Podstata, kterou je třeba mít vždy na paměti, je, že nic se neděje náhodou nebo shodou okolností.
Zdroj: (Vernon Coleman, The Expose) Prostoduší a naivní lidé věří, že všechno se děje náhodou. Pomstychtivé, nesmyslné, kruté, destruktivní, šílené, byrokratické, nebezpečné a jednoduše matoucí vládní politiky v oblasti zemědělství se nedějí náhodou.
Zemědělci na celém světě se zdají být neustále zmateni politikami a rozhodnutími, která jsou navržena tak, aby potěšili nadšené ekologické aktivisty, kteří žádají zavření farem, aby uspokojili choutky psychopatů volajících po nulovém uhlíku.
V článku britského časopisu jeden přední zelený akademik nedávno řekl:
„Farmářství nemá jinou možnost – bude muset být udržitelné, jinak se neudrží.“
Zmatení zemědělci popisují nové vládní politiky (v EU je určuje eurokomise) jako pomstychtivé, nesmyslné, kruté, destruktivní, šílené, byrokratické, nebezpečné a jednoduše matoucí. Zemědělci jsou vyzýváni, aby dodržovali „biodynamické“ zemědělské metody, při kterých se používají bylinné a minerální přípravky spolu s astronomickým kalendářem k usměrnění dat setí a sklizně.
V žádné jiné oblasti ekonomiky není používán tak nesrozumitelný žargon, jako ten, který se v současnosti vkrádá do světa zemědělství. Mnozí farmáři byli dotlačeni k podpoře absurdního programu „obnovy divočiny“, který s takovým nadšením propagují vyznavači klimatických změn.
Plánem spiklenců je snížit množství půdy dostupné pro pěstování potravin, aby se vytvořil nedostatek potravin, hladomor a následné nezbytné snížení velikosti globální populace. Cílem tohoto programu je umožnit, aby se třetina až polovina veškeré půdy přeměnila na divočinu. Dokonce chtějí, aby i parky rostly nadivoko a zahrádkářům doporučují, aby během léta nechali na nich růst trávu. Opětovné zdivočení vede k tomu, že tráva zůstává dlouhá a neposekaná na okrajích silnic a chodníků, na veřejných místech a v soukromých zahradách.
Jaký je tedy hlavní důvod toho všeho? Dlouhá a neposečená tráva dramaticky zvýší šíření klíšťat a výskyt lymské boreliózy. Zvýší se i počet lidí pokousaných hady. Pokud zmiji nevidíte a šlápnete na ni, pravděpodobně vás kousne. A všechna ta dlouhá tráva dramaticky zvýší množství senné rýmy. Navíc, dlouhá a neposekaná tráva na okrajích silnic a dopravních ostrůvcích zvyšuje pravděpodobnost dopravních nehod. Zdivočení je součástí plánu, aby se všichni stali nešťastnými, zničili všem zdraví, vydělali peníze pro farmaceutické společnosti a k tomu zabili pár lidí.
Aby se zajistilo, že ani zemědělci, ani členové veřejnosti nebudou zasahovat do půdy, která byla vyčleněna na obnovu divočiny. První program obnovy divočiny zavedla Evropská unie již před několika lety ve schématu, který se nazýval „vynětí půdy z produkce“. K tomu navíc vypouštějí do přírody volně žijící zvířata. Například do Anglie byly zavlečeny bizony, vodní buvoly, divočáci a bobři s předvídatelně katastrofálními následky. Naivní lidé předpokládají, že pokud se o půdu nikdo nebude starat, z polí se stanou louky plné květů, sedmikrásek, tulipánů, pomněnek, fialek a jiných nádherných rostlin.
Ve skutečnosti samozřejmě se pole přenechaná schématu „opětovného zavedení divočiny“ jednoduše přemění na chaotickou a nepříjemnou směs kopřivy, ostružiny, bodláků a obrovského bolševníku s ohnisky křidélky japonské, která se extrémně rychle šíří. Většina problémů zemědělců v současnosti pramení z hlouposti, ignorance a nepochopení jejich potřeb. Avšak to, co se jim děje, ve skutečnosti nemá nic společného s hloupostí, ignorancí či nepochopením – vše je to záměrné a dost chladnokrevné naplánované.
Stále více evropských zemí je dnes závislých na dovozu většiny zásob potravin a energie. A většina našich potravin se bude vyrábět v továrnách, které vlastní miliardáři.
Kategorie: Autorské články
Přesně tak. Kontrola nad potravinami a půdu bude vlastnit jen malá skupina lidí – zločinců!
Skutečná, evidentní a masová likvidace statků a statkářů komunistickými zločinci nastala u nás v 50.letech 20. století. I o tom by se od paní autorky hodil nějaký článek, kdyby projevila ochotu být alespoň trochu objektivní.
Klidně si ho napište sama. Já žiji teď a zajímá mě co bude zítra.
Je zajímavé, že po té vaší likvidaci, se nase zemědělství dostalo na vysokou úroveň a produkovalo. Kolik že teď Čeští zemědělci vyprodukují?
Jistě. Zemědělství bylo komunistickou kolektivizací zmasakrováno dostatečně. Ale brambor, obilí na chleba, mlíka/másla a nakonec i masa/výrobků z něj (i když v omezené sortimentní nabídce) bylo dost na nakrmení všech obyvatel republiky. Jen vnější vliv vis maior by to narušil. Nedostatek špaget, kečupu, rybích oček, banánů, mandarinek nebo nulová nabídka krevet a lososů byl sice k naštvání, ale hlad to nezpůsobilo. Jenže vzpomínek na ubohost normalizace se nenajím.
Teď to vypadá tak, že si zřejmě ukrojím krajíc evropské Grýndylynové hodnoty, na něj si namažu zastydlý „po funusu křížkoidní“ antikomunismus, jako přílohu si k tomu dám sankční rusofobii nebo LGTB hrdošmajdavou oplzlost a … zaženu tím hlad???
Polsko-okres Tomaszów Lubelski (zejména obce jako Jarczów nebo Tarnawatka) se stal symbolem toho, čemu polští zemědělci říkají „kuřecí dálnice“.
Zatímco se veřejně debatuje o levném dovozu z Ukrajiny, v polském pohraničí vyrostl obrovský ekosystém, kde se hranice mezi ukrajinským a polským kapitálem stírají:
Lokalita: Místa jako Makhnov Stary (Machnów Stary), Krzewica nebo Steniatyn jsou strategicky pár kilometrů od hranic. To umožňuje extrémně rychlou logistiku mezi ukrajinskými líhněmi a polskými výkrmnami.
Symbióza oligarchů: Polští velkopodnikatelé (často napojení na největší zpracovatelské závody v zemi) úzce spolupracují s ukrajinskými giganty typu MHP (Yuriy Kosyuk) nebo právě Avesterra. Polské haly často slouží jako „evropská základna“ pro ukrajinské kuřata, která tak formálně získávají původ v EU.
Koncentrace: V okrese Tomaszów vyrostly desítky hal s kapacitou milionů kusů ptáků. Místní obyvatelé proti této „industrializaci venkova“ masivně protestují kvůli zápachu a spodním vodám, ale byznys jde dál – je to příliš výnosné.
Je to klasická ukázka toho, jak velký kapitál nezná hranice. Zatímco malí farmáři na obou stranách bojují o přežití, oligarchové si skutečně „podávají ruce“ nad společnými projekty, které využívají polskou infrastrukturu a ukrajinské levné krmivo.
tyto obří farmy v pohraničí už fakticky fungují jako jeden propojený přeshraniční podnik
Polské haly často slouží jako „evropská základna“ pro ukrajinské kuřata, která tak formálně získávají původ v EU.
Je to klasický „právní slalom“, který využívá díry v předpisech o původu zboží. V praxi to funguje tak, že pokud se kuře vylíhne na Ukrajině, ale vykrmí se a porazí v Polsku (nebo se tam aspoň „finálně zpracuje“), dostane razítko původu z EU.
Tento systém vytváří několik absurdních situací:
Dvojí metr: Zatímco malý český nebo polský farmář musí plnit přísné (a drahé) unijní normy od prvního dne života kuřete, velkochovy v pohraničí profitují z levných ukrajinských vstupů (krmivo, energie).
Logistický kolotoč: Kamiony pendlují přes hranice, aby se papírově „vylepšil“ rodokmen masa. Pro oligarchy je to zlatý důl, pro poctivé zemědělce likvidační konkurence.
Spotřebitel v pasti: Vy si v obchodě koupíte kuře s polskou vlaječkou, ale jeho „duše“ i ekonomický zisk patří ukrajinskému agroholdingu a jeho polskému partnerovi.
Je to přesně ten typ agro-byznysu, který se tváří jako pomoc Ukrajině, ale ve skutečnosti plní kapsy pár vyvoleným na obou stranách hranice.
18 hektarů plodin pod sklem. Velká zeleninová farma se staví poblíž Lvova-Společnost „Bawki“ chce postavit velkou zeleninovou farmu poblíž Lvova. Plány zahrnují m.in dva skleníky o rozloze 18 hektarů.
To je další kousek do skládačky téhle „nové zemědělské velmoci“. Projekt společnosti Bawki (v ukrajinštině Bavky) u Lvova je brutální ukázka toho, jak se moderní agrobyznys stěhuje co nejblíž k hranicím EU.
Těch 18 hektarů pod sklem není žádná „zahrádka“ – je to průmyslová továrna na zeleninu. Tady je pár bodů, proč je to důležité:
Strategická poloha: Stavět u Lvova znamená mít polské hranice (a tím i celý trh EU) doslova za humny. Náklady na dopravu jsou minimální.
Celoroční ofenzíva: Skleníky umožňují produkovat rajčata, okurky nebo saláty v době, kdy evropští farmáři bojují s drahými energiemi. Ukrajina má díky vlastním zdrojům (plyn, biomasa) často energetickou výhodu.
Technologie: Stejně jako u drůbežáren ve Volyni, i tady jde o hi-tech provozy (hydroponie, automatické řízení klimatu), které hravě splní normy pro regály v Lidlu nebo Tescu kdekoli v Evropě.
Investice: Za projektem stojí kapitál, který sází na to, že Ukrajina bude dříve či později plně integrována do společného trhu.
Je to v podstatě stejný scénář jako u těch kurníků: ukrajinská půda a energie + moderní západní technologie = masivní tlak na evropské pěstitele, kteří už teď křičí, že nemohou konkurovat cenou.
Majitelem společnosti je obyvatel Lvova, který byl hrdinou vysoce sledovaného skandálu. Je bývalým úředníkem veřejné správy, který se nedávno proslavil jako spoluzakladatel družstva „Patriot-1“. Toto družstvo získalo státní pozemky pro stavbu domů pro veterány na zalesněných pozemcích. Mezitím bylo okamžitě jasné, že chce tam stavět ziskové bytové domy.
Hryhorije Kozlovského (Hryhoriy Kozlovskyi), jednu z nejvlivnějších a nejkontroverznějších postav lvovského byznysu a politiky.
Kozlovskyj je majitelem farmářského podniku Bavky (Bawki), který u Lvova skutečně plánuje výstavbu obřího agrokomplexu na 25 hektarech, z čehož 18 hektarů mají tvořit moderní skleníky. Projekt má zahrnovat i mrazírny a sklady, což z něj dělá strategický uzel pro export zeleniny do EU.
Zde je pozadí skandálů, které zmiňujete:
Družstvo „Patriot-1“: Kozlovskyj byl spoluzakladatelem tohoto družstva, které figurovalo ve velkém skandálu s pozemky v rekreační oblasti Brjuchovyči u Lvova. Družstvo získalo rozsáhlé zalesněné pozemky pod záminkou výstavby domů pro veterány a účastníky ATO (bojovníky na Donbasu).
Reality místo pomoci: Brzy se však ukázalo, že místo slibovaného bydlení pro hrdiny tam mají vyrůst luxusní bytové domy a soukromé objekty. Město Lvov se s družstvem dokonce soudilo o dlužné nájemné za tyto pozemky.
Profil majitele: Kozlovskyj je bývalým poslancem lvovské krajské rady a je známý jako majitel fotbalového klubu Rukh Lviv. Kromě zemědělství a realit ovládá také tabákový byznys (Lviv Tobacco Factory).
————Je to fascinující ukázka toho, jak se ukrajinští „lokální oligarchové“ transformují: od kontroverzních realitních obchodů a státních zakázek se nyní přesouvají k hi-tech zemědělství. Skleníky u Lvova jim umožní legalizovat kapitál skrze moderní produkci, která má díky blízkosti hranic zaručený odbyt v evropských supermarketech.