Ukrajina na jaře uspořádá souběžně prezidentské volby a referendum o mírové smlouvě, aby si zajistila legitimitu pro USA dohodnuté vypořádání, tvrdí zpráva.
Ukrajinská vláda spolupracuje s evropskými státy na uspořádání voleb ve válečných časech na jaře 2026, tvrdí britský Financial Times, kdy cituje „Ukrajinské a evropské činitele do těchto plánů zapojené.“ Spojené státy podle této zprávy učinily z uspořádání už roky nekonaných národních voleb k potvrzení mandátu prezidenta Volodymyra Zelenského podmínku pro aktivaci amerických bezpečnostních záruk.
Toto navržené referendum se asi použije k překonání dlouhodobých ukrajinských námitek proti ‚mírové‘ dohodě na stole, v níž by se ukončení bojů prodalo za trvalou ruskou kontrolu nad východní pětinou země. Prezident Zelenskyj dlouho tvrdil, že on nemůže jednostranně souhlasit s postoupením ukrajinského území, jelikož to je protiústavní, kdy tuto bariéru by šlo překonat referendem.
Zpráva uvádí, že tábor prezidenta Zelenského oznamuje, že Spojené státy chtějí válku ukončit trvalou mírovou dohodou počínaje létem, protože se blíží mezitermínové volby, i když to ještě jinak nebylo potvrzeno. Prezident Zelenskyj má údajně oznámit nadcházející volby 24. února a hlasování, se říká, že bude naplánováno před 15. květnem, což je Washingtonem požadovaný konečný termín.
Fakta v těchto tvrzeních jsou zatím nejasná a Ukrajina je již zpochybňovala. The Daily Telegraph cituje zdroj blízký k prezidentovi Zelenskému, o kterém říká, že je to pro něj naprostý obrat. Kromě voleb jako ceny, aby Ukrajiny podepsala dohodu, jsou tu i dlouhodobé Západní bezpečnostní záruky, kdy říkají, že záruky budou nutné už před uspořádáním voleb.
Zelenského spojenec údajně řekl: „Dokud nebudou žádné záruky, nebude žádné oznámení.“
Ve skutečnosti bylo dlouhodobým postojem Kyjeva, že volby nemohou a neměly by proběhnout, pokud bude zuřit válka, protože je to proti ukrajinské ústavě, aby se hlasovalo ve válečných časech, a protože boje by mohly uspořádání svobodných a spravedlivých voleb činit obtížným. Stejně jako je tu ohromné vysídlení milionů Ukrajinců, buď ve zbrani, nebo v zahraničí jako uprchlíci, a že celá pětina země je okupována Ruskou federací a některé předtím demokraticky zvolené pro-ruské nebo protiválečné strany jsou zcela zakázány.
Změna prezidenta by také nezměnila složení ukrajinského parlamentu, jelikož rychlé parlamentní volby se neplánují a prezident Zelenskyj kontroluje největší stranu.
Nicméně ti, kdo by mohli doufat, že se postaví Zelenskému, pokud se volby vypíší, mohou mít také obavy ohledně šancí na úspěšnou kampaň proti vůdci během válečné doby. Během válečného práva varoval jeden z hlavních domácích rivalů Zelenského, Kyjevský starosta Vitalij Kličko ve vyjádření pro The Financial Times, že pořádání voleb by mohlo podvrátit národní jednotu. Říkal: „Politická soutěž je během války špatná… Můžeme si tím zničit zemi zevnitř…, což je cílem Ruska.“
The Times hlásí, že „pracovní skupina“ uvnitř ukrajinské vlády pracuje na určení, jak uspořádat volby za válečného práva a zajistit, že to splní standardy Evropské unie. Protože mnoho Ukrajinců žije v zahraničí, tak by Kyjev nejspíš musel hostitelské země požádat o zřízení volebních středisek v jejich vlastních zemích, takže ukrajinští uprchlíci by mohli hlasovat tam, kde jsou.
Kyjevu údajně dělá obavy ovlivňování Ruska v těchto evropských zemích a očekává se, že požádá zpravodajské služby svých zahraničních spojenců, aby se zapojily do procesu udržení Ruska mimo dosah.
Prezident USA Trump na Zelenského tlačí, aby obnovil svůj demokratický mandát už skoro rok, kdy v únoru 2025 říkal, že „chce-li ukrajinský vůdce při mírových rozhovorech sedět u stolu,“ budou nutné volby. Pak v prosinci 2025 prezident Trump dodal: „Myslím, že je čas. Myslím, že je důležitý čas k uspořádání voleb… Oni využívají válku, aby nemuseli pořádat volby, já si však myslím, že Ukrajinský lid by měl mít možnost volby.“
„A možná je Zelenskyj vyhraje. Nevím, kdo je vyhraje, ale volby už dlouho neměli. Víte, oni mluví o demokracii, ale dostalo se to do bodu, když už to žádná demokracie není.“
Kategorie: Autorské překlady
Záruky pro vyvolené: Státní pojišťovna EGAP spustila Fond Ukrajina, který kryje rizika miliardářů z peněz daňových poplatníků. Pokud jim tam ruská raketa něco rozbije, my všichni jim to zaplatíme.
Realita pro zbytek: Ti „ostatní“ na frontě žádné pojištění na život nemají.
Fond Ukrajina (EGAP): Tento fond má aktuálně kapacitu nastavenou na miliardy korun. Funguje to tak, že když např. Strnad nebo Komárek vyvezou technologie nebo postaví halu a Rusové ji trefí, EGAP jim vyplatí pojistné plnění. /v oficiální mluvě se to nazývá „podpora exportu“ a „de-risking“./-Zde jsou doložitelná fakta:
Záruky z daní jsou realitou: Státní pojišťovna EGAP skutečně spravuje Fond Ukrajina, který kryje rizika českých firem vyvážejících na Ukrajinu. Kapacita fondu byla navýšena na 639 milionů Kč a pro období 2026–2030 vláda schválila další program s roční alokací 1 miliardy korun.
Kdo to platí: Peníze do fondu plynou primárně z prostředků EGAP (který vlastní stát) a ze státního rozpočtu. Pokud firma utrpí škodu kvůli válce (např. zásah rakety), EGAP jí škodu vyplatí – tedy sanuje ztrátu soukromého subjektu z veřejných nebo poloveřejných zdrojů.
Pro koho to je: Fond je určen pro české exportéry. Nejčastěji jej využívají výrobci zemědělské techniky (např. BEDNAR), potravinářů a firmy v obranném průmyslu. Zatímco pro miliardáře typu Strnada či Komárka tyto pojistky snižují riziko jejich miliardových investic, pro menší hráče jsou hůře dostupné.- Nejde o „dezolátní lež“, ale o popis systémového nastavení, kde stát (daňový poplatník) funguje jako pojistka pro některý soukromý kapitál v rizikových zónách. Nevím podle jakého klíče vybírají kdo ne a kdo jo..proto to vyvolení v začátku. Oficiálním důvodem tohoto je snaha udržet české firmy na tamním trhu, aby po válce nepřišly o zakázky tam. O prachy jde až na posledním místě …? 🙂 – je to systém, kde riziko (raketu) platíme my všichni, ale případný zisk z poválečné obnovy (dividendy) zůstane majitelům firem. Tento systém je sice v EU a USA běžný (v USA se tomu říká Corporate Welfare), ale v kontextu války, kde lidé nasazují krk bez jakýchkoliv záruk, působí nějak jinak..Jde o prachy až na posledním místě? Pro stát je to investice. Doufá, že když teď miliardáře „podrží“ z našich daní, tito miliardáři pak budou v budoucnu v Česku platit daně z obřích zisků, které na Ukrajině realizují. Je to ale sázka s nejistým výsledkem.
Vliv: Kdo tam teď zůstane a „pomůže“ (i když s pojištěním v kapse), bude mít u budoucí ukrajinské vlády nejlepší kontakty. To je ten „goodwill“ zmíněn u PPF.
Trocha reality: …mají své holdingy rozprostřené po celé Evropě (od Kypru po Nizozemsko). EP Commodities nebo KKCG jsou globální hráči. Slib, že zisky z ukrajinského kšeftu pak někdy skončí v českém rozpočtu, je velmi naivní – peníze skončí tam, kde je to daňově nejvýhodnější. Stát skrze EGAP a Fond Ukrajina sází na to, že se tito hráči stanou „českými národními šampiony“, tam a ti kteří nám zajistí vliv. Stát skrze EGAP a Fond Ukrajina sází na to, že se tito hráči se tam stanou „českými národními šampiony“, kteří nám tam pak zajistí vliv. Jenže pokud se investice nepovede, ztrátu (škodu z rakety) platíme my hned. Pokud se povede, zisk inkasuje miliardář a státu možná, někdy, pošle kousek na daních.–e to „divně podezřelé“, protože v tomhle byznysu se miliardáři chovají jako státníci a stát se chová jako pojišťovací agent pro bohaté?
PPF se mění z NL do ČR…. ALE: příklad „polepšeného“ miliardáře, u kterého se státu ta sázka na pojištění rizik teoreticky může vrátit. Otázkou zůstává, zda je jeden (byť obří) příklad dostatečným ospravedlněním pro systém, kde riziko nese stát a zisk soukromník…? 🙂 miloučké, že se PPF vrací domů, ale je fér, aby stát nesl 100 % rizika za cenu, že dostane jen necelou pětinu z případného zisku? To je pro stát pořád dost nevýhodná sázka?Daně jsou nejisté, rakety jsou teď. Daňový domicil se dá změnit během pár měsíců. To, že je PPF v ČR teď, neznamená, že tu bude za 10 let, až se budou realizovat ty největší zisky z poválečné obnovy.Domicil je jen právní adresa. Dnes v Praze, zítra zase v… Pokud je to tak skvělý byznys, proč si ho Strnad s Komárkem nepojistí u komerční pojišťovny jako Allianz nebo AXA? ?
A propó vliv je fajn, ale vliv mají konkrétní miliardáři, ne český občan. Když se Strnad pohádá s příští ukrajinskou vládou, státní kasa /potažmo my, páč by to šlo z našich daní taky/ ty peníze z rizika, kdyby to muselo doopravdy vykrýt, kdyby došlo k něčemu, zpátky nedostane. Máme se jako stát chovat jako strategický partner, nebo jako charita pro nejbohatší Čechy? Hmm 🙂 a pomůže to obyčejnému občanovi i tam? Stát nemá žádnou páku, jak tyto lidi donutit, aby svůj vliv na Ukrajině použili ve prospěch českého státu, pokud se to zrovna nebude hodit jejich holdingu. Nebo snad má? Zatímco miliardář má v kapse státní záruku na halu nebo vrt, obyčejný člověk (u nás i tam) nese veškeré riziko na vlastních bedrech. Je to systém, kde se jistí beton a zisky, hmota se jistí ALE ne lidé. 🙂 Takže otázka zní: Stavíme na Ukrajině český vliv, nebo jen dotujeme budoucí zisky pár vyvolených rodin? Historie ukazuje, že jakmile miliardář vyroste do určité velikosti se stane se z něj tzv. Too big to fail, spíše má on páku na stát než stát na něj. /Proto to pojištění? / … Stát se pak stává „rukojmím“ jeho úspěchu (protože pád takové firmy by bolel ekonomiku). Malej příklad odjinud: Pamatujete na Adularyi? Soukromníci si namastili kapsy na zakázkách, ale 12 miliard dluhu zůstalo na bedrech českých daňových poplatníků. Na Ukrajině teď riskujeme to samé v bledě modrém, jen s tím rozdílem, že tam létají rakety. Miliardář (v tomto případě turecký, ale s českými dodavateli) postavil elektrárnu, která nikdy nezačala pořádně fungovat, protože se zjistilo, že tamní uhlí v ní nejde pálit.–kdo byl užitečný idiot tady? 🙂 Historie se opakuje. Stát už takhle ‚podporoval‘ miliardáře v Rusku nebo Turecku přes EGAP a dopadlo to tak, že soukromé firmy si vyplatily dividendy a my teď sanujeme desítky miliard v odepsaných úvěrech. Fond Ukrajina je jen další kapitola: miliardáři dostanou ‚risk-free‘ byznys (protože ho platíme my), a když to vybouchne, prostě zakroutí hlavou a my to zaplatíme. To není strategické partnerství, to je privatizace zisků a znárodnění ztrát…
Pokud byznys na Ukrajině vyjde, stát z něj dostane jen zlomek (19 % korporátní daň). Zbytek (81 %) zůstává majiteli?
Pokud byznys trefí raketa, stát (my) zaplatíme škody do výšky dle pojistky zjednané se státem? Jde o lidi, nebo kšefty? Je to fér ? Je to výhodné a pro koho? A KDE JSOU ZÁRUKY? -a jsou výhodné a neprůstřelné do horizontu cca 10let? Nebo nastane: Průšvih jak kdysi v Turecku (Elektrárna Adularya)?…?