V roce 2019 nezákonný papež Bergoglio intronizoval ve Vatikánu démona Pačamamu. Dopustil se tak veřejného gesta apostaze. Bohužel mnozí katolíci, otrávení duchem II. vatikána, který vyhlásil úctu k jiným religiím, de facto i k jejich démonům, to už ani nepokládají za hřích. Brzy nato vyhlásil synodální cestu. Zpočátku strategicky zatajoval pravdu, že mu jde o církevní legalizaci donebevolajícího hříchu sodomie.
Dne 18. prosince 2023 tento falešný papež vydal tzv. věroučnou deklaraci Fiducia supplicans, skrze kterou ruší morální principy a Boží i církevní přikázání. Jde o žehnání sodomie, spojené s celou protibožskou ideologií LGBTQ. Biskupské konference jednotlivých národů, které ji přijaly, se zjevně odtrhly od katolického učení a církve.
Nastala nejtragičtější situace v celých církevních dějinách. Proč? Protože toto Bergogliovo odtržení od samotného evangelia a vyhlášení sodomského antievangelia je už přímou vzpourou proti Bohu a nastolení procesu satanizace. Nelze to vůbec ani srovnat se schizmatem před 1000 lety či Lutherovou reformací před 500 lety. Papežství je dnes zneužito ke globální transformaci katolické církve na nevěstku antikrista. Bergogliovu LGBTQ cestu je možné přirovnat k hříchu Lucifera – satana – a jeho pyšných andělů – zrádných biskupů (srov. Zj 2-3), kteří se pod jeho vedením postavili do vzpoury proti Bohu a z andělů se tak stali démoni.
Dne 1. listopadu 2023 v motu proprio Ad theologiam promovendam Bergoglio zavedl princip změny paradigmat. Vyhlásil, že všechno učení před ním, které nesouhlasí s jeho synodální duhovou cestou, on ruší. Tím se Bergoglio stal zakladatelem anticírkve. Těmito dvěma falešnými a neplatnými církevními dokumenty se Bergoglio a jeho stoupenci odtrhli od katolického učení. Zevnějškově ale zůstali v církevní struktuře, kterou zneužívají ke globalizačnímu vtažení katolíků na antikristovu cestu demoralizace a satanizace.
Bergoglio a jím najmenovaní preláti stáhli skrze zkompromitované biskupské konference do této své anticírkve celé národy. Má-li se zastavit Bergogliova realizační, autogenocidní fáze, stanovená na rok 2025, je nutno zrádné biskupské konference, které přijaly Fiducia supplicans, zrušit či opustit. Fiducia supplicans odmítli všichni biskupové Afriky i biskupské konference Polska, Maďarska, Ukrajiny, Běloruska. Tím ale není vyhráno. Pokud tyto konference dále zůstanou v podřízenosti uzurpátorovi papežství, on skrze církevně-právnický mechanismus a zneužitou autoritu sešrotuje všechny pravověrné biskupy a dosadí své stoupence. Tím vtáhne do vzpoury proti Bohu všechny národy. Stáhne tak Boží trest a největší katastrofu na lidstvo.
Ptáme se: Kde jsou kořeny této tragické apostaze? Je to duch i litera II. vatikána.
V letech 2008-2010 naše biskupské kolegium (pozdější BKP) vyzvalo více než 4000 biskupů světa, aby odmítli bludný výrok předsedy německé biskupské konference Zöllitsche. On vyhlásil herezi, že Kristus prý nezemřel za naše hříchy, ale jen ze solidarity s trpícími. Pouze jeden z biskupů byl schopen odmítnout herezi Zöllitsche i historicko-kritickou metodu, která zpochybňuje božství Kristovo i Jeho reálné a historické vzkříšení i božskou inspiraci Písma. Toto je důkazem, že Bergoglio je jen vrcholem ledovce vnitřní apostaze, která má své kořeny v II. vatikánském koncilu. Ten otevřel dveře panherezi modernismu a herezi synkretismu s pohanstvím a přijal ducha světa takzvaným aggiornamentem.
Dne 15. září 2010 byla vyhlášena Boží anathema i na Jorge Maria Bergoglia.
Druhý vatikánský koncil připravil cestu k zločinné Fiducia supplicans. Má-li nastat vnitřní obroda církve, musí nastat metanoia, změna myšlení, a to od herezí k pravověrnosti, od ducha světa a ducha antikrista k Duchu Kristovu. Konkrétní pokání spočívá v tom, že každý biskup, kněz i věřící, chce-li být spasen:
1) musí se odříct zločinné, nemorální a sebevražedné Fiducia supplicans,
2) musí se odříct podřízenosti neplatnému uzurpátorovi papežství,
3) musí se odříct litery a ducha II. vatikána,
4) pravověrný biskup se musí oddělit od biskupské konference, která ho vtáhla do zrady Krista.
Pak je třeba nastoupit na cestu uzdravující epitemie tak, jak se praktikovala v prvotní církvi pro veřejné hříšníky. Podstatou této epitemie je obnovení osobního vztahu k svému Spasiteli Ježíši Kristu skrze vnitřní modlitbu. Je třeba si uvědomit realitu, že Boží Syn na kříži za cenu hrozného utrpení a výkupné smrti vytrhl naše duše z otroctví satana a z muk věčné smrti. Každý biskup i kněz ať vyčlení vnitřní modlitbě aspoň desátek času, to je 2,5 hodiny denně. Jinak duch světa neodejde z jeho duše ani z jeho mysli ani z církve.
Co je třeba konkrétně dělat k záchraně, tedy k oddělení se od Bergogliovy anticírkve, do které lžipapež vtáhl biskupy, kněze a věřící?
• Diecézní biskup ať pro svou diecézi napíše pastýřský list a pravdivě vysvětlí situaci. Ať poučí kněze a za celou diecézi se odřekne zločinné Fiducia supplicans. Ať vystoupí z jidášské biskupské konference a oddělí se i od uzurpátora papežství, Bergoglia. Tím i s celou diecézí zachová katolické učení a zůstane v katolické církvi.
• Biskupové v Africe jsou v jiné situaci. Odmítli sice Fiducia supplicans, ale musí udělat i druhý krok, oddělit se od uzurpátora papežství, kterého v Africe reprezentuje kardinál Besungu. On, přestože Afrika odmítla Fiducia supplicans, manipulačním způsobem prosazuje Bergogliovu realizační fázi duhové synodální cesty. Biskupové Afriky ať se oddělí od podřízenosti lžipapeži Bergogliovi a skrytému stoupenci sodomie Besunguovi. Následně ať vyhlásí africký patriarchát a potvrdí jasné pravověrné učení a pravověrnou morálku. Až bude pravověrný papež, pak se s ním sjednotí. Existenční podmínkou však dnes je nekompromisně se oddělit od lžipapeže Bergoglia.
• V případě, že biskupská konference na daném území přijala sebevražednou deklaraci, vtáhla i pravověrné biskupy do této cesty a zrady Krista. Jaké je řešení? Pravověrný biskup se svou diecézí se musí oddělit od této zrádné biskupské konference. Pak je svobodný k tomu, aby se vůbec mohl odřeknout sebevražedné Fiducia supplicans. Zároveň ať se odřekne i neplatného papeže. Skrze pastýřský list vysvětlí, proč byl povinen pro zachování katolického učení tento krok udělat. Důvodem je především věčná spása nesmrtelných duší, kterou Bergogliova duhová cesta vylučuje.
Jiná situace je, když je biskup stoupencem Bergogliovy duhové cesty. V tom případě každý kněz, pokud mu leží na srdci spása nesmrtelných duší a věrnost Kristu i katolickému učení, ať si soukromě pozve několik věrných věřících a pravdivě jim vysvětlí situaci v církvi. Oznámí jim, že Bergoglio je neplatný papež, že Fiducia supplicans je vzpourou proti Bohu a celá synodální cesta vede do věčného zavržení. Kněz pak napíše svůj pastýřský list pro svou farnost. Přečte ho v nedělním kázání a písemnou verzi dá k dispozici všem farníkům. Musí předpokládat, že ve farnosti bude několik stoupenců Bergogliovy duhové cesty, kteří se budou aktivně snažit zmanipulovat neinformované věřící a postavit je proti knězi.
V tomto duchovním boji za věrnost Kristovu učení je záchranou, že farnost přijme pastýřský list kněze i jeho požadavek. Odřekne se Fiducia supplicans na rozdíl od zrádné biskupské konference v daném národě – například na Slovensku od KBS. Zároveň se kněz se svou farností odřekne i podřízenosti zrádnému biskupovi, který je stoupencem Fiducia supplicans a stáhl na sebe exkomunikaci latae sententiae a Boží anathemu (Gal 1,8-9), kterou se vyloučil z církve. Rovněž se tato farnost odřekne sebevražedné synodální cesty i falešného papeže Bergoglia. To je záchranný krok pro každého kněze a věřícího katolíka, který chce být spasen. Tím končí stádovitost. Dnes se musí každý osobně rozhodnout, jakou cestu si zvolí: buď Kristovu cestu spásy, nebo Bergogliovu duhovou cestu vedoucí do zavržení.
V tomto rozhodování mají za spásu svých farníků největší zodpovědnost kněží. Pokud mlčí a nepoví jim pravdu a neukáží na nebezpečí věčného zavržení, do kterého vede Bergogliova cesta vzpoury, věřící se nemohou správně orientovat a oddělit se od cesty apostaze. Pokud kněz získá pro pravdu většinu, chrám zůstane pravověrným. Jinak je třeba vejít do katakomb.
Jestliže kostel budou okupovat stoupenci sodomského antievangelia i se svým sodomským knězem, hrstka věrných věřících se bude scházet po domech. Když bude jen málo věrných a odvážných, mohou aspoň jednou za měsíc jezdit na svatou liturgii tam, kde bude zachována pravověrná církev s knězem věrným Kristu. Anebo pravověrný kněz může přijíždět do pravověrných společenství. Tak to bylo například na Ukrajině v době stalinského komunismu. Pokud bude věřících více, mohou pronajmout nějakou místnost, třeba v budově školy, kulturním domě či jinde.
Každý kněz a věřící, musí mít jasnou vizi. Nemůže být dotlačen do situace, kde není řešení. Řešení tu je, a to řešení záchrany. To od nás ale vyžaduje, abychom bojovali za věrnost Kristu a vyšli z katolické pasivity. Mučedníci v prvních třech stoletích byli schopni za svou věrnost Kristu podstoupit nejenom smrt, ale předtím ještě i nejkrutější mučení. Svědectví jsou v čtyřsvazkové knížce „Mučedníci a jiní svatí“.
Dnes kněz, chce-li být spasen, musí se oddělit od prokletí Fiducia supplicans i od Bergogliovy duhové cesty vedoucí do zavržení. Drahý bratře, který toužíš v tomto čase těžké zkoušky a duchovního boje, zůstat věrný Kristu, uvědom si závažnost situace. Duch Boží skrze tvé kněžské pomazání zpřítomňuje svou všemohoucností na oltáři Kalvárskou oběť za hříchy tvé i hříchy lidstva. S touto Kristovou vykupitelskou obětí se denně sjednocuješ. Spojuješ ji i se svým utrpením a touhou po spáse Tobě svěřených nesmrtelných duší. V duchovním boji Božího království se silami temnoty má tato nekrvavá oběť, která je ztotožněna s krvavou obětí Golgoty, nevyčíslitelnou hodnotu pro čas i věčnost.
Pokud se ale sjednotíš s apostazí, tedy se zradou Krista skrze Fiducia supplicans, Duch Boží od Tebe odstoupí a bez Něho bude tvá kněžská činnost neplatná a neúčinná. Bůh po Tobě nyní žádá tvou životní oběť, doslova zřeknutí se sama sebe pro Krista a Jeho evangelium a oddělení se od heretické struktury, do které jsi byl vtažen zrádnou biskupskou konferencí, která přijala cestu sodomského antievangelia končící ve věčném zavržení. Pokud zůstaneš v tomto stavu, nebudeš už knězem Kristovým, ale knězem antikristovým. Budeš svádět lidi a ubíjet jejich svědomí na cestě do věčného zavržení.
Uvědom si, dnes buď budeš skutečným Ježíšovým učedníkem, anebo Ježíšovým zrádcem, Jidášem.
Do této situace jsi postaven a nepomohou zbožné fráze, ať už vyřčené kýmkoliv. Ty se musíš rozhodnout. Drahý bratře, služebníku oltáře, nemáš se čeho bát. Ježíš, kterému sloužíš, tě neopustí. Ano, čeká tě utrpení, ale On ti dá sílu a světlo. Když povíš věřícím pravdu o apostazi v církvi, buď ji přijmou a zachráníš farnost či aspoň její část, anebo ji nepřijmou, ale ty před Bohem už neponeseš vinu. Ty jsi jim nezamlčel pravdu a varoval jsi je před duhovou cestou do věčného zavržení. Za tvou věrnost Kristu se i na tobě naplní: „Budou vás vydávat církevním soudům… budou vás nenávidět pro mé jméno…“ (Mk 13,9), „budou vás vylučovat ze synagog, každý, kdo vás (třeba i morálně) zabije, bude se domnívat, že tím slouží Bohu. To s vámi budou dělat, protože nepoznali Otce ani mne.“ (J 16,2n) „Kdo ale vytrvá až do konce – a to si pamatuj – bude spasen“!
Kategorie: Autorské články