Když ti, co se označují za vůdce, zjistí, že je nikdo nenásleduje, je tu nějaké vedení? Možná. Další otázkou může být, kam je takový vůdce vede?
Takové otázky by se dobře daly klást tvůrcům energetické politiky Evropské unie, kteří sami sebe vrtošivě obdivují jako tvůrce průlomu kvůli údajnému odchodu od fosilních paliv ve prospěch tzv. „Zelených“ technologií. (Dáváme to do uvozovek, protože ty větrné turbíny a solární panely páchají nesmírné škody životnímu prostředí.)
Avšak podle nedávných dat od Energetického institutu Evropští vůdci neřídí přitažlivé hnutí, k němuž se svět přidává, ale spíše sebevražednou sektu, směřující k sebezničení.
Rozhodnutí politiky EU vedlo k tomu, že ty tzv. obnovitelné zdroje – v první řadě větrníky a soláry – představují více než třetinu elektrického mixu Evropy, čímž už značně překonávají uhlí.
Globálně obnovitelnosti v absolutním měřítku rychle rostou. Roku 2024 větrníky, soláry a další obnovitelnosti přispívaly ke globálnímu energetickému mixu 5,6 %.
Růst obnovitelností však nedrží krok s rostoucí globální energetickou poptávkou. V uplynulém desetiletí rostla spotřeba fosilních paliv více než sedmkrát rychleji, než rostly obnovitelnosti. V rozporu s povídačkou často prezentovanou médii produkce uhlí narostla, kdy v minulé dekádě narůstala o 10 %.
Na fosilní paliva – uhlí, ropu a zemní plyn – připadalo roku 2024 87 % světové energie, zatímco podíl obnovitelností zůstával na jednociferných číslech i přes těch 5 bilionů $ utracených za větrníky a soláry v posledních 20 letech.
Loni narostly globální energetické dodávky o skoro 2 % tažené rostoucí poptávku po všech typech energií. 65 % toho nárůstu připadalo na Asijsko-Pacifický region, který obnáší 47 % světové spotřeby energie, a kde se pálí 83 % uhlí, a které vládne jako král fosilních zdrojů. Čína, Indie a Indonésie produkují dohromady 71 % globálního uhlí.
Během posledních 10 let poklesla energetická poptávka EU o skoro 6 exajoulů (EJ), kdy celosvětové využití energie za tu dobu vyrostlo 13krát na skoro 77 exajoulů EJ.
Takže „vůdcům“ EU se podařilo snížit využití energií Evropou a zvýšit na kontinentu roli obnovitelností. Ale za jakou cenu?
„Roku 2008 byly ekonomiky USA a Eurozóny zhruba stejně veliké,“ píše do Wall Street Jounal Andy Kessler. „Evropský hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu je od roku pořád stejný. Dnes je tedy nominální HDP na hlavu v USA téměř dvakrát větší než v Evropě.“
Místo aby svět prováděl Německem zavedenou politiku EnergieWende svět ekonomicky roste a přidává nové energetické zdroje k těm už existujícím, místo aby je nahrazoval. (Viz můj odborný článek „Doplňování energií ne přechod energií“ pro úplnější diskusi.)
Vzhledem k tomu, že většina lidí se snaží o větší prosperitu a tudíž o levnější a hojnější energii, jak po tom toužila i EU, než konvergovala k ekologismu, je velice nepravděpodobné, že by tyto trendy mohly být snad zvráceny. Ekonomická a sociální nutnost stejně jako potřeba zabezpečit dodávky energií činí omezení poptávky po fosilních palivech těžko možným.
V důsledku toho se ta mezera mezi hloupě vyfabulovanými klimatickými ambicemi a realitou globální energetické spotřeby bude jen rozšiřovat. Nemožnost splnit oznámené klimatické cíle je teď tak zjevná, že je rozumné očekávat opouštění Pařížské dohody, neboť bude čím dál obtížnější skrýt rozsah tohoto nesmyslu.
Paradoxně zatímco poslední vydání Statistického přehledu světové energetiky od Energetického institutu jasně předvádí, jaký je to nesmysl, tak Evropská komise stále ty utopické cíle navrhuje, jako třeba 90% omezení svých vlastních emisí do roku 2040.
Realitou je, že evropský průmysl chřadne, pracovní místa prchají jinam a občané jsou stále více otrávení z placení účtů na klimatickou politiku, která nevyhnutelně povede k ekonomické sebevraždě. Ano, EU si může dosáhnout čisté uhlíkové nuly, ale bude to nula ve všem: už žádný průmysl, žádná prosperita a nulový globální vliv.
Takže to tu máte: EU prosazují politiku, která nemůže nijak změnit klima, a jde o průmyslový masochismus.
Kategorie: Autorské překlady