Dne 2. února několik desítek kněží a katolických intelektuálů napsalo výzvu kardinálům a biskupům, v níž jasně odhalují úskočnost i hrozné důsledky, které přináší Fiducia supplicans. Vyzvali je, aby po příkladu afrických a jiných odvážných biskupů, tuto heretickou deklaraci ve svých diecézích zakázali.
Kněží a katoličtí intelektuálové rovněž vznášejí požadavek, aby kardinálové a biskupové vyzvali neplatného papeže k odvolání Fiducia supplicans. Reakce Bergoglia na jednotný odpor afrických biskupů vůči jeho deklaraci ale prozrazuje, že odpor ve skutečnosti nebere v úvahu. Dělá sice určité strategické kroky a manévry, ale zároveň otevřeně prohlašuje, že nakonec Fiducia supplicans přijmou všichni, tedy i Afrika.
Z této reality vyplývá jediné záchranné východisko, a to oddělit se od jurisdikce neplatného papeže, zjevného heretika, který se ipso facto vyloučil z církve, a proto nemůže být její hlavou. Ti diecézní biskupové, kteří se zavčas oddělí, zachrání tím své diecéze před transformací na Bergogliovu anticírkev New Age. Avšak pravověrní biskupové, kteří budou váhat s oddělením, budou Bergogliem postupně vyhozeni a diecézní struktura bude podřízena Bergogliově sektě. Na území takových diecézí pak zůstane už jen malinké stádečko věrných katolíků v katakombální církvi.
Jaká je podstata zločinu Fiducia supplicans?
To vyplývá z podstaty evangelia. Evangelium je radostnou zvěstí o odpuštění hříchů skrze pokání a víru ve Spasitele. Ježíš zemřel za naše hříchy. V Něm je také osvobození z otroctví hříchu. Pseudopapež a jeho sekta ale popírají hřích tím, že akceptují nejtěžší hřích, a dokonce ho žehnají. V důsledku tím říkají, že Kristova výkupná smrt na kříži je zbytečná. Popřením hříchu sodomie je popřen Spasitel i smysl Jeho výkupné smrti. To je důkazem, že Fiducia supplicans ve své podstatě protiřečí učení evangelia, tedy i učení katolické církve. Ti, kteří jsou ve vnitřní jednotě se zjevným heretikem Bergogliem a jeho Fiducia supplicans, se už za jiné evangelium (Gal 1,8-9) ipso facto vyloučili z katolické církve. Bergogliova sekta ale dále okupuje klíčová místa v katolické církvi s cílem jejího sebezničení.
Bergoglio žehnáním sodomie popírá nejen katolické Krédo a evangelium, jehož centrem je Kristus Spasitel, ale popírá i Desatero a Boží zákony, odsuzující hřích jako zlo a vzpouru proti Bohu. Tedy Fiducia supplicans popřením hříchu odmítá spasitelné pokání, popírá Spasitele a zároveň i samu podstatu církve. Bergogliova sekta v žádném případě není katolickou církví. Prostřednictvím Fiducia supplicans zjevný heretik na papežském stolci, František Bergoglio, už katolickou církev transformoval na satanskou anticírkev New Age, která nevede ke spáse, ale do věčného zavržení. Tragédií je, že se mu to toleruje. Svou pasivitou se biskupové a kněží stávají rukojmí satanizace církve. Nic na tom nemění, že Bergoglio a jeho stoupenci budou dále používat květnaté fráze a zneužívat Boží slovo i církevní úřady ke klamání důvěřivých katolíků.
V listě Soluňanům se mluví o člověku nepravosti, synu zatracení. Je o něm napsáno: „Ten se postaví na odpor a povýší se nad všechno, co má jméno Boží, nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha.“ (2Sol 2,3-4)
Bergoglio skutečně usedl v chrámu Božím, tedy ve vedení katolické církve, a svou Fiducia supplicans i motem proprio Ad theologiam promovendam se vydává za Boha Zákonodárce. V Ad Theologiam promovendam vyhlásil změnu paradigmat církve a dodal, že ruší všechno, co protiřečí tomu, co on rozhodl. Tím ruší Písmo i Tradici. Podobně Fernández ve svém komuniké Dikastéria ze 4. ledna 2024 zbožšťuje Bergoglia a prohlašuje: „Je důležité, aby biskupské konference neobhajovaly jinou doktrínu než doktrínu ve vyhlášení (Fiducia supplicans), kterou podepsal a schválil papež, protože je to neměnná doktrína.“
Tento postoj Bergoglia i Fernándeze je jasným popřením doktríny Písma svatého i církevní Tradice. Je zároveň důkazem, že Bergoglio pokládá sám sebe za Boha, čili za nového zákonodárce, který může rušit Boží přikázání i Kristovo evangelium a žehnat nepravost, kterou Písmo nazývá ohavností.
Který ze současných nástupců apoštolů, tedy biskupů, se přes toto všechno od Bergoglia a jeho sekty i se svou diecézí neoddělí, nebude už mít před Bohem ospravedlnění. Bude zodpovídat za svěřené duše, které vydal napospas antikristu.
Vážení kardinálové a biskupové, jste v situaci, kdy musíte udělat radikální záchranný krok oddělení. Buď budete hrdinové, anebo zrádci, střední cesta zde neexistuje.
Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Kategorie: Autorské články