Vladimír Kapal, český opoziční novinář, letos stanul před soudem za to, že ve svém rádiu dával prostor lidem, kteří říkali „nepohodlné“ informace.
Ačkoliv byl pan Kapal starší člověk a během soudního procesu se jeho zdravotní stav stále zhoršoval (vinou stresu ze stíhání), soudce Tomáš Hübner na něj nebral ohledy a pokračoval v politickém procesu, který Kapalovi i nadále podlamoval zdraví. Nakonec pan Kapal na následky stresu z tohoto procesu zemřel.
Na jednu stranu bych neměl důvod se pana Kapala zastávat. Právě on se několikrát velmi nevybíravě vyjádřil o Národní demokracii, kde jsem místopředsedou, a nekriticky podporoval SPD. Nicméně takový konec si opravdu nezasloužil a to, co mu provedli, považuji za ohavné.
Bez velké nadsázky lze říci, že onen nepoctivý soudce Tomáš Hübner je justičním vrahem, který pana Kapala doslova uštval k smrti. Svůj podíl viny má také prokurátorka Jana Behenská, která vedla obžalobu.
Nejsou ovšem sami. Nepoctivých soudců, kteří se sadistickým potěšením soudí lidi za opoziční názory, je více. Namátkou třeba Lukáš Svrček nebo David Blaheta. To, že justice dává prostor takovýmto soudcům, je smutnou vizitkou Fialovy vlády i celého současného režimu.
Proto je potřeba zavést hmotnou trestní odpovědnost všech soudců (včetně těch tzv. „ústavních“), a to i zpětně. A to samé i pro státní zástupce. Je potřeba otevřít všechny případy, kdy byl člověk souzen za politický názor (tzn. procesy s Walterem Kraftem, Slávkem Popelkou, Adamem B. Bartošem, Nelou Liskovou a dalšími). A všem těmto neoprávněně souzeným lidem dát adekvátní odškodnění – ovšem nikoliv ze státního, nýbrž z osobního majetku oněch nepoctivých soudců a prokutátorů.
Panu Kapalovi už žádné odškodnění nepomůže. Ačkoliv se Hübner i Behenská (doufejme) dočkají trestu, panu Kapalovi to život již nevrátí. Proto doufám, že zde zaúřaduje nejen světská moc, ale i ta vyšší. Ono se neříká nadarmo, že karma je zdarma. A až tito justiční zločinci poznají odplatu Shora na vlastní kůži, možná konečně pochopí, jaké zlo tady na Zemi napáchali.
RNDr. Jan Sedláček
Kategorie: Autorské články
Je celá řada poskoků režimu. Oni o nás seznamy vedou, dokonce vytvářejí nové zákony pro cenzuru i jiné gumové paragrafy (nově: nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc).
Každý režim jednou skončí, tito lidé ale jen převléknou kabát. A budou bohatnout a škodit dál.
Je potřeba vytvořit seznamy těchto existencí, a vystavit jim jednou účet.
Země je předlužená, vytunelovaná, důchody až po smrti, zdravotnictví v křeči, státní dluh na rekordu a my na nejlepší cestě k III. Světové válce.
Po konci téhle “vlády” musí přijít ekvivalent Norimberského procesu.
A jak má Foltýn rád koláže se šibenicí, tak je opravdu dlouhá řada těch co si provaz zaslouží.
Bez toho se vše jen za čas zopakuje…
V talárech je zase spousta sviní.