Minulý týden se vůdci evropských vlád nad novou Trumpovou administrativou velice rozčílili.
- Ministr obrany Pete Hegseth řekl, že návrat Ukrajiny k hranicím s Ruskem před rokem 2014 je při nadcházejících mírových jednáních „nerealistický záměr“ a evropští vůdci by neměli očekávat, že americká vojska budou na kontinentě navždy.
- Pak viceprezident JD Vance pronesl řeč na bezpečnostní konferenci v Německu, na níž evropské vlády káral za opakované porušování liberálně demokratických principů, o nichž hlasitě provolávají, že je hájí. Odkazoval se na nedávné zrušení voleb v Rumunsku, když výsledky byly v rozporu s tím, co vládnoucí režim a Západoevropané chtěli, stejně jako spoustu razií na politický disent u některých nejbližších spojenců Washingtonu na tomto kontinentu.
- Nakonec prezident Trump oznámil, že vláda USA začne rozhovory s ruskou vládou, aby vyjednaly konec války na Ukrajině. Tyto rozhovory začaly v úterý, aniž by se zapojily další evropské vlády včetně Ukrajiny.
Netřeba říkat, že tato prohlášení a takový vývoj nesmírně rozzuřily evropské vůdce, kteří byli zjevně přesvědčeni, že USA budou dále umisťovat vojáky, posílat zbraně a poskytovat financování pro bezpečnost tohoto kontinentu, přičemž si vlády budou moci dělat, co se jim zachce, a jednat se s nimi bude jako s prvořadými stranami zástupné té války, kterou sponzorujeme.
Podle všech příznaků je tu cílem Trumpovy administrativy dotlačit evropské vlády, aby utrácely více peněz svých vlastních daňových poplatníků k financování NATO.
Což je nešťastné, neboť Evropa je zrovna teď hluboko zabředlá v úpadku, který si sama přivodila, a daňoví poplatníci USA by neměli být nuceni se toho jakkoliv účastnit.
Z hlediska Ameriky je úpadek Evropy tragický, neboť řadu těch nejlepších aspektů našich institucí a kultury lze vystopovat do časů evropského vzestupu.
Západní Evropa se po pádu Římské říše rozpadla do mnoha malých politických jednotek. Relativně malá území těchto států spolu s přítomností silných nestátních institucí, jako Církev, a s mezinárodní obchodní třídou, znamenala, že moc byla značně decentralizovaná.
Jak ukázali vědci jako Ralph Raico, Nathan Rosenberg a L.E. Birdzet Jr., tak vysoce decentralizované uspořádání Evropy ve Středověku bylo primárním faktorem při vytvoření prosperity, která dala Západu větší moc a bezpečnost i blahobytnější životní úroveň než jakákoliv civilizace v historii. Respekt k právům na soukromé vlastnictví, téměř nevídaný do této doby, pomohl vytvořit takový justiční systém, který mohl dát dohromady úspěch Západu.
Naneštěstí ohromné množství bohatství také vládám umožnilo něco z toho vysát a stát se velice mocnými. Šéfem mezi nimi byla britská vláda, která využila bohatství svých lidí k vybudování prvního impéria vskutku globálních proporcí. Vládnoucí třídy v Británii i jinde v Evropě prezentovaly své okázalé vlády a zahraniční expanzi jako projev národní velkoleposti. Ale tento vzestup takových velkých, mocných států představoval trvalé opouštění právě těch institucí, které živily růst Evropy.
Ohromná produktivita Průmyslové revoluce udržela ten blažený večírek i v průběhu 19. století. Ale proslulá série válečných konfliktů roku 1914 strhla skoro celou Evropu do největší a nejkrvavější války, jakou kdy zažila. Čirá brutalita této války a rozhodná porážka Centrálních mocností – přinesená nikoliv nutným zapojením USA – vytvořily scénu pro události od vzestupu nacistů až po druhou světovou válku. A ta II. světová válka vymazala i to, co ještě zbývalo z evropské moci.
Během desetiletí od té doby většina Západní Evropy poklesla na takovou úroveň, že se Evropané ve skutečnosti stali vazaly Washingtonu, spolu s čímž postupovali ještě dále od decentralizovaných institucí a od respektu k právům na osobní vlastnictví. Což nás přivedlo k situaci v Evropě, s níž se minulý týden Trump, Vance a Hegseth po převzetí otěží americké vlády konfrontovali.
Západoevropské vlády ve jménu boje se vzestupem totalitarismu a vybudování další rozsáhlé sítě válečných záruk a ve jménu zabránění další světové války vlastně zavedly totalitarismus.
Evropský establishment je zjevně stále ještě z II. světové války tak traumatizovaný, že jednají, jako by historie začala roku 1933, a ignorují všechna důležitá poučení před tímto datem.
Po Vancově proslovu minulý týden vytáhli evropští činitelé na mediální frontu a vytáhli vášnivou obranu svého totalitního drcení disentu.
A jelikož Trump nakonec přistoupil k ukončení zapojení USA do války na Ukrajině, tak evropští vůdci zběsile hledají způsoby jak nezávisle přitvrdit v tom samém bezpečnostním uspořádání, které jako hlavní faktor tu válku pomohlo přivodit.
Dívat se na úpadek Evropy je hrozně smutné.
Ale reakce evropských činitelů na Vance, který vypichoval řadu aspektů popisujících tento úpadek, potvrzuje, že lidé, kteří to tam mají na starost, nijak brzy nezmění své směřování.
Pokud je Evropa opravdu odhodlána zabřednout zpět do zapomnění udržením domácí totality, ekonomické stagnace nebo to dohnat k rozpoutání nové celo-kontinentální války, tak by američtí daňoví poplatníci neměli být nuceni jim s tím pomáhat.
Kategorie: Autorské články