Chtěl bych upozornit na možná neočekávané, přesto potenciálně velmi ničivé dopady překotného vývoje válečných technologií v oblasti, kde bychom to ještě před dvěma lety vůbec nečekali. Jedná se o masivní nasazení relativně jednoduchých dronů, vybavených výbušninami a schopných operovat až desítky kilometrů od místa startu buď pod kontrolou operátora, nebo dokonce zcela autonomně. Rád bych věřil, že si lidé, odpovědní za činnost českých zpravodajských služeb a připravenost bezpečnostních sborů alespoň částečně uvědomují reálné hrozby, které přináší nasazení těchto technologií na rusko-ukrajinském válčišti.
Je to především získávání obrovského množství zkušeností s nasazením bojových dronů i ve velmi obtížných podmínkách, při rušení, signálu a za používání antidronových zbraní. Velmi rychle se také objevilo velké množství poloamatérských „bastlířů“, schopných tyto drony modifikovat jako útočné zbraně a vyrábět víceméně podomácku výbušné prvky, ať už pevně spojené s tělem dronu, nebo shazované z podvěsu. A co je podstatné, objevilo se také velké množství operátorů, kteří se tyto donedávna ještě „hračky“ naučili bravurně ovládat. A ne všichni z výše jmenovaných si nechají své znalosti a dovednosti pro sebe. Peníze potřebuje každý.
Nástup bombardovacího letectva během první světové války zásadně ovlivnil charakter vedení bojové činnosti a přenesl válečná utrpení z fronty do hlubokého týlu. Stejně tak možné nasazení levných a snadno dostupných dronů, vybavených výbušnými systémy, schránkami s otravnými, případně radioaktivními látkami, nebo biologickým materiálem znamená kvalitativní skok ve schopnostech teroristů provádět zákeřné vzdušné útoky na libovolné cíle. Od sportovních utkání, koncertů pod širým nebem a dalších míst shromáždění velkého množství lidí, přes prvky kritické infrastruktury, jako jsou rozvodny elektrické energie, čerpací stanice plynu, vodárny, letiště či jaderné elektrárny až po centra měst a hustě osídlené oblasti.
Možnost provádět teroristické útoky pomocí bezpilotních letounů mimo jiné zásadním způsobem znehodnocuje pozemní protiteroristická opatření. Počínaje kontrolními rámy, systémy rozpoznávání obličejů a betonovými zábranami proti vozidlům, a konče ozbrojenými vojáky a policisty v ulicích. A staví před bezpečnostní složky požadavky na vybavení sofistikovanými antidronovými systémy.
Jak ukázal loňský útok Hamásu na Izrael, organizace, cvičící islámské teroristy, se velmi rychle učí a dokáží účinně uplatnit jak taktiku nasazení dronů, tak konstrukci a účinnost jimi nesených výbušných prvků. Nebo zásobníků se sarinem, sporami antraxu, případně radioaktivními látkami. Tyto znalosti mohou v „Evropě bez hranic“ volně šířit a potřebné technologie a výbušniny prostřednictvím již existujících pašeráckých sítí velmi snadno dopravit na libovolné místo v Evropě i jinde ve světě.
Jak je obvyklé ve válce, jak ruská, tak ukrajinská armáda dnes už mají ve válečné zóně velké množství systémů, určených k detekci, převzetí pod kontrolu nebo likvidaci dronů za letu a překotně vyvíjejí další. Ale chránit před těmito prostředky účinně civilní stadiony, elektrárny, logistická centra distribuce zboží a potravin, velké společenské akce, nebo diplomatické čtvrti evropských či amerických měst s vysokou koncentrací obyvatelstva je prakticky nemožné.
Teroristé přitom nemusí používat pouze bezpilotní prostředky speciální konstrukce. Konkrétně v ČR lze v podstatě bez většího rizika použít v podstatě libovolné volně prodejné a cenově dostupné drony, které lze velmi jednoduchými úpravami z prostředku zábavy velmi rychle změnit v účinnou útočnou zbraň, ohrožující životy, zdraví a majetek občanů.
Hrozba, kterou jsem zde nastínil, je reálná a rychle roste. Zajímá mě, která odpovědná složka bezpečnostního systému ČR se jí bude schopna ujmout a začne pracovat na způsobech její eliminace. Doufám, že nebudeme muset čekat až do první desítky mrtvých po vzdušném útoku na lidmi nabitý fotbalový stadion Sparty, nebo na vyprodaný koncert Pražského jara.
Kategorie: Glosy odjinud