Moderní židé založili svou identitu do velké míry na kultu obětí útlaku. Významnou součástí tohoto kultu pak učinili holokaust druhé světové války; nacistický plán na úplné vyhlazení celého etnika do posledního muže, ženy, dítěte. 6 milionů mrtvých. Takovou historii napsaly vítězové.
Francouzký historik Jacques Baynac, velký zastánce plynových komor, v roce 1996 přiznal, že nelze vědecky dokázat, že komory skutečně existovaly. [1]
„Člověk by se neměl ptát, jak byla tato masová vražda možná. Bylo to technicky možné, protože se to stalo. To musí být povinný výchozí bod pro jakýkoliv historický výzkum týkající se tohoto tématu. Rádi bychom vás upozornili: Není žádná debata ohledně existence plynových komor a nikdy žádná být nemůže.“
– ’34 reputable historians‘ publikováno v prominentním Francouzkém deníku Le Monde 21. února 1979 [2]
Figura ‚6 000 000 židů‘ se v tištěné podobě objevuje alespoň od roku 1900;
1902 – Encyclopedia Britannica, 10. vydání 25. svazek
1906, 1914, 1936, 1938, 1945 – články v New York Times
… a jiné.
Celkem v nejméně 166 případech většinou vůbec nesouvisejících s holokaustem. [3][6]
Původ tohoto čísla je též zajímavý; podle židovských svatých textů je třeba obětovat 6 milionů židů, než se budou moci vrátit do svaté země.
Autority zakládají oficiální počet obětí z velké míry na údajném zavraždění 4 milionů židů v táboře Auschwitz-Birkenau, při spálení 4 400 těl denně. Kapacity pecí v táboře, ale jednoduše takový objem neumožňovaly. Podle vyjádření experta, Ivana Lagacé, bylo maximum 184 těl. [3]
Moderní pece dokáží spálit jedno tělo za zhruba 1.5-4 hodiny. Podle svědectví pana Liebermana, který přežil Auschwitz, spálily tamnější 4 pece 400 těl za 5 minut. Ale moderním pecím by stejný objem trval něco přes 6 dní (při 1.5 hodině na tělo). Což, opět, nedává smysl a zároveň ilustruje, proč svědectví ohledně holokaustu jsou v podstatě bezcenná. Jde často o nepřesné vzpomínky, záměrné lži, či dokonce mučením získaná doznání německých vojáků a důstojníků.
Oblíbená výmluva je, že nacisté prostě pálili těla venku v otevřeném ohni. Takový postup je ale značně neefektivní a trvá o dost déle. [5]
„Jediný možný vědecký závěr je, že ona mnoho-sto-tisíci-násobná vražda židů na jaře a na podzim 1944 se nemohla stát, protože kremace takových kvantit byly technicky nemožné. Těla většinou sama nezmizí, a to ani ve Třetí říši.“
– Jürgen Graf [3]
I z tohoto důvodu historici číslo později revidovali na 1.1 milionu. Figuru 6 milionů nicméně ti samí historici ponechali. I přesto, že bylo jasně prokázáno, že jde o nesmysl.
Profesor René Fabre, specialista na toxikologii na Lékařské fakultě Pařížské University, podepsal 1. prosince 1945 forenzní zprávu zabívající se jednak existencí plynových komor v bývalém francouzkém táboře Struthof-Natzweiler a pak také těly, nebo částmi těl několika (údajně) plynem otrávených obětí.
Zpráva byla až do roku 2018 pečlivě utajena. Její závěry byly v obou případech negativní. [4]
[1] https://ihr.org/journal/v17n4p24_faurisson-html
[2] https://web.archive.org/web/20210415002530/https://holocaustdeprogrammingcourse.com/
[3] https://codoh.com/library/document/were-6-million-jews-murdered-during-world-war-ii/
[4] https://codoh.com/library/document/homicidal-gassings-at-struthof-refuted/
[5] https://holocaustencyclopedia.com/instruments/tool/open-air-incinerations/
[6] https://fgcp.org/six-million-jews
Kategorie: Autorské články