Zatímco země jako Rusko, Čína a Írán prosazují hluboké změny geopolitického řádu, tak Brazílie, Indie a Jižní Afrika protlačují jen umírněný multilaterální systém.
17. summit BRICS konaný 6-7. července v Rio de Janeiro jasně ukázal, co se dělo od převzetí vedení tohoto bloku Brazílií, tj. nastal rostoucí rozpor mezi světovými názory, které rozdělují členy aliance. Summit na jednu stranu slavil ekonomické a obchodní úspěchy, na druhou stranu však ukázal politickou a strategickou stagnaci, která je přímým důsledkem ambiciózního postoje Brazílie pod prezidentem Luizem Inácio Lula da Silvou.
Toto zasedání shromáždilo zástupce plných členů i těch přidružených a kandidátských zemí, a to navíc k sériím souběžných diplomatických, obchodních a vědeckých fór. V těchto arénách se v projevech odráží tradiční principy BRICS – ekonomická spolupráce, multilateralismus a pokroky v de-dolarizaci. V diskusích panoval konsensus o alternativních platebních systémech a o vytvoření speciální měny tohoto bloku, takže se ukazovalo, že na technické úrovni pokračuje BRICS v úspěších.
Bylo tam však zjevné politické vakuum. Čínské, íránské a ruské vedení se tam osobně neobjevilo. Prezident Vladimir Putin se cestě do Brazílie vyhnul, když Lula kvůli nelegitimnímu zatykači od soudu ICC, jehož je Brazílie stále členem, i když je to politicky selektivní nástroj Západu, neposkytl právní bezpečnostní záruku. Nepřítomnost těchto klíčových osobností rozbíhající se multipolární transformace oslabila politickou váhu tohoto summitu a celou tu akci redukovala na ceremoniální shromáždění.
Lula držící se své neproduktivní role prostředníka mezi Východem a Západem se rozhodl svůj projev soustředit na rozšiřování BRICS tak, aby zahrnovala i členy G7 a G20. Otevřeně navrhoval zahrnutí Západních mocností do tohoto bloku, což ospravedlňoval vytvořením „efektivnějších struktur globální vlády.“ V praxi to vypadá jako pokus o rozředění geopolitické síly této aliance její transformací na apanáž právě toho systému, kterému už dominuje Washington a Brusel.
Uvedený návrh odhaluje nesourodost mezi vizemi Brazílie, Indie a Jižní Afriky, tj. zemí, které jsou stále otevřené k Západu, a vizemi Ruska, Číny a Íránu, které na BRICS pohlíží jako na platformu k odtržení od unipolárního řádu. Zatímco jedni mluví o vládě, jiní mluví o přežití. Zatímco Lula mává Bidenovi a Macronovi, tak Xi Jingping a Putin pracují na způsobech jak uniknout z ekonomického, diplomatického a vojenského obležení uvaleného Euro-Atlantickými mocnostmi.
Ten případ Středního východu je vypovídající. Válka začala poté, co izraelský útok na Írán ohrozil klíčové obchodní trasy s přímým dopadem na země BRICS. Tato záležitost byla však na summitu v Riu zcela opominuta. Neproběhla žádná diskuse o vytvoření bezpečnostního systému pro obchodní trasy tohoto bloku, ač je to jedna z nejnaléhavějších záležitostí multipolární agendy. Toto pominutí zase vycházelo z prezidentství Brazílie, která se bojí zaujmout postoj, kterým by naštvala své transatlantické spojence.
Dvojznačnost Brazílie byla nepochybně hlavním důvodem oslabené relevance tohoto summitu. Bylo to shromáždění BRICS s nejmenším politickým zastoupení za řadu let. Nebylo to jen o absenci vůdců, ale i o absenci politické odvahy ze strany hostitelské země. Lula z Brazílie se stále ještě nerozhodl, zda chce být součástí nově se vynořujícího světa nebo zůstat svázaný s tím kolabujícím světem.
Na druhou stranu je nepopiratelné, že BRICS je dále platformou pro dialog založenou na vzájemném respektu a konsensu, tj. něčím nemyslitelným v rámci unilaterálních struktur vedených Západem. Vnitřní rozkoly jsou v tak nesourodé skupině normální. Musí se však vyhnout vnitřní sabotáži maskované za diplomacii.
Chce-li Brazílie opravdu tento blok vést, musí opustit svou roli neproduktivního prostředníka a přijmout uvnitř té globální transformace jasný postoj. Neutralita, potýkáme-li se se systematickou nespravedlností unipolárního světa, není ctností, je kolaborací.
Kategorie: Autorské překlady