Skoro polovina lidí žijících v Británii se cítí jako „cizinci“ ve své vlastní zemi, čímž zjevně potvrzují nedávné anti-migrační vyjádření premiéra z Labour Party sira Keir Starmera, k němuž byl přinucen Nigelem Faragem z Reform UK.
Liberální politický a mediální establishment se minulý týden úplně sesypal, když se premiér Starmer uchýlil k rétorické porážce posvátné krávy ideologie otevřených hranic prohlášením, že masová migrace nejenže pro pracující třídu v Británii nevytváří ekonomické přínosy, ale také hrozí, že ze země se stane „ostrov cizinců“, neboť soudržnost komunity kolabuje.
Tento týden studie od průzkumové firmy More in Common zjevně tento názor potvrdila. V průzkumu mezi 13 000 lidmi vedeném už před premiérovým proslovem zjistili, že 44 procent z nich se cítí občas jako cizinci ve své vlastní zemi.
Tazatelé se konkrétně neptali, jak moc k tomuto pocitu přispěla imigrace. Některé otázky však naznačovaly, že v tom hrála roli. Opravdu 73 procent respondentů řeklo, že je třeba dělat více k integraci lidí různého etnického a kulturního původu do britské společnosti a 77 procent říkalo, že je třeba, aby to dělali všichni.
U této otázky byly jasné rozdíly mezi skupinami voličů, kdy 73 procent příznivců strany proti masové migraci Reform UK Nigela Farage hlásilo pocit jako cizinci v Británii v porovnání s 48 procenty Konzervativců a 34 procenty labouristických voličů.
Ač 44 procent bílých respondentů hlásilo, že se v Británii cítí odcizeni, tak Asijci typicky lidé původem z Jižní Asie, ze zemí jako Indie, Pákistán, Bangladéš a Srí Lanka, hlásili tento pocit na nejvyšší úrovni na 47 procentech.
Průzkumníci říkají, že k tomu přispěly bouře proti masové migraci po pobodání v Southportu na taneční party Taylor Swift migrantem druhé generace z Rwandy Axelem Rudakubana, kdy respondenti tvrdí, že to znamenalo nárůst „rasistických“ incidentů.
Avšak i přes rostoucí napětí to vypadá, že Británie zůstává zemí tolerantní k menšinám, když každý sedmý říká, že etnický původ by neměl být považován za bariéru k přijetí někoho jako Brita.
Podle ředitele More in Common Luka Tryla by bylo „chybné říkat, že jedinou příčinou fragmentace našeho sociálního přediva je imigrace a nedostatek integrace,“ s tvrzením, že našli i jiné faktory kromě imigrace.
Dotazovaní též uváděli faktory jako životní náklady, šíření sociálních médií, úpadek společných prostor jako městská centra a přetrvávající dopady koronaviru, jako je vzestup práce z domova.
Také mají pocit, že britská společnost směřuje k většímu prospěchu pro bohaté a vůbec nepřekvapuje, že ti, kdo žijí v chudších oblastech, se cítí být více ustrčeni než ti z bohatších míst v zemi, která se zatím hlavním dopadům masové migrace vyhýbala.
Pan Tryl tato zjištění komentoval slovy: „Tento průzkum především poukázal na naléhavou potřebu zase se zamyslet nad tím, jak znovu vybudovat spojenou a soudržnou společnost.“
„Průzkum vypustil do světa to, co pro mnohé Brity není překvapivé, tj. rostoucí pocit, že jsme vrháni do uzavřenosti s odklonem jeden od druhého, takže se stáváme odtažitějšími a méně propojenými.“
„Premiérovo varování, že nám hrozí, že se staneme ‚ostrovem cizinců,‘ rezonuje u milionů, kteří říkají, že se cítí být odtrženi od těch kolem sebe.“
Kategorie: Autorské překlady