Kotrmelce Tomia Okamury

Jak po překvapivém zájmu České televize o předsedu Tomia Okamuru, požral postliberalismus SPD, která se naučila páchat ideologické, názorové a politické kotrmelce.

Není tomu dlouho, kdy členové a příznivci SPD zaznamenali změnu v přístupu České televize k předsedovi opoziční SPD Tomio Okamurovi, kterému se dostalo příležitosti tlumočit politické názory.

Česká televize takovou drobnou změnou neztratila punc veřejně poplatného molochu, ale většinu voličů SPD mile překvapila. Co bylo důvodem takové změny, a v čí režii se odehrála, to nebylo zřejmé. Nelze přitom nevzít v potaz, že ve veřejno poplatném molochu se téměř nic neděje takříkajíc náhodou.

Netrvalo dlouho, a došlo k dalšímu překvapení.

Někteří příznivci, voliči, a jistě také část členské základny SPD s překvapením četla článek s titulkem „Okamura chce do vlády s ANO. Pomýšlí na resort vnitra a spravedlnosti“.

Z obsahu článku se podává, že v hnutí ANO spatřuje Tomio Okamura/SPD partnera, a že mu jde o spojování společnosti, nikoliv o politikaření.

Těžko dovodit příčinu, která je důvodem toho, že stran Tomia Okamury/SPD bylo možná zcela zapomenuto, jakého ražení je hnutí ANO, jaké osoby adoruje, jak se proměnil státní aparát a hlavně justice s policií pod nadvládou ANO, a jaký význam mají pro předsedu ANO a jeho „věrné“ jakákoliv ujednání nebo obecně závazná pravidla.

Tomio Okamura/SPD přeci nemohl utrpět takovou politickou amnesii, aby zcela ignoroval, že zejména v letech 2020 až 2022 se vyjevilo hnutí ANO jako autoritářské hnutí, adorující různé estébáky, antidemokratické figury, a jedince, kteří se přičinili o to, že začala policie a justice nejenom pronásledovat, ale také věznit politicky nepohodlné občany.

Lze téměř s jistotou vyloučit, že by bylo možno v případě politické příčetnosti opomenout například skutečnost, že za nadvlády hnutí ANO se stalo běžným nástrojem v konkurenčním boji zneužívání takzvaných zajišťovacích příkazů, které sloužily jako nástroj k faktickému okradení podnikajících fyzických a právnických osob, kdy finanční správa pod dikcí ministryně financí za ANO vyloženě ignorovala rozhodnutí soudu, které vyšlo v její neprospěch.

Snad pouze bezobratlí političtí gauneři, političtí podnikatelé, a ti, kteří komunikují směrem k občanům, jako ozvěna jejich obav bez skutečného zájmu pomoci, mohou ve snaze urvat židle ve vládě, doslova zavřít oči před tím, že právě hnutí ANO, které prostřednictvím ministryně financí za ANO avizovalo, že neočkovaným se musí znepříjemňovat život, atd., právě voličům SPD a podobných stran ublížilo.

Těžko považovat za politicky příčetného někoho, kdo fakticky mávl rukou nad tím, co v naší zemi napáchalo právě ANO. Přitom hnutí ANO bylo vděčným tématem SPD, která svojí rétorikou proti vládě ANO přilákala voliče, mající ( z dnešního pohledu ) naivní názor, že je SPD jedinou rozumnou a konstruktivní opoziční stranou v tehdejší Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Nelze vůbec opomenout, že vyhlédnutý politický partner SPD, má temnou a zcela anti demokratickou minulost. Je to spolu s dalšími stranami právě hnutí ANO, které demontovalo ústavní pořádek v naší zemi, když český stát znemožňoval českým občanům návrat ze zahraničí do České republiky, znemožňoval českým občanům pohyb po České republice v době uzávěry okresů, zasahoval aktivně do práva shromažďovacího, likvidoval podnikání v naší zemi, narušoval fungování rodin, znemožňoval rodinám důstojně se rozloučit s umírajícími blízkými, atd..

Je rovněž známo, a z podstaty povahy bezpáteřních osob typu Andrej Babiš, že osoby jeho druhu nedodržují žádné dohody. Lze si jenom stěží představit, že by případná spolupráce hnutí ANO s SPD probíhala v jiném pojetí, než spolupráce s jinými stranami.

SPD by v tom ohledu nebyla první strana, která by hrála pod taktovkou hnutí ANO roli ( obrazně vzato ) nájemné, laciné ramlice, která skáče, jak pasák přikazuje.

Nelze opomenout ani to, že byl Tomio Okamura poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v době, kdy byla v roli fiktivní opozice právě nyní vládnoucí Občanská demokratická strana. Předseda ODS byl za vlády ANO ( pokud je taková informace správná ) místopředsedou lidskoprávní rady při Úřadu vlády.

Ve vztahu k SPD stojí za povšimnutí, že sice rétoriku proti vládě Andreje Babiše vedla, ale stejně tak je známo, že se tehdy téměř žádná z parlamentních stran nezastala občanů, kteří se dostali v důsledku šílených, hloupých a neefektivních opatření do vyloženě bezvýchodné existenční situace, a kteří zároveň čelili tvrdým represím ze strany tehdejší státní moci, na jejímž vrcholu stálo právě hnutí ANO, které nyní vnímá Tomio Okamura/SPD jako partnera, s nímž má v úmyslu spoluvládnout.

Tomio Okamura/SPD uzavřel před relativně krátkou dobou jakési spojenectví se stranou TRIKOLORA. Nelze se divit. Stran SPD lze vnímat takový krok, v kontextu kotrmelců, které páchá ve jménu vlámání se do vlády, za jakoukoliv cenu a s kýmkoliv, jako absolutně pragmatické, bez špetky skutečného politického náboje. Voliči si jistě dobře pamatují, a účastníci demonstrací též, že na stranu demonstrujících občanů se v těžkých dobách postavila, a sounáležitost s nimi proti vládě ANO dala právě nynější paní předsedkyně strany TRIKOLORA Zuzana Majerová.

Není známo, jaké důležitější zájmy, než lidská práva občanů, se kterými zacházela vláda Andreje Babiše jako s dobytkem, měl v té době pan Tomio Okamura.

Těžko odhadnout, jak ( pokud vůbec ) zamýšlí Tomio Okamura/SPD, zdůvodnit či obhájit variabilitu jím deklarovaného zájmu o politické spojování společnosti.

Nelze spojovat nespojitelné, nelze budovat na nebudovatelném.

Dosud také nebylo s konečnou platností postaveno najisto, jak dopadne záležitost podnětu k podání Návrhu na rozpuštění hnutí ANO, ČSSD a KSČM. Nelze totiž zapomenout na to, že právě tyto tři politické subjekty společně zavedly v naší zemi protiústavní pořádek. A to je samo o sobě důvodem pro jejich rozpuštění.

Pan prezident Miloš Zeman, svého času, namísto vyřešení podnětu raději nečekaně vyhlásil termín voleb ( všechny strany byly tehdy překvapené ), a tím si nad ANO takříkajíc umyl ruce. Stále však platí, že o podnětu na rozpuštění nejenom ANO, nebylo dosud řádně rozhodnuto. O tom, jaké zákulisní jednání se odehrávala právě v době, která předcházela nečekanému vyhlášení voleb se už také ví. Je totiž holou skutečností, že nelze podniknout kroky respektive zahájit řízení o rozpuštění politického subjektu po vyhlášení termínu voleb.

Ačkoliv jsou mezilidské vztahy různě zvláštní, a přestože politické vztahy v naší zemi bývají ještě zvláštnější, tak si  nelze dobře představit, že by dosáhl Tomio Okamura/SPD  toho, aby jeho straně dovolilo zrovna diktaturní hnutí ANO, vést rezort vnitra nebo spravedlnosti. Oba zmíněné rezorty totiž sloužily vždy v české historii k zavádění takzvaných nových pořádků, případně k „utahování šroubů“.

Existuje vícero variant pro pokračování kotrmelců Tomia Okamury/SPD. Stejně jako v tělocviku, platí i v politice, že se po určitém počtu kotrmelců dostaví „motání hlavy“, což staví politickou budoucnost spolupráce SPD s hnutím, které adoruje také estébáky do určitého tmavého světla. Osoby, které výměnou za výsady, nadstandardní životní podmínky, a za beztrestnost chránily předlistopadový režim i za cenu útoků na životy politických oponentů, nemají problém zneužít cokoliv a kohokoliv, to vše s cílem dosáhnout svého. Tomio Okamura/SPD o tom asi nemá ani tušení.

Občanská společnost si zvykla čelit v posledních letech různým snahám státu o štěpení občanské opozice za pomoci různých projektů systému. Za situace, kdy čelí programové kategorizaci, dehonestaci a situaci, kdy nemá přístup k ochraně práv, není občanská opozice připravena na, podraz, postavený na tom, že strana, od které se očekává dlouhodobě ochrana oprávněných zájmů českého národa, hodlá udělat v honbě za nadějí účasti ve vládě cokoliv včetně spojování se s hnutím typu ANO, které lze vnímat jako vyloženě protinárodní, orientované na profit hrstkovitého vedení na úkor všech ostatních, a na úkor voličů, kteří jsou hnutí ANO dobří pouze na to, aby živili státní molochy ze svých daní, a aby kupovali nekvalitní potraviny StB provenience.

Těžko hledat odpověď na otázku, jaká příčina je toho důvodem, že uvažuje Tomio Okamura/SPD o hnutí ANO jako o opoziční straně, když už téměř všichni spatřují ve změně vlády z ANO na ODS pouze a jenom cynické předání moci, potvrzené zejména tím, že nedošlo stran ODS k iniciaci významných personálních změn na pozicích, které původně přeobsadilo „k obrazu svému“ hnutí ANO, poté co uchopilo stát, a začalo likvidovat zbytky demokratického právního státu v naší zemi.

Lze si ale představit, jak může dopadnout případná spolupráce strany Tomia Okamury s hnutím Andreje Babiše.

Lze očekávat , že ANO s SPD zamete, obviní jí z vlastních neúspěchů, k tomu zapříčiní dílčí neúspěchy SPD, o kterých prohlásí, že si je zavinila SPD sama, a až bude SPD využita hnutím ANO, tak dopadne jako dopadla ČSSD.  To lze očekávat – takový scénář by se neodehrál poprvé.

Zcela chybí odpověď na otázku, zda je rozhodnutí o sbližování s ANO výsledkem nějaké vnitrostranické diskuse, anebo alespoň diskuse mezi členy vedení. Nicméně lze spatřovat v takové novince příležitost k přemýšlení o tom, jak má vypadat přímá demokracie, jak je prezentována přímá demokracie Tomiem Okamurou/SPD, jak má být vykládána přímá demokracie, a zda ideologie přímé demokracie je v naší zemi prosazována nebo ne.

Za zcela neoddiskutovatelný fakt lze považovat ve světle kotrmelců Tomia Okamury/SPD, že v podání SPD dostala přímá demokracie, byť ve fázi prosazování, takříkajíc na zadek.

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Autorské články