčí firmy energetického poradenství.
Britská veřejnost byla „svedena povídačkami o tom, že obnovitelné energie jsou levné,“ avšak podle studie provedené Kathryn Porter z Watt-Logic a prezentované lordem Offordem, tj. stínovým ministrem energetiky ve Sněmovně lordů, byl zjištěn pravý opak, že Zelená agenda nejenže pouze vysála dotace od daňových poplatníků, ale také spotřebitelům vyhnala náklady na energie do výšin.
„Že obnovitelné energie nejsou levné, by už mělo být jasné, už z takových dokladů, že i po 35 letech dotací, jsme se ještě nedočkali žádného prospěchu v podobě menších účtů,“ zjišťuje zpráva.
Podle kalkulací Porterové, kdyby se britská vláda nepustila do programu přechodu na tzv. Zelené energie, tak by od roku 2006 britské domácnosti ušetřily 218 miliard £.
Zpráva zjistila, že přímé náklady na politiky čisté uhlíkové nuly v roce 2023-24 obnášely 17 miliard £ dodatečných nákladů v energetických účtech spotřebitelů a předpovídá, že do roku 2029-30 dále narostou na více než 20 miliard £.
Porter sice uznává, že dopady u cen plynu měla i Ukrajinská válka a širší konflikt Západu s Ruskem, poukázala však, že to nemůže vysvětlit, proč ceny energií neustále po dvě desetiletí rostly už před evropskou plynovou krizí v letech 2021-23.
„Ač by ‚mezinárodní ceny plynu‘ mohly vysvětlit období vyšších cen energií v Británii, tak nevysvětlují, proč má Británie relativně draží energie v porovnání s jinými zeměmi. Tyto dodatečné náklady podvrací mezinárodní konkurenceschopnost Británie a jsou tahounem de-industrializace,“ dodala.
Ač se Británie staví jako globální vůdce v boji s tzv. klimatickou krizí, tak jak Procter poukazuje, to vedlo k ohromným domácím cenám energií, což způsobilo, že britská výrobní základna se stěhuje do zahraničí do „zemí s levnějšími (protože špinavějšími) energiemi.“
Navíc, když se vyvezou ty složky s velkou energetickou náročností, tak je to potom nutno zpátky do Británie dovážet, tudíž rušit všechny ty údajné přínosy pro prostředí, vyhlašované vládou.
„Ideálně by se ty věci měly vyrábět lokálně natolik, nakolik je možné. Avšak komparativně vysoké ceny energií to činí nerentabilním. A jelikož na Británii připadá jen 0,8 % globálních emisí oxidu uhličitého, tak takové sebepoškozující trýznivé energetické politiky toho přináší jen málo,“ uvedla.
Navíc, aby k těm škodám přidali zkázu, tak jsou britští spotřebitelé často nuceni platit za to, že větrné farmy se vypínají, jelikož turbíny nejsou stavěny „aby nepřekračovaly přetížení sítě“, což znamená, že síť nezvládá množství vyráběné energie, a tudíž se musí odstavit. Podle té zprávy Brity stojí 1 miliardu £ ročně ochrana sítí před přetížením.
Ač se Zelená agenda často vyhlašuje jako zásadně levnější alternativa k tradičním formám energetiky, tak dokonce i vládní Komise klimatických změn přiznala, že jakékoliv úspory nepocítíme dříve než v letech tak 2038 nebo 2043.
Zpráva dospívá k závěru: „Veřejnost dříve či později pochopí plný rozsah na to kladených požadavků a v žádném případě není jasné, zda bude ochotna to přijímat. Voliči se jak v USA, tak v Evropě začali odvracet od projektu čisté uhlíkové nuly, takže voliči v Británii nejspíš udělají to samé. Měly by se jim poskytnout veškeré informace, podle nichž učiní svá rozhodnutí, neboť pokračování v šálení veřejnosti o nákladech čisté uhlíkové nuly je nepřijatelné.“
Kategorie: Autorské překlady