Nový výzkum publikovaný v žurnálu Remote Sensing of the Environment zase jednou potvrzuje to, co čtenáři Climate Change Weekly a Heartland a dalších realistických kanálů o klimatické změně vědí už dávno: Země se celkově ozeleňuje a je to díky vyšším hladinám oxidu uhličitého a vlhčímu počasí.
Studie od týmu 17 výzkumníků z různých univerzit a výzkumných institucí ve Spojených státech a v Číně hlásí, že ve dvacátých letech našeho století dosahuje „zelenost“ Země, tj. její pokrytí vegetací a hmotnost té vegetace, nejvyšší úrovně od roku 2000, ale nejspíš to bude už za mnohem delší dobu.
Za využití dálkových senzorů a doplňkových ukazatelů získaných strojním učením výzkumníci určili, že to ozelenění bylo „převážně spojeno s neustálým nárůstem vegetace v arktickém a v mírném pásu“ a je „doplňováno přechodným rozrůstáním tropické vegetace kvůli větším dešťovým srážkám.“
Ač média mainstreamu tuto studii převážně ignorují (jste snad překvapeni, my NE!), tak Daily Sceptic o ní referuje zprávou:
Tato zpráva podporuje další potvrzující vědecké práce z poslední doby, které poukazují na ohromné globální rozrůstání rostlin přímo spojené s probíhajícím jak přirozeným, tak lidmi způsobeným nárůstem oxidu uhličitého v poslední době. Rostliny se vyvinuly k růstu v atmosféře, která bývala daleko na CO2 bohatší, než jsou současné koncentrace téměř oduhličeného vzduchu, a tak to, že má ten nárůst v našich časech ty myriády přínosů pro lidstvo, by nemělo překvapovat…
To není poprvé, kdy bylo zrychlování globálního ozelenění v posledních dvou desetiletích pozorováno. Loni skupina čínských vědců zjistila, že asi 55 % globální pevninské masy vykázalo „zrychlující tempo“ růstu vegetace. Čínský tým, k němuž patří profesor eko-klimatologie Tiexi Chen prohlásil, že „globální ozelenění je nesporným faktem.“
Kromě ozelenění současných lesů v mírném a tropickém pásu a další vegetace, byla rovněž zaznamenána de-dezertifikace, neboť hranice pouští se zkracují, protože pouště znovu zarůstá vegetace a rozšiřují se i oázy.
Různé studie ukazují, že hnojivý účinek CO2 pomáhá i opylovačům a stojí za tím ohromným poklesem globálního hladu v posledních desetiletích, jelikož více CO2 přináší značnou část toho, čemu se připisují zvyšující se výnosy zemědělských plodin.
Autoři dospívají k závěru, že jejich výsledky poukazují na „robustní odolnost a adaptabilitu globální vegetace potýkající se se změnami v životním prostředí.“
Jak už bylo výše uvedeno, přínosnost ozelenění vyvolávaného CO2 pro Zemi s delšími sezónami růstu a se zlepšením dešťových srážek a efektivity pěstování není pro mé čtenáře žádnou novinkou. Climate Realism už publikoval skoro 60 článků s citacemi rozmanitých výzkumných článků a studií, které dokumentují CO2 přinášené ozelenění a stovky dalších zkoumajících, jak ozelenění zvýšilo výnosy zemědělských plodin a produkce a snížilo hladovění, hlad a podvýživu.
Heartland navíc v 78. epizodě show Climate Realism diskutoval o globálním ozelenění s fyzikem Willem Happerem a debatovali jsme o globálním ozelenění a o jím způsobeném pokračujícím posilováním zemědělství na četných panelech v Heartlandských sériích 15. Mezinárodní konference o klimatické změně.
Různé analýzy tzv. kalkulací „Sociálních nákladů uhlíku“ ukazují, že globální ozelenění a jeho účinky na zemědělství samotné by měly znamenat, že by se tato metrika měla vhodněji označovat za Čistý sociální prospěch z uhlíku.
Globální ozelenění je zjištěným faktem a tato studie je jen jednou z mnoha poukazujících na data, která to dokazují.
Kategorie: Autorské překlady