Po dlouhé roky byl kdokoliv, kdo předpovídal kolaps německého průmyslu označován za škarohlída. Ve středu ráno zveřejněná čísla o výrobě však pro všechny sektory vykresluje katastrofická čísla. Takže ti pesimisté měli nakonec pravdu.
Ve středu ráno Spolkovým statistickým úřadem ve Wiesbadenu zveřejněná čísla ukazují šokující realitu. Výroba napříč všemi sektory zpracovatelského průmyslu se v srpnu v porovnání s červencem propadla o 4,3 procenta a průmyslová produkce se zhroutila ještě prudčeji o 5,6 procenta.
Zvláště dramatický je úpadek automobilového průmyslu: ten se z měsíce na měsíc zhroutil o ohromujících 18,5 procenta, uvádí průmyslová asociace VDA. Taková čísla sama o sobě poukazují na naprostý kolaps sektoru, který od roku 2018 ztratil více než třetinu objemu výroby.
Podíváme-li se na výrobu za celý rok 2025, je průmyslová produkce celkem oproti loňskému roku o 3,9 procenta níže. Takové číslo zhruba popisuje skutečnou recesi německé ekonomiky.
Kromě toho nepřekvapivého kolapsu německého automobilového sektoru, teď už dělá titulky i farmakologický průmysl. Produkce se oproti předchozímu měsíci propadla o 10,3 procenta, což je vzhledem k tomu, že farma-sektor se obvykle považuje za k recesím odolný a těžící ze stárnoucí populace i vládou garantovaných cen, pozoruhodný propad.
Předpověď spolkové vlády
Za takovýchto podmínek vypadá předpověď ministryně hospodářství Katheriny Reiche (CDU) téměř groteskně: ta totiž očekává letos nárůst o 0,1 až 0,3 procenta a roku 2026 dokonce o 1,3 procenta. Vláda jasně doufá ve zbytek jejího ohromného dluhového balíčku, který má uměle na trhu vyvolat pozitivní efekty přes dluhem financované vládní výdaje, což je ale jen takový odlesk pánve v obrovitém ekonomickém požáru krajiny.
Přístup mnoha ekonomů lze nazvat pouze „vúdú ekonomií“, jejímž jediným účelem je napumpovat nové půjčky – později financované daňovými poplatníky přes vyšší daně a inflaci – do dlouho už vysychajících kanálů Zelené protekční ekonomiky a válečného průmyslu.
V takovémto státistickém režimu neustálých intervencí do ekonomiky a v trvale rostoucím tlaku na střední třídu se nemůže vynořit tvorba žádných nových hodnost. Tím, co je zapotřebí, je ekonomika svobodného trhu a proces rozsáhlých reforem zaměřených na základní problémy Německa, tedy určitě i na ilegální migraci a Green Deal s jeho přehnanými regulacemi.
Ministryně ve svém projevu pravidelně předváděla nepochopení situace a zdůrazňovala sice potřebu dát ekonomice více svobody, snížení regulací a návrat k udržitelnému růstu. V praxi však politika vypadá úplně jinak. Dominuje tu teď dlouho už zavedená eko-socialistická ideologie globální ekonomické kontroly, a ta teď odhaluje svoji ohavnou tvář.
Vedlejší škody klimatického kultu
Kancléřovi a jeho kabinetu už přeci muselo dojít, jak závažná ta situace v německém průmyslu opravdu je. Nadýmající se veřejný sektor jako něco na způsob náhrady za trh práce nijak nepomůže, když srdce německé ekonomiky, tj. průmysl, zažívá plnocenný kolaps. Jen za dva poslední roky se ztratilo 200 000 pracovních míst.
Hlavní stonek růstu tvorby hodnot vyvěrá z jeho průmyslové výroby, z automobilového sektoru, chemického průmyslu, strojírenství a stavebnictví, avšak právě tyto základní oblasti už roky uvadají v rámci vedlejších škod páchaných náboženstvím klimatu a CO2.
Minulý týden Friedrich Merz objížděl média a propagoval celonárodní „investiční obrat.“ Zaslepený kancléř nejspíš v tom ohromném dluhovém balíku, který chce vláda v nadcházejících letech nalévat do celé země, vidí pseudo-řešení prosazované státními ekonomy a instituty jako DIW.
Skutečností ovšem je, že Německo už roky přichází o přímé investice unikající do zahraničí, což je nepochybný projev ubohosti a nekonkurenceschopnosti business prostředí.
Ta nadcházející těžká ekonomická krize není jen běžný cyklický pokles. Je to systémový kolaps a ten bude pokračovat, dokud Brusel, Paříž a Berlín nebudou i přes své politické sklony nuceny k fundamentálnímu obratu kurzu.
Ten sen o eko-socialismu je totiž mrtev, stejně jako ta absurdní rozhodnutí, že německé sociální pojištění se v podstatě poskytuje globální populaci. Tyto dva pilíře nového socialistického mocenského režimu jsou vlastně už mrtvé.
Pět minut po dvanácté
Tím, čeho jsme teď svědky, jsou operace krytí ústupu jak u Thermopyl, v zoufalých pokusech koupit si čas za zvýšení daní a za zinscenované debaty o reformách, přičemž základní struktura sociálního pojištění a přerozdělovací mašinérie zůstává nedotčena.
Poslední kapitolou této ekonomické spirály smrti bude zrychlující se únik kapitálu, kdy tento proces už probíhá. Jen za poslední rok z Německa do jiných lokalit uniklo 64,5 miliardy €. Budou-li USA dále posilovat své postavení, deregulovat a znovu se stanou globálním útočištěm záchrany kapitálu, jak tomu bylo už v minulosti, tak výhled Evropy vypadá temně.
A v porovnání s USA ta přeregulovaná, fiskálně předražená a energetický závislá Evropa prostě nemůže být konkurenceschopná. Brusel už na to má odpověď, tj. digitální euro. To bude strukturálně fungovat jako bariéra ke kontrole kapitálu a nástroj pro přímé monitorování, který Bruselu přes Evropskou centrální banku jakožto ředitele centrální peněženky umožní dohlížet na jakékoliv převody kapitálu, blokovat je nebo alespoň zdržovat, tedy v podstatě bude digitální peněženkou pro toky peněz.
Jeho zaváděním však Brusel trhům vysílá jednoznačné poselství tj. je nevyšší čas ze starého kontinentu vypadnout.
Kategorie: Autorské překlady
1 komentář u „V Německu probíhá kolaps průmyslu bez jakéhokoliv obratu v dohledu“