Bohužel se můžeme domnívat, že na titulní otázku nezná nikdo, a je horší odpověď, někteří lidé ani nechtějí.
Jak již víme, hned v prvních týdnech tohoto konfliktu se objevily nápady, jak je ukončit, sdílené v Moskvě a v některých kruzích také v Kyjevě. Nicméně tato naděje byla rychle uhašena Borisem Johnsonem a přímým tlakem Spojeného království a USA, které nejenže neměly zájem o mír, ale byly jasně rozhodnuty pokračovat ve válce za (ukrajinskou) cenu, takže kyjevská vláda byla nakonec nucena následovat.
Kdo nechce mír?
V důsledku toho stále více západních pozorovatelů přemítá nad zdánlivým paradoxem západní angažovanosti na Ukrajině a ukazuje na to, že je rozhodně málo, aby Kyjev převzal strategickou iniciativu, nakonec dosáhl, aby se podařilo dosáhnout scénáře udržování dlouhotrvajícího konfliktu, jako byla válka mezi Íránem a Irákem v 80. letech 20. století, která byla pokryta televizními zprávami někde mezi výstavou místních traktorů, sportem a předpovědí počasí. Tito analytici, kteří nejsou schopni pochopit západní strategii, opakují chybu, kterou by podobně zacyklení systémů historici poznali. Dvojí předpoklad, že Západ očekává ukrajinské vítězství a že chce mír, je mylný . Pokud USA a Spojené království skutečně chtěly mír, pak:
a) nevede k válce,
b) blízko ukrajinsko-ruské oblasti již na jaře/léto 2022.
Když se nic takového nestalo, cíle musí být jiné. Tento předpoklad dává větší smysl než trvat na tom, že všichni v západních hlavních městech náhle ztratili kontakt s realitou.
Historici by si to měli spojovat s vypuknutím Velké války. Zástupy badatelů dodnes nechápou, jak je možné, že tak zkušená diplomacie jako ta anglická nezachránila mír, i když to mohla udělat jedním telegramem do Berlína (který si mimochodem vyžádali Francouzi ). Ministerstvo zahraničí však nic takového neudělalo a vědci se stále snaží pochopit důvody takového omylu , místo aby přijalo zjevné vysvětlení, že nešlo o omyl, ale o záměrnou akci směřující k eskalaci a šíření evropského a poté globálního konfliktu.
Jaký konec války?
Ne, více než dva roky po vypuknutí nejsme o nic bližšího míru, protože to není cíl této války, který předpokládají její pachatelé, tedy Spojené státy, Spojené království a NATO. Má ale druhá válečná strana, tedy Rusko, vizi ukončení konfliktu?
Ukrajinu můžeme v těchto úvahách vynechat, protože na rozdíl od zdání nejde o entitu, ale pouze o místo konfliktu, bez jakékoli rozhodovací pravomoci . Předpoklad, že Ukrajinci mají takovou moc, nebo ji alespoň dokážou získat zpět, byla primární chybou Ruska při plánování původních válečných cílů, založených na přesvědčení, že pokud Kyjev pořádně zatřese, draví oligarchové ho nechají napospas. a neutralizaci a denacifikaci uznají sami Ukrajinci jako uspokojení svých životních zájmů. Z dnešního pohledu se takový plán jeví až trapně naivní, ale vše tomu nasvědčuje, že přesně tak vypadal původní ruský nápad na rychlou válku bez mimořádných vojenských následků.
Tento plán selhal, protože ruské tankové motory nedokážou dobýt Kyjev, když měly takovou příležitost, a nakonec byl svržen ze stolu s neúspěchem istanbulských rusko-ukrajinských rozhovorů. Zůstává však však, na kterou otázka nikdo, rozumně dál odpovědět.
Trochu to připomíná situaci s COVID-19, kdy nikdy nebyla položena jediná rozumná otázka: jaký stav by byl rád za definitivní konec, kolik by tam mělo být „nakažených“ a jaké procento populace by mělo být očkováno. stručně řečeno, co se musí stát, abychom přestali mučit lidi a ničit ekonomiku? To jsme dva roky nevěděli a nikdy jsme to nakonec nezjistili, Putin střílel COVID-19 z tanku, což pravděpodobně nebylo předem plánováno, když pandemický cirkus začal, a bude trvat dva roky.
Stejně tak dnes nic nevím: jaké by mělo být vítězství Kyjeva? Víme jen, že nedochází k vypalování Moskvy, nedobývání Donbasu, ovládnutí Krymu, tak co: záplatovat frontu, ne tak rozbitou Rusy, ale opuštěnou dezertujícími ukrajinskými jednotkami? Navíc Rusové asi také nevědí, jak a kde to skončí: na plné čáře Dněpru? Na lince Dněpr, ale s Oděsou? Na převrat v Kyjevě, na cestě k řece Zbruch (před rokem 1939 hranice mezi SSSR a Polskem), nebo třeba k řece Bug (současná ukrajinsko-polská hranice)? A co dál, odkud pochází myšlenka, že někde za další řekou je mír, protože po celou tu dobu tu není žádné jiné říšské kancléřství, které by vztyčilo prapor se slovy: „ Tak jsme udělali, co jsme potřebovali udělat , Je čas jít domů ! ‚?
Tanec na sopce
Ledaže by se obě strany (tedy opět Západ a Rusko) propracovaly ke známé strategii hry na lechtání a změnily ji v možnost, kdo se dříve unaví a má větší potenciál, tedy ve scénáři nejbližšímu známému ze západní fronty Velké války. Pak na následných vesnicích na Ukrajině, do kterých Rusové po ukrajinské dezerci vstoupí, moc nezáleží, protože na Ukrajině, v Polsku a Rumunsku je skoro tolik vesnic jako branců v Rusku, takže to všechno může trvat velmi dlouho.
Tato válka bude trvat nebo se plynule změní v další. Současná krize může být hlubší a delší než ta předchozí. A my stále tančíme na sopce, oklamáni zdáním malé kvazistabilizace.
Kategorie: Glosy odjinud
Nejlépe tubylo za Husáka !