Jinak se s nimi nemáme o čem bavit. Protože jen my, Češi, a potažmo s námi i česká vláda a potažmo s naší vládou i téměř celý západní svět víme, jak se svět točí, jen my víme, kde je právo a spravedlnost, co je správné a nesprávné, či kde je mravnost a kde vládne nemravnost. Máme zkrátka na tohle rozlišování patent a do nepříčetnosti nás uvádí, když se najde někdo, kdo o těchto našich pravdách vysloví třeba i jen zrnko pochybností, či nedej Bůh, dovolí si dokonce vyslovit před námi pravdy opačné.
Pak nám pochopitelně zrudne líc, rysy v tvářích strnou, v koutcích úst nám to zacuká, a už se z nás valí otázka, jak se tohle mohlo stát? Jak se přihodilo, že se na Slovensku, které tak dlouho kráčelo stejným krokem s námi, našel politik, ba co víc, našla řada politiků, kteří postřehli, že tahle česká vláda už není tou, co bývala vláda předcházející. Že s touhle se už ve všem shodnout nelze – a hlavně se s ní nelze shodnout v otázce, zda je v těchto rozhodujících okamžicích naší epochy třeba podporovat mír nebo válku.
A když konečně bylo tohle vyjasněno a už zbrusu nová slovenská vláda na svazích svých hraničních hor spatřila přízraky rozhořívajících se vater války, rozhodla se svěřit se se svou naléhavou starostí vládě české. Což se z české strany jako málo přípustný projev nedostatečné důvěry v neomylnost západního světa dalo ještě ustát, ale pohár české trpělivosti s Ficovými Slováky přetekl minulou sobotu, kdy si slovenský ministr zahraničí Blanár dovolil setkat se a dokonce i jednat u jednoho stolu v Turecku se svým ruským protějškem Lavrovem.
Což už bylo pro Fialovu do NATA a do EU zblázněnou vládu trošku moc, a tak se v úterních médiích objevilo toto její úřední oznámení:
„Česko-slovenské mezivládní konzultace se v příštích týdnech či měsících neuskuteční, český kabinet to nepovažuje za vhodné. Na tiskové konferenci to po jednání vlády oznámil premiér Petr Fiala (ODS)…Česko a Slovensko se v zahraniční politice liší zejména v postoji k válce na Ukrajině. Zatímco Česká republika napadenou zemi podporuje i vojensky, Slovensko poskytovat materiál z armádních zásob nehodlá“.
Ve stejný den se k odložení předmětné mezivládní konzultace vyjádřila i ČT, když si moderátorka Kroužková pozvala do studia šéfredaktora slovenského Denniku N Kostolného, zpravodaje ČT na Slovensku Šilhana a ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka, který nejen tím, co řekl, ale též svými energickými gesty dával najevo, že to byl on a nikdo jiný, kdo dokázal přesvědčit celou českou vládu, aby jako jeden muž hlasovala pro přerušení konzultací s nedostatečně prozápadní slovenskou vládou Ficovou, a tím ji po zásluze a co nejbolestněji potrestala.
Padla otázka, zda vůbec, či na jak dlouhou dobu ministr s přerušením kozultací se slovenskou vládou počítá, jež poprvé vnesla do ministrovy tváře cosi, co by se s dobrou vůlí dalo nazvat zábleskem laskavosti.
Jistě, zněla zhruba ministrova odpověď. Náš postoj se změní současně se změnou
současné slovenské politiky.
Kolik přívětivosti a vůle k dobru se v těch slovech skrývá.
Kategorie: Autorské články
Poslední větu článku
(malinko upravím a udělám z ní větu tázací)
lze otočit směrem k panu Ficovi a současné vládní politice Slovenska.
KOLIK PŘÍVĚTIVOSTI A VŮLE K DOBRU SE V JEHO SLOVECH SKRÝVÁ?
Pan Žantovský velmi dobře ve svém článku srozumitelně vysvětlil vše tak, že nikomu, kdo se nechová jak vzteklá bába na trhu, když se jí nepodaří prodat všechny sazenice,
nemusí zrudnout líc,
strnout rysy ve tvářích
ani mu necuká v koutcích úst.
Jsem ráda, že pan autor zaregistroval rozdíl mezi současnou vládou a tou předcházející.
Jemu je evidentně po té minulé smutno. Nebo snad je mu smutno po tom co bylo před rokem 1989?