V další zprávě s dovídám, že při bombardování zahynul katarský novinář a s ním 11 členů jeho rodiny. Tak je možné pokračovat prakticky nepřetržitě. Protože útoky izraelských pilotů jsou také nepřetržité.
Zajímalo by mě, jak se ti piloti vypořádají se svým svědomím, když následně zjistí, co způsobili. Třeba bombardováním nemocnice v Chán Júnisu, patřící Indonézanům, kde bylo mrtvých 48 a z toho 22 dětí. Jestli jsou pyšní na svůj výkon a nebo mají dokonce body za mrtvé Palestince, tak jak to mají Ukrajinci? Tam je za mrtvého Rusa celých 6 bodů!
Přitom protiletecká obrana proti jejich útokům v podstatě neexistuje. Bez jakéhokoliv pozemního ohrožení mají čas na to, aby shodili přesně svůj smrtonosný náklad na místo určení. Hrozí jim pouze to ,že havarují kvůli vlastní pilotní chybě. Přesto bývají zasaženy i stanové tábory, kde je šance na přežití naprosto nulová.
Jsou to většinou mladí piloti, kteří zřejmě již dostatečně nasákli doktrínou, kterou razil první premiér Izraele David Ben Gurion.
A ta zní: Musíme použít teroru, zastrašování, vraždění, konfiskace půdy a odstřižení od veškerých sociálních služeb, abychom zbavili Galileu její arabské populace.
Ten člověk, jestli je možné ho tak vůbec nazývat, prakticky vyhlásil dlouhodobý plán Izraele proti Palestincům. Že to funguje, potvrdil v nedávném vyjádření současný ministr financí Smotrič, který k tomu přidal jen okamžité a dobrovolné stěhování kamkoliv do jiných států. Jinak likvidace. Myslím, že tato doktrína je v zásadním rozporu s usnesením Valného shromáždění ze dne 29.11. 1947, na jehož základě vůbec mohl vzniknout stát Izrael. Ovšem to usnesení přisoudilo zároveň Izraeli 14000 čtverečních kilometrů a palestinskému obyvatelstvu rozlohu jen 11000 kilometrů, ale zároveň předpokládalo dva státy tvořící t.zv. Hospodářskou unii.
Ještě k tomu Benu Gurionovi. Na jeho příkaz zaútočil Izrael na Egypt v roce 1956, kdy byl znovu u moci. Celkem ve funkci premiéra s přestávkami vydržel 13 let.
Dne 14. Května 1948 vznikl opravdu stát Izrael. To území, které po mnoho let neslo název Palestina, se tím dnem začalo celé jmenovat Izrael. Přitom v té době bylo Palestinců 1 350 000, izraelských obyvatel 650 000, kteří vlastnili jen 6procent půdy. Okamžitě nastaly pogromy na původní palestinské obyvatelstvo, a následkem toho bylo vystěhování 711 000 palestinských obyvatel.
Ještě jeden citát Guriona v rozhovoru s novinářem.
Proč by měli Arabové uzavírat mír? Kdybych byl arabský vůdce, nikdy bych s Izraelem smlouvu nepodepsal. Vzali jsme jim půdu.
Takže žádná Hospodářská unie, žádné dva rovnocenné státy. Netanjahu, soudem uznaný zločinec, prohlásil, že Izrael kategoricky odmítá mezinárodní diktát o trvalém urovnání s Palestinou. Prostě j jde naprosto nekompromisně po stopách po Bena Guriona. Podle něho mrtvý Palestinec-dobrý Palestinec.
Mrtvých již bylo dost, tak trochu jiné téma.
A to jsou presidentské volby v Rumunsku. Je to až úsměvné, dokonce humorné, jak se naši pisálkové snaží vysvětlit, že nemožné je v podstatě možné. Vždy platilo, že existuje tzv. favorit voleb, nebo více favoritů, kteří prošli mnoha průzkumy veřejného mínění a kteří si to mezi sebou ve volbách rozdají. A ty, co jsou bez šance, jsou outsideři. Nicusor Dan byl v prvním kole až třetí a měl jen 19,6 hlasů. Najednou vyhrál s 54 procenty hlasů.
Jsem starý chlap, když začala 2. světová válka, byl jsem již na světě. Takže jsem měl možnost sledovat dostatečný počet popisů voleb ve světě. A u nás především. Ano, někdy měly volby nečekaný průběh a volby vyhrál outsider. Ale to, že Nicusor Dan najednou dostane o 34,4 procenta více hlasů než v kole prvním? Troufám si tvrdit, že je to v souboji outsiderú s favority nový světový rekord! Myslím, že to někdo trochu přehnal!
Jen doufám, že to samé překvapení se nebude týkat našich podzimních voleb.
A ještě jeden postřeh. Hubou premiéra Merze, jsem se dověděl, že německá armáda rozhodně bude nejsilnější v Evropě, To samé říkal kdysi Hitler. Aby toho ještě nebylo dost, tak vyslal kontigent německých vojáků do Litvy. Tam již byli před více jak 80 lety, takže to znají. Tam vybudují základnu pro odpal dálkových raket. Kam? Přece na Moskvu. Po 80 letech mají druhý pokus. A nikdo u nás se nad tím nepohoršuje. Naopak. Již všichni zapomněli, že díky Němcům jsme přišli o 350 000 našich občanů v II. světové válce? Je opravdu normální, že jsme s nimi největší kamarádi? Dá se říct, že jim naši politici zobou z ruky, a přitom jim zároveň lezou do análu. Dnes je opravdu možné všechno.
Kategorie: Autorské články