Elity EU a globalisté s nesmírným politickým vlivem jsou už řadu let na válečné stezce, neboť je čím dál zjevnější, že evropská populace se s každými novými volbami posouvá více ke konzervatismu. V Německu se levicoví papaláši pokoušejí o otevřený zákaz konzervativní strany AfD, v první řadě proto, že se staví proti masové imigraci (což je postoj, který progresivisté prohlašují za „xenofobní“).
Článek o tom v češtině: Kroky k zákazu AfD by mohly přijít před novými volbami
AfD je v současnosti v Německu druhou nejpopulárnější politickou stranou a očekává se, že ve spolkových volbách roku 2025 dosáhne značného vlivu, pokud v nich jejím kandidátům neznemožní účast.
V Rakousku konzervativní Strana svobody v září vyhrála parlamentní volby, ale levicové a centristické strany se snaží slepit koalici, aby Straně svobody vynulovaly možnost vládnout. Evropská média neustále úspěch Strany svobody srovnávají se vzestupem Třetí říše – jedinou obranou levičáků před jejich neustálým propadem je totiž prohlašovat své oponenty „doslova za Hitlery“.
Článek o tom v češtině: Preference FPÖ vyskočily do historických výšin, jelikož tradiční rakouské strany sklízí trest za vyloučení vítězů voleb z vlády
Novodobný koaliční puč pod Emmanuelem Macronem využili i ve Francii, aby zastavili stranu Národní obrody Marine Le Pen. Ta koalice je sice fragmentovaný binec, ale svému účelu posloužila, tj. podvrátila naplnění vůle francouzských voličů usilujících o menší vládu a bezpečné hranice.
Článek o tom v češtině: Michel Barnier prezidentu Emmanuelu Macronovi oznámil novou francouzskou vládu
Mějte na paměti, že ti samí lidé, co neustále kvílí o „hrozbách demokracii“ jsou teď právě těmi, co se pokouší umlčet různé z největších stran v Evropě, protože ty se odmítají podvolit progresivistickým ideologiím. Kdyby např. zakázali AfD, kdo bude pak zastupovat vůli milionů konzervativních německých voličů? Levičáckému establishmentu na těchto voličích nebo jejich starostech nezáleží, natož aby jim záleželo na férových volbách. Jejich vize demokracie je falešný podvrh.
Ve skutečnosti tu máme koordinovanou snahu levičáckého režimu v Evropě umlčet jakýkoliv a veškerý veřejný disent, kdy se začíná opozičními hnutími a jejich přístupem k volebním urnám. Nedávné zprávy z Francie tuto realitu zdůrazňují, neboť pod francouzskou vládou probíhají snahy stíhat Marine Le Pen.
Pařížští prokurátoři Le Pen obvinili ze zneužití peněz určených pro asistenty poslanců Europarlamentu, aby za ně mezi lety 2009 až 2016 místo toho platila zaměstnance pracující pro stranu. Jeden problém, který s tím mají, je ten, že ten zákon, podle něhož byla obviněna, do roku 2016 ještě nebyl vytvořen. Le Pen dále namítá, že zaměstnanci Národní obrody mohou též pracovat uvnitř Europarlamentu, a že tyto dvě role se často překrývají. Ta tvrdí, že žádný zákon nebyl porušen a nikdo nedostal peníze EU, které by si už neodpracoval.
Bude-li Le Pen odsouzena, mohla by dostat až 5 let vězení (s 3letou podmínkou) a ohromnou pokutu 300 000 €, ale ta hlavní lumpárna je, že by jí též mohli na pět let zakázat účast ve volbách, i kdyby se odvolala. Vládní papaláši přiznávají, že Le Pen by nemusela strávit ve vězení žádný čas (kdyby k tomu totiž došlo, tak by to z ní udělalo mučedníka konzervativismu), ale nemožnost, aby mohla kandidovat do úřadu, by ve volbách roku 2027 v podstatě Národní obrodu zbavilo šancí. A to jsou ty volby, které jak mnoho analytiků poukazuje, by mohly Národní obrodu ve Francii katapultovat k moci.
„Vůbec to nepřekvapuje,“ řekla Le Pen reportérům po přednesení argumentů prokuraturou. „Upozorňuji, že tvrzení prokurátorů jsou nesmírně nehorázná.“
Le Pen řekla, že měla pocit, že „jediným zájmem“ prokurátorů bylo zabránit jí v prezidentské kandidatuře roku 2027. „Dobře tomu rozumím,“ řekla. Tento proces by měl být uzavřen počátkem roku 2025.
Média establishmentu Le Pen obviňují, že aby odvedla pozornost od svých obvinění, tak zneužívá „rétoriku v Trumpově stylu“. The Guardian tvrdí:
„No zrovna tak jako 6. Leden nezastavil Trumpa, aby se mohl vrátit do Bílého domu, tak i strategie Le Pen by jí mohla dobře posloužit. Čím déle budou její tvrzení o politickém procesu získávat čas ve vysíláních i bez řádného kontextu, tím spíš si francouzská veřejnost bude myslet, že je na tom něco pravdy – tak je to totiž v souhře s široce rozšířeným anti-elitním sentimentem mezi francouzskými voliči…“
Tímto se The Guardian pěkně odkopává. Oním „kontextem“ je to, že Le Pen je nevinná, dokud nebude dokázána její vina, a tady byl jasný vzor, jaký je pozorovatelný u pravicových politických osobností napříč Západním světem ve snaze zabránit jejich voličům, aby měli co říci do procesu veřejné správy. Trump je jen jedním příkladem zneužití justice k vytváření obvinění z trestného činu, i když se chytí i toho nejslabšího stébla. Ale americká veřejnost byla dost chápavá, aby všechen ten maskovací kouř a hluk prokoukla.
Je nepopiratelné, že Le Pen je v dost podobné situaci a že The Guardian dělá, jako by to byla ona, kdo v tom hraje špinavou klamnou hru.
Establishment dělá, jako by on byl vykonavatelem zákona a pořádku, ale jen, když to slouží jejich zájmům a drží je to u byrokratického kormidla. Vůle lidu je přijatelná jen, když je v souladu s tím, co předurčily elity. Aktivně spřádají povídačky, podle nichž je proces demokratický jen potud, pokud jsou konzervativní skupiny odmítány. Už jejich samotná přítomnost se líčí jako ohavnost a k jejich úspěchu se přistupuje jako k existenční hrozbě pro civilizaci.
Skutečnost, že progresivisté, aby pravicovým hnutím zabránili ve férovém vítězství dle pravidel, odkládají masku a přechází k plnému autoritářství, ukazuje, že mají hluboký strach a uchylují se k posledním možnostem ještě poskytovaným jejich nepřirozeným panováním.
Kategorie: Autorské články