Vláďa si chce hrát na Boha. Co to znamená pro naši svobodu?

Vláďa si chce hrát na boha.

Chce moc rozhodovat o tom, kdo bude žít nebo zemře a čí práva jsou hodna ochrany.

Potrat může být stále v popředí mocenského boje mezi levicí a pravicí o to, kdo má právo rozhodovat – vláda nebo jednotlivec – pokud jde o tělesnou autonomii, právo na soukromí, sexuální svobodu, práva nenarozené a majetkové zájmy ve vlastním těle, ale ve hře je mnohem víc.

Během více než 50 let od doby, kdy Nejvyšší soud USA vydal své přelomové rozhodnutí ve věci Roe v. Wade , vláda dospěla k přesvědčení, že má nejen pravomoc určit, kdo si v očích zákona zaslouží ústavní práva, ale také má pravomoc odepřít tato práva americkému občanovi.

Právě takto hrála debatu o potratech do karet policejnímu státu: položila základy pro diskusi o tom, kdo jiný si může či nemusí zasluhovat práva.

Navzdory tomu, že Nejvyšší soud zrušil svá dřívější rozhodnutí, která uznala potrat jako ústavní právo podle Čtrnáctého dodatku, vláda si stále rychle a uvolněně pohrává se životy občanů v celém spektru života.

Podívejte se dobře a dobře na mnoho způsobů, kterými jsou Američané upírána jejich práva podle ústavy.

Americkým rodinám, které nechávají zastřelit své psy, jejich domovy smečují a jejich děti terorizují, nebo ještě hůře zabíjejí nájezdy nedobrovolných týmů SWAT uprostřed noci, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Osoby se zdravotním postižením, které policie svléká, spoutává, zatýká a „diagnostikuje“ jako nebezpečné nebo psychicky labilní jen proto, že koktá a chodí nerovnoměrně, jsou podle ústavy upírána jejich práva.

Děti ve školním věku ve věku 4 let, které mají spoutané nohy, pouta a svlékají se, hledaly porušování školních zásad nulové tolerance tím, že žvýkaly Pop Tart do tvaru zbraně a hrály imaginární hru na policajty a lupiče nebo se jedná o dětské chování, je pláč nebo skákání, jsou jim upírána práva podle ústavy.

Neozbrojeným občanům, kteří jsou taserováni nebo zastřeleni policií za to, že se odvážili zaváhat, koktat, pohnout svalem, uprchnout nebo jakkoli nesouhlasit s policejním příkazem, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Stejně tak Američané – mladí i staří – kteří jsou zastřeleni policií, protože namířili zahradní hadici na policistu, hodně po své registraci v příruční schránce, spoléhali na hůl, aby se udrželi, nebo byli viděni, jak si hrají se vzduchovkami nebo BB zbraněmi jsou upíraná jejich práva podle ústavy.

Motoristům, které mají tu smůlu, že byly zastaveny za sporný dopravní přestupek a policie je podrobila prohlídkám dutin u silnice, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Mužským chodcům i motoristům, kteří jsou vystaveni policejním prohlídkám a rektálním prohlídkám převážně na základě barvy jejich pleti, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Americkým občanům, kteří jsou vystaveni vládnímu dohledu, kdy jsou jejich telefonní hovory odposlouchávány, jejich pošta a textové zprávy čteny, jejich pohyb je sledován a jejich transakce sledovány, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Majitelům domů, kteří jsou pokutováni a zatčeni za to, že na dvorku chovají kuřata, nechávají příliš dlouho růst trávy na jejich předzahrádkách a pořádají ve svých domech biblická studia, jsou podle ústavy upírána jejich práva.

Vyznamenání vojenští veteráni, kteří jsou zatčeni za kritiku vlády na sociálních sítích, jako je Facebook, jsou podle ústavy upíraná jejich práva.

Bezdomovcům, kteří jsou obtěžováni, zatýkáni a vyhánění z měst , které kriminalizují bezdomovectví, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Jednotlivcům, kterým je DNA, byla násilně shromážděna a vložena do federálních a státních databází donucovacích orgánů, bez ohledu na to, zda nebyli odsouzeni za jakýkoli trestný čin, jsou upírána jejich práva podle ústavy.

Řidičům, nacházejícím se poznávací značky se skenují, nahrávají do policejní databáze a slouží k mapování jejich pohybu , bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou podezřelí z jakéhokoli trestného činu, jsou upírána jejich práva podle ústavy. Totéž platí pro řidiče, kteří jsou stíháni za to, že se dostali do rozporu s kamerami na červenou, aniž by měli reálnou možnost se proti takovému obvinění bránit, upírá jejich práva podle ústavy.

Protestujícím a aktivistům, kteří jsou označováni za domácí teroristy a extremisty a obviňováni z trestných činů z nenávisti za to, že se svobodně vyjadřují, jsou upírána jejich práva podle ústavy. Stejně tak jsou americkým občanům, kteří jsou terčem atentátu nálety dronů v zahraničí, aniž by byli obviněni, souzeni a usvědčeni ze zrady, upírána jejich práva podle ústavy.

Tvrdě pracujícím Američanům, kteří poskytují bankovní účty, domy, elektroniku v autech a hotovost zabavila policie (fungující podle schématu propadnutí majetku, které poskytují ziskové pobídky pro dálniční loupeže), jsou upírána jejich práva podle ústavů.

Co je zde tedy společným jmenovatelem?

Všichni jsou to američtí občané – obdařeni svým Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy , právy, která jim žádná osoba ani vláda nemůže vzít, mezi nimi právo na život, svobodu a hledání štěstí – a všichni jsou jedním způsobem utlačováni. nebo jiná vláda, která se opila mocí, penězi a vlastní autoritou.

Pokud vláda – ať už je to prezident, Kongres, soudy nebo jakýkoli zástupce federální, státní nebo místní nebo agentura – může rozhodnout, že stát bude osoba nemá žádná práva, pak se tato osoba méně než občanem, méně než člověkem, méně než si zaslouží . respekt, důstojnost, zdvořilost a tělesnou integritu. Stane se „to“, anonymním číslem, které lze spočítat a sledovat, kvantifikovatelným množstvím buněk, které lze bez svědomí vyhodit, postradatelným nákladem, který lze bez přemýšlení odepsat, nebo zvířetem, které lze kupované, prodávané, značkové, připoutané, v kleci, chované, kastrované a utracené podle libosti.

Je to šikmá plocha, která ospravedlňuje všechny druhy porušování ve stejné národní bezpečnosti, zájmu státu a takzvaného většího dobrého.

Přesto ti, kdo založil tuto zemi, věřili, že to, co považujeme za svá práva, nám dal Bůh – jsme stvořeni sobě rovni, podle zakládajícího dokumentu národa, Deklarace nezávislosti – a že vláda nemůže vytvořit, ani nemůže uhasit naše Bohem daná práva. To by znamenalo pomazat vládu božskými pravomocemi a povýšit ji nad občany.

Bohužel s tímto konkrétním čertem tančíme už docela dlouho.

Budeme-li i nadále čekat, až vláda obnoví naši svobodu, respektuje naše práva, omezí své porušování a zabrání svým agentům, abychom se ošidili o naše životy, naši svobodu a naše štěstí, pak budeme čekat navždy.

Vysoce zpolitizované přetahování o potraty nevyřeší problém kultury, která si cení života na klouzavé řadu. Ani nám to nepomůže orientovat se v morálních, etických a vědeckých minových polích, která na nás čekají, jak se technologie a lidstvo stále více přibližují k bodu singularity.

Lidstvo je hnáno rychlostí warpu do zcela nové hranice, pokud jde o soukromí, tělesnou autonomii a to, co to znamená být lidskou bytostí. Jako takoví jsme si ještě ani nezačali lámat hlavu nad tím, jak současná právní debata o tělesné autonomii, soukromí, očkovacích mandátech, trestu smrti a potratech hrají roli v budoucích diskusích o singularitě, umělé inteligenci, klonování a soukromí. práva jednotlivce tváří v tvář stále invazivnějším, dotěrným a nevyhnutelným vládním technologiím.

Přesto zde je to, co vím.

Život je nezcizitelné právo.

Tím, že umožňuje vládě rozhodnout o tom, kdo nebo co si zaslouží práva, posouvá celou diskusi z té, v níž jsme „obdařeni naším Stvořitelem jistými nezcizitelnými právy“ (práva na život, vlastnictví svobody a hledání štěstí) na jednu. ve kterých mohou tato práva požívat pouze ti, kteří jsou zvýhodněni vládou.

Pokud jsou všichni lidé stvořeni sobě rovni, pak by všechny životy měly být stejně hodné ochrany.

Stejně tak, jak objasňují ve své knize Battlefield America: The War on the American People av jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries , všechny svobody visí pohromadě.

Nikdy nesmíme pracovat na ochraně života, zachování naší svobody a zachovat určité zdání naší lidskosti.

Svoboda nemůže být jednorázový podnik.

Nisha Whitehead je výkonnou ředitelkou The Rutherford Institute. Informace o The Rutherford Institute jsou k dispozici na www.rutherford.org .

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Glosy odjinud