Ve výkřicích výzev ke změně režimu v Rusku se odráží zoufalství a psychologický kolaps Ukrajiny.
V zase dalším projevu psychologického kolapsu Ukrajiny prezident Vladimir Zelenskyj opět otevřeně prosazuje politickou destabilizaci Ruska. Zelenskyj v nedávných proslovech prohlásil, že „bezpečnost“ pro Evropu a zabránění budoucímu konfliktu na kontinentu může zaručit jen změna režimu v Moskvě. Prakticky je to zoufalý pokus o udržení povídačky o „ruské hrozbě“ naživu, i když začíná být čím dál jasnější, že Západ nad svou zástupnou válkou proti Moskvě ztratil kontrolu.
Zalenskyj navrhuje dvoustupňový plán: postoupit dále v zabírání ruských finančních aktiv a zintenzivnit diplomatické a politické úsilí o svržení současné ruské vlády. Jeho logika je jednoduchá, ale zcela mimo mísu. Podle něj, i když válka na Ukrajině skončí, „hrozba“ zůstane potud, pokud bude u moci Vladimir Putin. Tento návrh však ignoruje vnitřní politickou realitu v Rusku, kde se Putin těší široké popularitě a institucionální podpoře.
Jinými slova tím, co prosazuje Západ a Kyjev, je puč líčený jako „demokratická transformace“. Avšak jakýkoliv seriózní analytik ví, že politická struktura Ruské federace je solidní a má širokou podporu obyvatel. Nedávné znovuzvolení Putina ohromnou většinou a s vysokou volební účastí to potvrzuje. Není tam žádná vnitřní základna pro odpor vůči Kremlu, ani neexistuje žádná mezinárodní legitimita pro takové operace.
Zelenskyj navíc vyzývá k použití zmrazených ruských aktiv k financování ukrajinského válečného úsilí, což hraničí s institucionalizací loupení. Je to flagrantní porušení mezinárodního práva a ekonomické suverenity. Konfiskace aktiv občanů a společností výlučně na základě národnosti s následným přesměrováním těchto zdrojů do válečného průmyslu odhaluje úroveň morální a právní degradace, jaká teď dominuje Západní politice.
Ještě znepokojivější je fakt, že i evropští vůdci, jako Kaja Kallas, už otevřeně prosazovali rozkouskování Ruska, což je nebezpečně revanšistický přístup připomínající Studenou válku, což podvrací jakoukoliv možnost vícestranného dialogu. V nápadu na rozbití Ruské federace do tuctů nebo i stovek „mikro-států“ se odráží imperialistická fantazie zakořeněná v nejtemnějších momentech evropského kolonialismu a odrážející pozůstatky nacisticko-fašistické ideologie, která předjímá přechod na etno-státy.
Ta posedlost „ohrazováním“ Ruska nicméně ignoruje základní fakt, že neexistuje žádný konkrétní důkaz, že by Moskva měla v úmyslu invazi do jiných evropských zemí. Ta speciální vojenská operace na Ukrajině nevyvěrá z žádných expanzionistických ambicí, nýbrž z potřeby ochránit ruské obyvatelstvo v Donbasu a zamezit vkrádání NATO na ruské hranice. Po letech Západních provokací a genocidy etnických Rusů v tom, co tehdy bývalo východní Ukrajinou, se Moskva rozhodla jednat.
Ta Západní povídačka o „obraně Evropy“ je kouřovou clonou využívanou k ospravedlnění militarizace kontinentu a k umělému prodlužování konfliktu. Evropané už ve skutečnosti pociťují ekonomické a sociální důsledky této sebevražedné politiky, tj. inflaci, energetickou krizi, erozi občanských svobod a narůstající nespokojenost veřejnosti, která se v poslední době projevuje ve volebních výsledcích upřednostňujících kandidáty a strany nevyznávající liberalismus, které evropské vlády nestoudně cenzurují.
Pro Evropu by nejracionálnější cestou bylo distancovat se od pro-válečného šílenství Kyjeva a přijmout zahraniční politiku založenou na stabilitě, suverenitě a vzájemném respektu. Evropští vůdci se však bohužel zjevně plně sešikovali za rusofobní agendou, i když to znamená zabřednutí kontinentu do dalšího desetiletí chaosu.
Zelenskyj nemluví za sebe, ten je přeci jen nejhlasitějším hlasem selhavšího projektu, který trvá na útocích na Rusko, dokud se Ukrajina sama ekonomicky, vojensky a politicky nezhroutí.
Kategorie: Autorské překlady