Pozitivem těchto voleb je skutečnost, že fialová pětikoalice ztratila většinu ve sněmovně. Tím ale přínosy těchto voleb končí. Je znát, že zásadní změna nepřijde.
Jednoznačným vítězem voleb je hnutí ANO. To vyluxovalo jak vlažné voliče (a běžné nevoliče), tak i dřívější voliče SPD a stran sdružených pod Stačilo. Vítězství je to o to výraznější, že Babiš teď vedl jen zcela průměrnou kampaň, nepřicházel s novými tématy a v podstatě jen jel setrvačností na vlně své čtyřleté kritiky Fialovy vlády. I to mu stačilo k jasnému vítězství.
Koalice SPOLU sice oslabila, ale není to zdaleka takový výprask, jaký by se po 4 letech její vlády dal očekávat. Zatímco po Nečasově vládě spadla ODS pod 8 %, teď se strany koalující pod SPOLU jen vrátily na úroveň z voleb 2017. Je vidět, že v posledních dnech kampaně se celá veřejná debata zploštila do souboje ANO vs. SPOLU, což obě tato uskupení výrazně posílilo na úkor menších stran (něco podobného jsme viděli i v 1. kole prezidentské volby 2023).
Největším překvapením voleb jsou STAN a Piráti. Jednak už to, že se jim po mnoha letech podařilo překonat 17 % úroveň, kterou STAN a Piráti+Zelení v součtu získávají (viz volby 2017 i 2021).
Dalším překvapením je vyšší zisk pro STAN než pro Piráty. Dalo se očekávat, že Piráti (kteří vedli velmi propracovanou kampaň) shrábnou více hlasů než STAN, jemuž škodila zcela plytká kampaň a dozimetrácké kauzy. STAN nicméně získal dvouciferný výsledek, což naznačuje, že jeho voliči jsou proti těmto vlivům zřejmě imunní. Přesto STAN přijde o část mandátů oproti minulým volbám a o vysněném 15 % výsledku si může nechat jen zdát.
Překvapení se koná i u Motoristů. Tedy ne ani tak jejich výsledek (ten se dal očekávat, byť osobně jsem odhadoval více). Překvapením je to, že podle výsledků zjevně čerpali voliče převážně z opozičního tábora. Po jejich pravicově laděné a pro-systémové kampani jsem počítal s tím, že uberou příznivce SPOLU a získají jejich zklamané voliče, což se nestalo. Teď je otázka, jak se zachovají a zda po volbách upřednostní spolupráci s dosavadní vládou, nebo s Babišem.
O euroskeptické opozici se zde rozepíšu podrobněji:
SPD předvedlo svůj zatím nejslabší sněmovní výsledek a je jasné, že toto je začátek Okamurova konce. Okamura nedokázal využít 4 roky ve sněmovní opozici (a k tomu bohatý prostor v systémových i alternativních médiích) k tomu, aby zvýšil či alespoň obhájil svůj výsledek.
Navíc je dost pravděpodobné, že bez Svobodných, Trikolory a PRO by Okamura skončil pod 5 %. Právě kandidáti těchto stran získali tolik kroužků, že je jasné, že mnoho lidí volilo SPD jen kvůli nim (ono není divu, když Okamura vyštval z SPD většinu osobností, takže v SPD zůstali až na výjimky jen nevýrazní lidé). Poslanecký klub SPD bude zřejmě z nezanedbatelné části tvořen zástupci těchto stran, což Okamuru ještě více oslabí.
Jelikož Okamura se sám zřejmě nevzdá vedení SPD, nabízejí se 2 možnosti: Buď bude sesazen nespokojenými členy a nahrazen jiným předsedou, nebo se voliči SPD přesunou jinam – zřejmě právě k oněm menším stranám v klubu SPD. Dravec Rajchl již na tuto kořist číhá. A pokud Svobodní a Trikolora neusnou na vavřínech, mohou zde také těžit. Spojení SPD+Triko do jedné strany (vedené osobností typu doc. Ševčíka) by mohlo zrodit sílu, která převezme voliče SPD a zbaví se přitom Okamurovy přítěže, která brání prorazit 10% strop.
Stačilo skončilo ještě hůře a nepřekročilo ani 5% hranici. Pamatuji, jak se Vidlák po eurovolbách vysmíval SPD, že po spojení s Trikolorou jim klesly volební preference a že se ukázala volební matematika, kdy 10 + 2 = 6. Teď se to Vidlákovi naplno vrátilo, když se po spojení Stačilo a SocDem ukázalo, že 7 + 2 = 4.
Spojením s eurohujerským SocDem totiž celé Stačilo vyměklo, čímž odradilo radikálnější voliče (kteří to hodili radši SPD), ale nezískalo ty umírněnější, protože ty už dávno vyluxoval Babiš.
Korunu tomu nasadila kandidatura pro-migrační antifačky Petry Prokšanové a zapojení dalších progresivců, jako je Matěj Stropnická (to není překlep). Kvůli tomu dokonce Stačilo volilo méně lidí než v eurovolbách, což je alarmující.
Naopak se ukázalo jako rozumné přidat na kandidátky osobnosti z vlastenecké alternativy (Jaroslav Štefec, Martina Bednářová, Marek Obrtel), kdy i na kroužcích je vidět, že tito lidé „táhnou“. Mnoho lidí (včetně mě) volilo Stačilo jen proto, aby podpořili tyto osobnosti. Nicméně ani to Vidlákovi a Konečné neStačilo. Kateřina Konečná tedy zůstane v EP a bude mít příležitost napravit její hlasování z minulých let.
Ostatní strany podle očekávání skončily hluboko pod 5 %.
Přísaha je mrtvá. Taktika k získání 1,5 % (a tím státního příspěvku) nevyšla, jak jsem ostatně předpokládal. Loňské zvolení 1 senátora a 1 europoslankyně bylo labutí písní Přísahy.
Další strany zůstaly ještě o parník pozadu. Za zmínku stojí to, jak eurohujerský Volt zcela vyhořel jak přímo ve volbách, tak i se svými žalobami na opozici. To, že se k těmto žalobám připojil, srazilo vaz i Miroslavu Sládkovi a celému hnutí ČR na 1. místě. Založit si kampaň na okopávání kotníků konkurenci a na narušování opozičních shromáždění (namísto aby svoji sílu zaměřili proti pětikolce a Babišovi), to považuji za nejhorší volební taktiku v historii.
Přesto je zajímavé, že oproti 0,06 % pro Volt získalo hnutí ČR1 o chlup lepší výsledek, a to 0,22 %. To znamená, že tu máme zhruba 12 500 voličů, kteří za každou cenu chtějí odchod ČR z EU, NATO a WHO – a straně, která to prosazuje, to hodí, i když má tato strana sebevíce amatérskou a zpackanou kampaň. To znamená určitý, byť zatím nízký, potenciál do budoucna.
Otázkou zůstává, co nastane po volbách. Vláda na současném půdorysu naštěstí již nehrozí. Je jasné, že hlavní slovo tam bude mít Babiš. Do vládní koalice zřejmě sáhne po Motoristech, s tím ale zřejmě těsně nevystačí. A bude zajímavé sledovat, zda poté sáhne raději po SPD, nebo radši po ODS. V každém případě je jasné, že nová vláda změnu systému nepřinese a bude řešit spíše jen kosmetické změny, než aby skutečně řešila příčiny problémů.
A právě to může Babišovi do budoucna srazit vaz. ANO v kampani mluvilo o zrušení ETS 2, o levných energiích a dalších tématech, které původně zněly jen na alternativě. Zřejmě proto také získali tolik hlasů i od tvrdší opozice. Lidi nezajímají čapí hnízda, ale levná elektřina a potraviny. Bude zajímavé sledovat Babiše, jak manévruje mezi tlakem EU na „klimatické“ zdražování všeho a tlakem jeho voličů na konec drahoty. Pokud Babiš své voliče zklame (což předpokládám), mohou se pak tito vrátit ke stranám tvrdší opozice.
Sečteno a podtrženo, Fialovu vládu jsme již porazili, ale dál jsme se nedostali. Stále vítězí (a sílí) pro-EU a pro-systémové strany. Čeká nás ještě tvrdá práce. Z louže jsme se již dostali, ale stále přešlapujeme v blátě.
RNDr. Jan Sedláček
Kategorie: Autorské články