Viceprezident JD Vance v nedávném projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci evropské vůdce varoval, že skutečnou hrozbou pro hodnoty Západu nejsou zahraniční nepřátelé, nýbrž jsou to vnitřní nepřátelé. Vlády EU ničí právě ty hodnoty „demokracie“, o kterých tvrdí, že je brání a cítí, a to vše ve snaze udržet moc v rukou extrémně levičácké oligarchie.
Evropští činitelé se mnichovské konference účastnili s očekáváním, že se bude soustřeďovat na Ukrajinskou válku. Konkrétně se čekalo, že to bude zase další agitační akce za pokračující válku ve jménu „ochrany demokracie“. Vance tu konferenci obrátil vzhůru nohami, když poukazoval na to, že Evropa ve skutečnosti demokracii nevyznává, a to ani způsobem, jakým ji definují.
Evropští činitelé zuřili, když je Vance na jejich vlastním hřišti vylučoval, a tvrdili, že jeho obvinění z autoritářství nemá žádný reálný podklad. Ministr zahraničí Francie Jean-Noel Barrot hájil po Vancově kritice evropské politiky prohlášením:
„V Evropě je svoboda projevu zaručena… Nikdo není povinen přijmout náš model, ale nikdy ani nemůže uvalit svůj vlastní na nás…“
Což je ovšem lež. A francouzská vláda zrovna tento týden přistoupila k důkazu toho, že JD Vance měl pravdu, když udělala závěrečné kroky k umlčení francouzské konzervativní televizní stanice C8. Tento kanál přestane vysílat 28. února poté, co Státní koncil, tj. nejvyšší soud, odmítl odvolání proti odstranění jejich frekvence.
Francouzský audiovizuální regulátor Arcom tento kanál v červenci vyloučil z krátkého seznamu vybraných kandidátů pro obnovení digitální pozemní televizní frekvence, což uplyne na konci tohoto měsíce. Arcom potvrdil své rozhodnutí 12. prosince.
Arcom zrušil C8 kvůli nedostatečné editorské kontrole nad jejich programy po sériích incidentů v konzervativní show „Touche pas á mon poste“ moderované Cyrilem Hanounou, který pravidelně kritizoval progresivistický establishment. Tomu show napařili pokuty přes 7,5 milionu euro.
Uzavření C8 vyvolalo mezi konzervativci ve Francii pobouření. Stanici vlastnil Vincent Bolloré, tj. mediální magnát, jehož konzervatismus a katolicismu z něj mezi progresivní levicí činí nenáviděnou figuru. Francouzští činitelé tvrdí, že Bolloré se pokouší „převzít média“, přičemž přezírají fakt, že francouzský státní vysílač (podobný BBC) je převážně obsazen lidmi tíhnoucími k levici. C8 byla ve Francii jedním z mála vysílačů prezentujících konzervativní názory.
Francouzští žurnalisté jsou často pokutování a i vyhazováni za překročení hranic přijatelných politických názorů. Ve Francii není žádná svoboda slova, stejně jako není žádná svoboda slova ve většině Evropy a v Británii. JD Vance měl ve svém hodnocení v Mnichově naprostou pravdu.
Zvláště německý kancléř Olaf Scholz (který bude brzy vyměněn) neměl ani zájem předstírat, že by německým úřadům na svobodě slova záleželo. Ten na rozdíl od Francouzů otevřeně přiznal, že německá vláda má v úmyslu potlačit nebo odstranit konzervativní účastníky z veřejné správy. V nedávných volbách konzervativní AfD zdvojnásobila počet svých křesel v parlamentu a umístila se druhá. Němečtí levičáci mají hrůzu, že tato strana by mohla mít vliv na budoucí koaliční politiku, nebo hůře, že by se z AfD mohla jednoho dne v Německu stát strana číslo 1.
Scholz argumentuje:
„Závazek ‚nikdy znovu‘ nemůže být dodržen, využijete-li podporu AfD…“
„Proto nebudeme akceptovat aktéry zvenku vměšující se do naší demokracie, do našich voleb, do formování našich demokratických názorů ve prospěch takové strany.“
„Toto je nepatřičné – zvláště ne mezi přáteli a spojenci. My se sami rozhodneme, jak bude naše demokracie pokračovat…“
„Dáváme naprosto jasně na srozuměnou, že extrémní pravice zůstane mimo proces politického rozhodování a že my s nimi nebudeme vůbec spolupracovat…“
Skutečnost je taková, že progresivní establishment věří v demokracii pouze potud, pokud mohou z tohoto konceptu kořistit jako z morální záštity pro jejich autoritářské aktivity. Zrovna tak jako zneužívají ti pokrokářští aktivisté „rasismus, sexismus a homofobii“ jako prázdných ospravedlnění pro umlčování svých kritiků, takže úplně stejně levicové vlády zneužívají „hrozby demokracii“ jako prázdné ospravedlnění pro umlčení jejich politických odpůrců.
Přestože v posledních letech se zdvihají silná hnutí odporující upadnutí Evropy pod krajně levicovou tyranii, tak je to možná příliš málo a moc pozdě. Pokud jde o Británii a EU, tak režim kriminalizuje svobodné vyjadřování a umlčuje disent exponenciálně rychle rostoucím tempem. Konečný výsledek takového trendu není nikdy dobrý.
Kategorie: Autorské články