Příměří anebo další podvod?

Zdá seⁱ, že to byl nově zvolený americký president Donald Trump, na jehož podnět byl israelský premiér Benjamin Netanjahu donucen přistoupit na příměří, které dříve resolutně odmítal. Údajně v pátek, 10. ledna večer, mu telefonoval z Kataru Trumpův vyslanec na Středním Východě, Steven Witkoff, aby mu oznámil, že druhý den brzy odpoledne přijede do Israele sjednat podrobnosti.

Netanjahu se ohradil, že něco takového není možné, to je sobota, u nich je ‘šábes’, což znamená, že se nesmí pracovat. Ale prý se s ním setká v sobotu večer.

Na to mu odvětil Witkoff, který je zřejmě zvyklý nezdržovat se se slovíčkařením, že ho jejich šábes nezajímá. V sobotu odpoledne je tam a tím to hasne. A v sobotu odpoledne byl opravdu Netanjahu v kanceláři, aby s ním jednal, načež se Witkoff hned poté vrátil do Kataru.

Pan Witkoff, jinak realitní investor a developer židovského původu není žádný diplomat. Nejedná jako diplomat a ani tak nemluví. Diplomatické jednání ho nezajímá, je podnikatel, který má zájem pouze rychle uzavřít jednání a neváhá se kvůli tomu chovat agresivně. A on sám donutil israelské vedeni přistoupit na příměří, které Netanjahu tak dlouho odmítal.

Při sepisování podmínek příměří, trvali Hamas na tom, že zajatci budou vráceni úměrně oběma stranám a že israelská armáda odtáhne ze všech pozic v Gaza. To byl pro Israelce tvrdý oříšek, ale nakonec kapitulovali a souhlasili se vším, i s odstraněním svých vojsk z Gaza a ponechání vlády nad celou oblastí Hamas, což bylo přímo proti jejich vůli.

To dokazuje, že Israel nebyl nikdy schopen nahradit Hamas coby vedoucí složku v Gaza. Nikdy nepochopili jak převést vojenská vítězství do politických. Tím ovšem anulovali veškerý jejich dosavadní vojenský nádskok.

Příměří, přese všechny překážky

A pak se opravdu stalo toⁱⁱ, co nikdo nečekal a začátek příměří byl ohlášen na neděli, 19. ledna, v 8:30 ráno. Zajatci měli být propuštěni a vyměněni, aspoň 50 nákladních aut s humanitární pomocí již čekalo na hraniční čáře a Palestinci se směli vrátit do svých zničených domovů. A Netanjahu přiznal, že mu Trump osobně sdělil, že to příměří je pouze dočasné, jen na pouhých 6 týdnů a pak může válka pokračovat.

Takže kdo něčím takovým skutečně co získal? Snad pouze Trump, který se teď může na chvilku holedbat politickými úspěchy. To, že je příměří časově omezeno stejně většině pozorovatelů a kritiků unikne. Palestinci se mohou podívat jak moc ztratili v Gaza, které je naprosto zničeno a bude trvat mnoho dlouhých let, než bude zpět vybudováno.

Israel tím získal čas a možnost převést část armády do Libanonu, kde se přes veškeré příměří, které i tam uzavřeli, stále dál bojuje. Ne, to nejsou Hezbollah, kteří bojují. To je israelská armáda, která využila jejich nečinnosti a zničila podstatnou část země a jejího obyvatelstva v marné snaze zničit i je, Hezbollah. Sice se mohou pochlubit tím, že se jim podařilo infiltrovat libanonské hnutí odporu, ale na druhé straně – co ve skutečnosti tím bojem proti všem ostatním docílili? Nic, zhola nic.

Příměří je pouhé slovo

Kdyby nebylo zrady, kterou Israelci stále dokola používají a záhadně jim to projde, že uzavřou příměří a pak útočí hůř než předtím, tak by nedocílili ani tu trochu, co se jim doposud podařilo urvat. Jejich pýcha nad oslabením Hezbollah, poškození Hamas a ponížením Iránu nemá podstatu, protože to skutečné vítězství, po kterém tolik toužili, se jim nepodařilo docílit.

Jejich vojenské omyly, neschopnost předvídat ohrožení, upředňostňování rozšíření státu nad získáním vlastních zajatců zpět, bezohledné vraždění civilistů, převážně žen a dětí, to všechno zůstane v jejich lidech snad napořád a může to časem vykvasit v jakousi roztříštěnost, která změní celou společnost v samém základu na něco naprosto odlišného.

Pro stát, který vidí své přežití pouze ve vojenské moci jsou tyto nedostatky kolosální. A ten naprostý nedostatek etického jednání může je, kteří jsou v podstatě militaristický celek a hodně z těchto důležitých detailů nechápou, stát naprosto všechno. Je též pravděpodobné, že své nemorální a neetické jednání už nikdy před světem neobhájí, ať se budou snažit jak chtějí.

Současné příměří rovněž odhaluje nedostatečné zabezpečení hranic, hlavně pak na severu a na jihu. Iluze nedobytné pevnosti tím ztrácí na pravdivosti, spolu s častým selháním jejich protileteckého systému, zvaného ‘Iron Dome’ (Železná kopule).

Tím, že nejsou ochotni uznat nároky Palestinců na jejich vlastní zemi, kde oni sami jsou touto dobou pouzí okupanti a chtějí je o tento majetek nestydatě připravit, se Israel odsoudil k nekonečné válce. To samozřejmě zvyšuje jejich parazitní závislost na nekonečně milosrdném mecenáši, což je Amerika.

Pro Palestince tím vzniká obrovské dilema, jak budou dál prosperovat ve státě, který je k nim vrcholně nepřátelský a za podmínek, kdy veškeré způsoby jejich obživy jsou zničeny a humanitární pomoc má zákaz vstupu do země. Zde je nutno si uvědomit, že hordy nezákonných israelských ‘usedlíků’ spolu s israelskou armádou zničily skoro veškerou jejich zemědělskou činnost, vytrhali stromy, zničili olivové háje, ukradli domy a dobytek. Všechno kolem je zbombardováno na padrť, snad ani jedna budova v Gaza není obyvatelná.

A Palestinci a vůbec Arabové se dnes mohou ptát jak to, že uvěřili iluzi, která zastírala tvrdou skutečnost. Vše v co věřili zaniklo; vše v co doufali, selhalo a vše o čem snili zmizelo. Kdysi měli jakýsi domov, měli střechu nad hlavou a to všechno je dnes pryč, jejich rodiny jsou pryč, buď mrtví, těžce zranění, nebo nezvěstní. Velká část národa je na pokraji šílenství. A co bylo tím vším utrpením docíleno? Nic, zhola nic. Budou nadále muset žít s vetřelcem v jejich vlastní zemi, který si přivlastňuje všechna práva, i když mu žádná nepatří a bude je nadále ohrožovat všude, kam se pohnou, tak jako dřív, ne-li ještě víc.

Takže všechno to krveprolití, utrpení, pláč, nářek, slzy, hrozby a prosby byly nanic. Načisto na nic. Celý svět k tomu mlčí a z dálky přihlíží jak je, právoplatné majitele země židovští okupanti vraždí jednoho po druhém, neozbrojené ubožáky v teniskách, záměrně střílejí jejich malé děti do hlavy a odpírají jim základní životní potřeby jako je jídlo, voda a slušné životní prostředí.

Na druhé straně, zamyslí se zionističtí Židé nad svojí nadřazeností? Uvědomí si, že bez mohutné pomoci morálně zkoruptovaných Spojených států by nevydrželi válčit proti Hamas ani týden? Uvědomí si ve své nabubřelosti škody, které napáchali celému národu nevinných lidí, které neustále ponižovali na úroveň lidského dobytka, hodného vyhubení, ve snaze ukrást jim jejich území a majetek s ním spojený? Uvědomí si kdy své vlastní přečiny proti lidskosti a proti všem mezinárodním zákonům světa? Soudě podle historie – ne! Nikdy!

Jiní říkají …

Jak říká významný současný ekonomⁱⁱⁱ a profesor, Jeffrey Sachs, který je sám židovského původu, Israel záměrně nechal obyvatelstvo Gaza hladem. Záměrně je chtěli vyhladovět až k smrti. To není přehánění, to je skutečnost, záměrně chtěli nechat celou populaci Gaza zemřít hladem. Už z toho důvodu je Israel kriminální stát. Jeho činy jsou nekonečná řada válečných zločinů a teď se k tomu přidává genocida. A přitom jsou naprosto bez pocitu viny, bez znalosti pravdy, bez uvědomění si dosahu toho, co provádějí.

Něco takového ale ohrožuje základní zabezpečení státu, protože to ukazuje světu, že Israel není ve skutečnosti právoplatný stát.

Jejich řádění přestane pouze tehdy, když jim Spojené státy přestanou dodávat zbraně. Zde není možnost, že by Israelci měli tolik sebekontroly, aby přestali sami na svých. Něco takového jejich vláda nezná. Je to vražedný gang, který se tam chopil moci. Jsou to fanatikové, kteří mají jakousi podivnou mesianickou vidinu toho, že jim patří celá Palestina (a všechno kolem, dodávám). Tito lidé nepřestanou sami od sebe. Naopak, použijí vyhlazení národa, nebo i horší metody kdykoliv to budou považovat za nutné. Zde je potřeba pouze aby jim Spojené státy odepřely svoji podporu.

Jenže – jak je něco takového možné, když až na 2-3 členy amerického Kongresu jsou všichni ostatní upláceni židovskými manipulátory?

Smlouva je jen kus popsaného papíru

Israel byl odedávna znám svojí dvojakostí^iv. Podepíšou smlouvu s Palestinci a ta je pokaždé odstupňována. Když dojde k prvnímu stupni, který jim dá to, co chtěli docílit, pak už nikdy na další fáze smlouvy nedojde. Poté vyprovokují Palestince vojenským zásahem k sebeobraně, kterou následovně vydávají za provokaci a zruší celou smlouvu, aby je znova mohli začít vraždit. I jiné smlouvy, v původním článku vyjmenované, nebyly nikdy dodrženy. Takže co je možno v současné situaci očekávat?

Také současná smlouva o příměří bude s největší pravděpodobností mít podobný postup. Dá se říct, že celé příměří bude možná jen jakási přestávka pro uvedení nově zvoleného amerického presidenta do funkce. Israel totiž nemá nejmenší inklinaci k tomu, aby zastavil svůj kolotoč vraždění. A opravdu, hned druhý den po podepsání smlouvy obvinili Hamas, že určité části nemají v úmyslu dodržet, aby si mohli vynutit další přídavné ústupky. Hamas samozřejmě toto obvinění popřeli.

Tak také první fáze smlouvy, která má trvat 42 dnů, zahrnuje skončení bojů a propuštění rukojmích. Během druhé fáze má být propuštěn zbytek israelských zajatců. A třetí fáze, ke které asi nikdy nedojde, zahrnuje vyjednávání a trvalý konec války.

Jak bylo očekáváno, Israelci začali okamžitě couvat. Hned v prvních dnech tak zvaného příměří odmítli odstranit vojska z některých částí Gaza a tvrdili, že Palestinci zkoušejí smlouvu nedodržet. Jako vždycky, vinní protivníka z toho, co dělají sami.

A stejně jako pokaždé, tam, kde Hamas chtějí docílit trvalý mír, Israel si vyhrazuje právo na pokračování bojů. Smlouva o příměří také neobsahuje rozhodnutí o tom, kdo bude vládnout na Gaza, když Israel zásadně odmítá přítomnost Hamas.

Podle této smlouvy^v mělo být uvolněno 1000 zadržených Palestinců, včetně 250 vězňů, odsouzených na doživotí, všechno převážně ženy a děti mladší než 19 let. Israel souhlasil, že odstraní armádu z klíčových míst na Gaza, aby se mohli odtud vypuzení Palestinci vrátit do svých domovů. Na druhé straně Hamas měli propustit 33 nebo 34 israelských zajatců, které stále ještě drželi.

Snad poprvé vyjevil Israel kolik Palestinců drží v zajetí a to číslo je prý 3436, z nichž 529 nemají dovoleno si vzít právníka. Je to směs civilistů a militantů, což opět popírá israelské tvrzení, že se jedná o samé militanty.

Hamas rovněž získali smluvní příslib opravy nemocnic a některých jiných budov. To zahrnovalo i opravu hraničního přechodu do Egypta, v Rafah. Bohužel, zapomněli, že správně by Israel měl opravit celý Gaza pruh, který dokonale zničili. Katar, který se jednání zúčastnil coby prostředník, byl ochoten denně doručit 600 nákladních aut s potravinami a s humanitárními potřebami, 200 000 stanů a 60 000 obytných vozidel.

A hlavně se mělo přestat bojovat. Jenže přestalo se?

Israelská okupační armáda^vi pak začala další útoky na palestinské město Jenin na Západním pobřeží a na uprchlický tábor, který se tam nachází. Israelské buldozéry nadále ničí tamní příjezdové cesty, vojáci zabírají lidem domy a mění je na svá stanoviště a ostrostřelci už sedí na střechách palestinských domů a čekají na své oběti. To stejné co v Gaza, se teď děje tam.

Promptně zastřelili řidiče auta, který vezl děti domů ze školy. Ke konci prvního dne bylo 10 Palestinců zabito a 40 dalších zraněno. Cesty, vedoucí k nemocnici byly zničeny, takže nebylo možno dovézt naléhavé případy. S použitím bagrů ničí Israelci palestinské domy, cesty, infrastrukturu a komerční budovy. Desítky Palestinců byly zajaty a poslány do výslechového centra.

A Jenin prý je pouhý začátek. Takže jaké příměří?

Genocida se zcela nepodařila

Přes stále pokračující bombardování bylo Palestincům, kteří se po vyhnání z Gaza zdržovali v nejjižnější městě státu, Rafah, ‘dovoleno’ vrátit se do jejich domovů v Gaza. Vydali se na cestu, desetitisíce z nich, šli pěšky a na zádech nesli všechno, co vlastnili, viz obrázek. Více fotografií a videa jsou na stránce^vii.

Všichni šli, celých 20 – 30 km v naději, že uvidí zbytky své rodiny, své rodiče a příbuzné a nevěděli, že všechno, co je čeká je na padrť rozbité město (viz obrázek níže), kde v sutinách je opravdu možno najít mrtvoly těch, na které se tolik těšili. Denně jsou nacházeny desítky a desítky mrtvých, kteří zahynuli při israelském bombardování.

Pohled na město Gaza^viii je opravdu apokalyptický. Hromady na hromady suti jsou všude, kam oko dohlédne a těch několik doposud stojících domů jsou jen prázdné kostry, které se mohou každým momentem zhroutit. 95% všech škol jsou zničeny a zhruba 15 000 dětí školního věku spolu s 800 těch, kteří ve školském systému pracovali, jsou mrtví.

Veškeré policejní stanice jsou zničeny, včetně 1400 policistů, kteří v nich pracovali a stovky dalších byli zraněni. Stovky na stovky automobilů podlehly israelské nenávisti. A přitom Židé po podepsání příměří dovolili padesáti členům Hamas denně, aby překročili hranice a vyhledali lékařskou péči v Egyptě, zatím co 12 000 zraněných Palestinců nutně potřebuje lékařskou péči, kterou nemají.

Jak by je mohl kdo ošetřovat, když lékaři a zdravotní personál, čímž jsou myšleni ti, kteří všechno to bombardování a vojenské šikanováni přežili, sedí v israelském vězení, kde jsou vystaveni stejně hrubému a nelidskému zacházení jako všichni ostatní. Jsou mučeni, tyranizováni a několik z nich na to již zemřelo.

Israelská vězení jsou peklo samo

Velmi dobře známý^ix (ale nejmenovaný) israelský novinář, který se po 7. říjnu 2024 změnil na informátora doznává, že vězení pro Palestince představuje nikdy předtím nevídaná místa hrůzy. Vězňové jsou spoutáni a ponecháni na holé zemi, kde jsou do nekonečna tyranizováni hlasitým vysíláním israelské hudby. Židé je zjevně zkoušejí psychologicky zničit. Výkřiky a nářky týraných je prý možno slyšet ze všech stran.

Jinde zase nutí celý zástup Palestinců, namačkaných jednoho na druhého a se zavázanýma očima do nekonečna zpívat jistou israelskou populární píseň pro děti. Stále dokola a dokola, až mnozí z nich začnou bláznit.

Politická aktivistka^x, Khalida Jarrar, která byla nedávno z vězení propuštěna při výměně zajatců říká, že s Palestinci není v těchto místech zacházeno jako s lidmi. Ona sama byla držena v takzvaném ‘administrativním zajetí’, což je způsob věznění kdy mohou být lidé drženi málem nekonečně, aniž by byli obviněni, anebo postaveni před soud.

Říká, že nejen že je vězeňská strava ubohá a ještě je jí málo, čistá voda žádná a hygienické potřeby nulové. K tomu jsou uvěznění často vystaveni zhoubnému vlivu samotky, ve spojení s používáním slzného plynu. Jsou rovněž biti, fyzicky mučeni a psychicky ponižováni těmi nejhoršími způsoby. Součet Palestinců, kteří byli uvrženi do israelského vězení je odhadován na více než 11 000.

Jiný propuštěný vězeň^xi, který strávil v israelském vězení celých 7 let říká, že to jsou hřbitovy pro živé lidi. Nekonečné bití, bez ohledu na to, jestli se jedná o staré lidi, ženy, nebo děti, či nemocné, nekonečné ponižování. Israelci mají ve zvyku vtrhnout do vězeňských cel ve 2 hodiny ráno a bít rozespalé vězně, stříkat na ně ledovou vodu a používat proti nim naprosto bezdůvodně slzný plyn. Nadávky, urážky a ponižování doprovází jejich počínání. Ty nadávky jsou zhruba jako: „Ty ses neměl vůbec narodit. Zasluhuješ abys byl utlučen k smrti.“

Vězeňské cely jsou pouhých 12 m2 velké a v nich bývá ubytováno 12 vězňů, kteří spí na holé zemi, bez matrací. A tak zvané ‘samotky’ jsou pouhé 2 m dlouhé nudle.

To jsou místa^xii, kde se mohou uvěznění snadno seznámit se znásilněním a to ať už se jedná o ženy, muže, nebo děti. Na příklad, od vězňů, uvězněných ve Sde Teiman se dovídáme o příšerném barbarismu, jaký nemá v civilizovaném světě obdoby.

Uvěznění mají trvale zavázané oči a kdyby se pokusili koutkem oka nahlédnout ven, jsou surově zbiti. Nesmí mluvit jeden s druhým a kdyby to zkoušeli, musí za trest držet celou hodinu ruce nahoře, nad hlavou. Někdy jsou také připoutáni v nepohodlné póze k plotu a ponecháni takto dlouhé hodiny.

Jistý Palestinec byl donucen sedět na židli, která byla pod proudem. Neustálé elektrické šoky způsobily, že nebyl schopen zadržet moč a neustále močil. Poté ztratil schopnost močit celé čtyři dny.

Na ty, kteří usnuli jsou pouštěni zlí psi, anebo jsou na ně házeny zvukové granáty. Další trest je tak zvaná ‘disko místnost’, kde jsou vězni vystaveni tak hlasité hudbě, že se vyskytly případy krvácení z uší. Nedostatek potravy a vody je ve všech vězeních běžný.

A pak řekl tehdejší israelský ministr národního zabezpečení, Itamar Ben Gvir, že je pyšný na to, jak je s Palestinci ve vězeních zacházeno. Ben Gvir to byl, který vydal zákaz dovozu potravin a humanitární pomoci Palestincům do Gaza.

Obrovská sbírka přečinů

Obrovská sbírka israelských provinění proti palestinskému lidu byla vytvořena jistým historikem a je možno ji shlédnout na stránce zde^xiii.

POKRAČOVÁNÍ

Kategorie: Autorské články