„Zotavení“ Německa jsou jen dluhem živené vojenské objednávky

Friedrich Merz má konečně pozitivní titulky. V prosinci narostly průmyslové objednávky. Ale za tím drahým statistickým zotavením nestojí nic jiného než budování dluhem financovaného sektoru obrany.

Zabralo to určitou dobu příprav, teď má ale kancléř konečně příběh o úspěchu. Německý Spolkový statistický úřad za prosinec 2025 ohlásil meziměsíční skok v průmyslových zakázkách o 7,6 %. Už v listopadu přišel první vzestup přes 5 %, a to zrovna v době těžké ekonomické krize.

Spolu s tím se ale v prosinci průmyslová výroba propadla o 1,9 %, takže sklouzla zpět do negativních čísel, tento fakt však média ve svém oslavování převážně přehlíží. I to, že kdysi hrdý německý automobilový průmysl zažil propad objednávek o 6,3 procenta, sotva kdo uprostřed obecné úlevy zaznamenal.

Když ale ta data rozčleníte a vyřadíte velké zakázky, vynoří se úplně jiný obraz. Zjevný vzestup objednávek se smrskne na pouhých 0,9 %.

K čemu došlo? Zkušenost ukazuje, že to pochází z „Výroby jiných vozidel“, která vyskočila zhruba o 9,5 %. Této kategorii dominuje vojenská technika. Stručně řečeno: dluhem financovaný speciální fond spolkové vlády si našel cestu do vojenské výroby Německa.

Nebo jinak řečeno: vláda se teď může pustit do vítězného kola poté, co občany uvrhla do ohromného zadlužení k vytvoření krátkodobého statistického efektu pro super-volby roku 2026. Nikdo nechce, aby to vypadalo jako totální neúspěch.

To, co se oslavuje jako ekonomický obrat, je ve skutečnosti statistické maskování přechodu od objednávek z trhu k dluhem živené administrativní ekonomice.

Tohle zbrojení je v podstatě posledním zalapáním po dechu pro politiku, která se v zatvrzele Keynesiánském režimu dále pokouší nahradit rozestup mezi německou průmyslovou ekonomikou a „dirigistickou ekonomikou“. Taková strategie svazuje zdroje a pracovníky a odklání přesně ten kapitál, který je zapotřebí pro reálné investice za lepších podmínek.

Produkuje se zboží, které na trhu nikdo nepoptává. Několik prkenic se naplní. Je to klasická klientelistická politika ve stylu Berlín-Brusel. Na Západě ve skutečnosti nic nového.

Reálná situace

Reálný stav německé ekonomiky se ukazuje na stavebnictví. Index PMI německého stavebnictví od HCOB, tj. hlavní měsíční indikátor se v lednu propadl na 44,7 procent. Hodnoty pod 50 signalizují pokles.

Takže po krátkém pozdvižení v prosinci na 50,3, hlavně kvůli investicím do energetické sítě, se německý stavební sektor v lednu zase propadl do recese, stejně jako celá Eurozóna.

Teď už je tento ekonomicky stěžejní sektor po čtyři roky zmrazený. Investice se zadržují; nové projekty, zvláště ty komerční, už nikde nenajdete. Sektor zůstává ve vleklé stagnaci.

Přemrštěné ceny energií, Kavkovské regulace z Bruselu a Berlína a dusivé intervence jako zastropení nájmů jsou receptem na recesi vytesaným do kamene.

Brzy očekávejte programy za miliardy eur na dotace veřejného bydlení čistě, aby se vytvořila statistická iluze zotavení.

Se systémem slučitelná kritika (za bolševika se tomu říkalo konstruktivní kritika)

Spolková vláda si konečně může oddychnout. Pro daňové poplatníky je to drahé, politicky je to šikovné. Uplatnění Keynesianismu na obranný průmysl je jedním z nejblbějších politických kroků. Zavlečení národa do dluhu k vytvoření zboží, které buď zrezaví, nebo se použije k ničení, je maximální politický nihilismus hraničící s šílenstvím.

Skutečnost, že se státem spřažená média to velebí jako „zotavení“ naznačuje dvě věci: naprosté podvolení se médií vládním cílům a statistické potvrzení pokračujícího přetváření německé společnosti na Zelenou, zmilitarizovanou dirigistickou ekonomiku.

Ticho od vůdců německého businessu potvrzuje, že politici si tuhle strategii morálně naočkovali. Opakované povídačky o nadcházející ruské invazi teď zbrojení legitimizují.

Podobně jako u Green Dealu zabudovaly roky úsilí hluboko do povědomí veřejnosti tu pohádku o záchraně světa přes redukci CO2, tak teď většina voličů tento kurz stále podporuje. Kritika teď vypadá jako ke klimatu nepřátelská, nezodpovědná a proti-vědecká.

Povolnost se už neprosazuje vynucením, nýbrž přetvořením podnikatelské racionality. Každá nová regulace nebo poplatek z CO2 vytváří společnosti, které přežijí jen v rámci architektury státních dotací.

A výsledek: diskusi dominuje kalibrovaná rétorika spřízněných médií o „byrokratické úlevě“. Je to jemné vyladění slučitelnosti se systémem jemně dirigovaným Bruselem. Nikdo v takto vysoce represivním mediálním prostředí neriskuje ztrátu své reputace.

Business se naučil kritiku krotit, aby se vyhnul rozčílení Kaiseru, aby zůstal způsobilý k podpoře. Vidíme vypěstovanou podlézavost vedoucí nás pevně k novému socialismu.