Uprostřed narůstajícího tlaku na rakouského kancléře Karla Nehammera a vzestupu Strany svobody se po stažení liberálních NEO z vyjednávání o koalici zintenzivňuje volání buď po nových volbách, nebo po vládě vedené FPÖ.
Strana svobody Rakouska (FPÖ) vyžaduje okamžitou rezignaci kancléře Karla Nehammera, kdy jej obviňují, že lpí na kancléřství, které voličstvo v zářiových spolkových volbách odmítlo.
Generální tajemník strany a člen Národní rady Michael Schnedlitz prohlásil, že Nehammerovo odmítání odstoupit představuje pro politickou stabilitu země závažnou hrozbu.
Ve Vídni promlouvající Schnedlitz zlořečil tomu, co označil za probíhající pokus tradičních stran vyloučit FPÖ z formování příští vlády, i přestože ve volbách skončila jako první.
Rostoucí napětí dosáhlo bodu zlomu v pátek, když se liberální strana NEOS stáhla z tzv. „koalice semaforu lůzrů“, v níž jedná Nehammerova Rakouská lidová strana (ÖVP) a Sociálně demokratická strana Rakouska (SPÖ).
Vůdkyně NEOS Beate Meinl-Reisinger po téměř 100 dnech diskusí oznámila, že kvůli zásadním neshodám mezi ÖVP a SPÖ, údajně hlavně kvůli agresivní daňové politice Sociálních demokratů (SPÖ), je dosažení nějaké funkční dohody nemožné. Prohlásila, že o důležitých záležitostech nedošlo k „žádnému průlomu“ s dodatkem, že NEOS odmítají myslet nanejvýš na „příští den voleb“.
Kolaps těchto rozhovorů ohrožuje nárok Karla Nehammera na kancléřskou funkci. Schnedlitz Nehammera podle jeho slov kárá za ignoranci FPÖ, kdy varuje před sestavením vlády „lůzrů ze semaforu“ v německém stylu, která byla od samého počátku předurčena ke krachu. Schnedlitz tvrdí, že Nehammer s každou hodinou, během níž zůstává v úřadu, páchá další škody, vyzývá jej proto, aby okamžitě předstoupil před občany a přiznal se, co ho opravdu motivuje k vlastnímu politickému přežití.
„Pokud chce snad kancléř, tj. hráč, který je zrovna v průšvihu, hrát ještě další hry k sestavení nějaké nestabilní varianty lůzrů – třeba model dvojice s SPÖ nebo nový semafor lůzrů se Zelenými místo NEOS – tak bych mu rád dal jasně na srozuměnou: ‚Lidé už toho mají dost! Je čas, abyste rezignoval, pane Nehammere!‘“ řekl Schnedlitz.
S tím, jak má teď FPÖ v průzkumech 35 procent a pořád roste, tak roste i pocit, že pokud se Rakousko vrátí k volbám, tak by voliči mohli tradiční strany potrestat.
Také prezident Alexander Van der Bellen se dostal pod Schnedlitzovu palbu, když ten ho obvinil z přezírání hlasů voličů tím, že dal mandát sestavit vládu Nehammerovi. Byla to přeci Strana svobody, která získala největší podíl hlasů, Van der Bellen však vůdce FPÖ Herberta Kickla vůbec nepozval s vytrubováním, že je to přeci zbytečné, neboť další strany vyhlašovaly, že by je ani nenapadlo, že ten by mohl vést zemi.
Teď nad rakouskou politikou visí otázka, zda prezident vytrvá v podpoře Nehammerových krachujících pokusů o sestavení koalice, nebo zda otevře dveře pro FPÖ, která je podle všech náznaků ochotná – a možná po tom přímo lační – zkusit sestavit vládu.
Strohý odchod NEOS, kteří byli považováni za svorník funkčnosti koalice s vyloučením FPÖ, otvírá scény pro spousty možných scénářů. Někteří si myslí, že ÖVP a SPÖ by mohly zkusit dát dohromady velkou koalici, ale jak papír těsná většina by vylučovala její odolnost.
Další poukazují, že druhý semafor, tentokrát s účastí Zelených místo NEOS, by třeba mohl FPÖ udržet mimo vládu, potáceli by se ale v potížích kvůli překlenutí ideologických rozkolů.
V třetí možnosti by Van der Bellen změnil kurz a pozval by Herberta Kickla k vedení koaličních rozhovorů. Nebo když se nic z toho nepovede, tak se předčasné volby stanou nevyhnutelnými, ovšem takovýto vývoj by mohl přinést nárůst podpory Strany svobody na úkor stran, které je ustrkovaly mimo hru.
Kategorie: Autorské články