Sněmovní kluby ANO a SPD dnes oznámily, že podpořily podání ústavní stížnosti proti § 9 nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Tím vyvrcholila více než roční snaha skupiny 14 920 českých zemědělců, kteří podepsali petici proti diskriminačním podmínkám při rozdělování zemědělských dotací. Ty jsou od 1. 4. 2023 rozdělovány tak, že 23 % všech zemědělských dotací obdrží zemědělci pouze na prvních obhospodařovaných 150 hektarů půdy. Dříve bylo takto rozdělováno pouze 10 % zemědělských dotací. Z roku na rok se tak příjmy malých zemědělských podnikatelů více než zdvojnásobily. Malí zemědělci si díky tomu nyní mohou dovolit platit za pacht půdy, platy zaměstnanců i služby výrazně vyšší částky než všichni ostatní. Toto neodůvodněné zvýhodnění jedné skupiny zemědělců způsobilo obrovské nerovnováhy na trhu a diskriminaci středních a velkých zemědělců, kteří jsou odpovědní za 85 % české zemědělské výroby. Nespravedlnost rozdělování dotací nejlépe ilustruje příklad zemědělského družstva Ostaš, které sdružuje 40 hospodařících zemědělců. Ti oproti samostatně hospodařícím zemědělcům dostávají až o 50 % nižší dotace jenom proto, že se kvůli svému podnikání sdružili do družstva. Přitom se ale jedná o stejné malé zemědělce jako jsou ti, kteří sdružení nejsou. Takto diskriminační přístup ze strany vlády je zakázaný v Listině základních práv a svobod a v Evropské úmluvě.
„Vláda nikdy neřekla jediný důvod, proč by měl jeden zemědělec dostávat o polovinu méně než ten druhý. Redistributivní sazba se rozhodnutím této vlády se více než zdvojnásobila a v České republice je tak nejvyšší z celé Evropy. Původní požadavek prý byl dokonce 30 % a současná sazba je prý průměrem mezi původním požadavkem a protinávrhem ve výši 15 %. Je to jen důkaz toho, že vláda rozhodovala naprosto libovolně a bez jakékoliv znalosti toho, co způsobí,“ říká Ing. Jaroslav Lád, předseda petičního výboru a spolku Ochránce zemědělců, který za iniciativou stojí, a současně předseda Zemědělského družstva Ostaš.
Skupina 867 zemědělských podniků se po tisícikorunách složila na renomovanou advokátní kancelář Frank Bold, která připravila znění ústavní stížnosti a bude ji před ústavním soudem zastupovat. S tou pak zemědělci oslovili všechny poslance a senátory s žádostí o podporu. K tomu, aby ústavní stížnost mohla být podána, jsou v tomto případě třeba podpisy alespoň 25 poslanců nebo 10 senátorů. Jediní, kdo jim odpověděl, byly poslanecké a senátorské kluby ANO a SPD, které nakonec sesbíraly dostatečný počet podpisů, a ústavní stížnost prostřednictvím advokátní kanceláře podají v pátek tohoto týdne.
„Vedle toho, že je současný způsob rozdělování dotací diskriminační, postrádá i jakoukoliv logiku. Na rozdíl od těch úplně nejmenších podniků – podle nomenklatury EU bychom měli správně mluvit o mikropodnicích – zabezpečujeme většinu produkce českého zemědělství. Jsme schopni to dělat efektivněji než malí zemědělci a vláda nás za to trestá. Chová se naprosto socialisticky – ničí, co funguje, a podporuje, co nefunguje. My přitom chceme jen spravedlivé a rovné podmínky pro všechny,“ doplňuje Ing. Aleš Hodina, člen petičního výboru a spolku Ochránce zemědělců a současně předseda představenstva AGRO Brno-Tuřany.
Zemědělci se domnívají, že důvodem, proč vláda přijala takto drastická opatření, byla mimo jiné i snaha poškodit Agrofert, který je součástí svěřenských fondů předsedy ANO Andreje Babiše. Velké podniky jsou současným způsobem rozdělování dotací samozřejmě také poškozeny, ale současně dokáží na současné situaci profitovat. Skupují střední zemědělské podniky, které se v mnoha případech ocitly ve velkých ekonomických obtížích a jejich majitelé jsou nuceni je nabídnout k odprodeji. Počet těchto podniků nabízených k prodeji se meziročně zvýšil z nižších desítek na vyšší desítky.
„Vláda mířila na Babiše, ale trefila nás. Babiš a další velké zemědělské podniky nás za babku skupují, takže to dopadlo přesně naopak, než vláda chtěla. O to víc si vážíme podpory, kterou jsme z ANO dostali. Odmítáme ale být obětí politického boje!“ ohradil se Ing. Jaroslav Lád proti tvrzení některých politiků, že jeho iniciativa má ve skutečnosti pomoct především předsedovi ANO a jeho zájmům.
Malí zemědělci jsou naopak se současným stavem samozřejmě spokojeni. Celkový počet těchto zemědělců je 26 000 a tvoří 88 % všech zemědělců. Zajišťují přitom ale jen 15 % zemědělské produkce. Vláda tak vytváří a podporuje podmínky, které vedou ke zvyšování tlaku na růst cen potravin. Malí zemědělci totiž z 60% jen kosí trávu.
„Vláda přidala z roku na rok malým zemědělcům obrovské množství peněz na náš úkor. Ti nás tak mohou přeplácet zejména v pachtech zemědělské půdy. My jsme na hraně ekonomického přežití či za ní. Součástí ústavní stížnosti je proto žádost o přednostní projednání, abychom se rozhodnutí ústavního soudu vůbec dočkali,“ uzavírá Ing. Jaroslav Lád.
Kategorie: Glosy odjinud
Malí zemědělci jsou naopak se současným stavem samozřejmě spokojeni. Celkový počet těchto zemědělců je 26 000 a tvoří 88 % všech zemědělců. Zajišťují přitom ale jen 15 % zemědělské produkce. ……………..
Připomnělo mně to dávný článek z Rudého práva. Psalo se v něm prakticky totéž – v Německu tvoří malí zemědělci 80% podniků, ale produkci potravin z 80% zajišťuje těch 20% velkých. A že na podporu těch malých jde značná část prostředků určených pro zemědělství.
Jak je vidět, alespoň v něčem jsme se už Německu vyrovnali.
1. Rozdílné šarže pro „Východ“ a „Západ“ (Dvojí kvalita)
I když se o zákazu dvojí kvality potravin v EU hodně mluví, u čerstvé zeleniny se to kontroluje velmi těžko.
Aukční systém: Velcí dodavatelé ze Španělska (např. z regionu Almería) prodávají brokolici přes obří aukce. Němečtí nákupčí (Edeka, Rewe) mají díky své obrovské nákupní síle právo „první volby“. Vyberou si nejlepší šarže (pevné růžice, sytá barva, vysoký obsah minerálů).
Zbytkový trh:!!!!!! To, co zbyde !!!!!!!(šarže, které jsou třeba světlejší nebo mají méně intenzivní chuť), se prodá dál. Čeští nákupčí, i když zaplatí stejnou cenu, často dostanou zboží ze skladů, které bylo určeno pro „méně náročné trhy“.
2. Marže řetězců v ČR vs. Německu
Zde je zakopaný pes té ceny.
Německo: Trh je tam extrémně konkurenční. Obchody pracují s nižší procentuální marží u základních potravin, protože vědí, že německý zákazník by při horší kvalitě okamžitě odešel ke konkurenci.
Česko: V ČR je trh ovládán několika málo hráči. I v roce 2026 platí, že obchodní přirážky (marže) jsou u nás u zeleniny často výrazně vyšší než v Německu. Takže i když řetězec v ČR nakoupí levnější (méně kvalitní) brokolici, na pultu ji vystaví za stejnou cenu jako v Německu, aby maximalizoval zisk. Vy jako zákazník pak platíte „německou cenu“ za „českou (druhořadou) kvalitu“.
3. Vztah k dodavatelům
Německé řetězce mají s pěstiteli často dlouhodobé kontrakty, kde tvrdě vyžadují konkrétní odrůdy šlechtěné na chuť. Český nákupčí se v lednu a únoru často orientuje na spotový (okamžitý) nákup tam, kde je to zrovna volné. Výsledkem je ta „jalová“ chuť – koupíte odrůdu, která je sice levná na produkci a vydrží měsíc v regálu, ale chuťově je to prázdná hmota.
4. DPH a skryté náklady
I když je cena na pultu stejná, v ČR je často vyšší DPH na potraviny než v sousedních zemích (např. v Polsku nebo specifické sazby v Německu). Aby se obchodník v ČR dostal na stejnou konečnou cenu jako v Německu, musí nutně „ošidit“ nákupní cenu samotného produktu – tedy koupit horší kvalitu.
Právo „první volby“ a aukční realita
Španělská Almería funguje jako „zahrada Evropy“. Systém nákupu je neúprosný:
Kategorie A+: Směřuje k německým a rakouským řetězcům díky jejich objemům a dřívějším platbám.
Postřeh u brokolici, u nás na pultu ta sama země původu, bez chuti a jalová a ochutnání brokolice z obchodu v Německu., ta sama země původu a chutná úplně jinak, skvěle. A to není jen ta brokolice, to byl jenom příklad. Cena stejná a od Německa nejsme na hony vzdálená země, co se týče logistiky, to opravdu nejsme tak daleko… Rozdíl v sazbách DPH (v Německu 7 % na základní potraviny, v ČR 12 % po reformách) znamená, že český obchodník musí nakoupit o cca 5 % levněji než německý, aby na pultu svítila stejná cenovka-V lednu a únoru je brokolice v ČR vždy rizikem, NĚMECKO SI VYZOBE TO NEJLEPŠÍ. DVOJÍ CHUTĚ A I KVALITA. Pro nás poříd platí? v reálu ano, papírově to prý není …:) Třeba v německých supermarketech (Edeka, REWE, Lidl DE) v roce 2026 téměř nenarazíte na rumunská kuřecí prsa, zatímco v Česku jsou běžná, Zrovna je valí třeba Globus v akci. Proč v Německu je nenajdete, ačkoliv cena je stejná těch potravin, /viz Fialova nutela, / protože :Německé řetězce se dobrovolně zavázaly k systému Haltungsform, který označuje úroveň životních podmínek zvířat. Většina německých supermarketů dnes odebírá pouze úrovně 3 a 4 (více prostoru, venkovní výběh), což rumunské velkochovy orientované na export do ČR často nesplňují. Logistická a kvalitativní „past“
Aby kuřecí maso z Rumunska vydrželo transport přes půl Evropy a následně týden v českém regálu, musí být často ošetřeno nebo „křehčeno“ (vstřikování vody se solí).
V Německu je takové maso v kategorii čerstvé drůbeže prakticky neprodejné kvůli přísným senzorickým testům.
Salmonela a kontroly: Zatímco v ČR se pravidelně objevují zprávy o záchytech salmonely v kuřecím mase z dovozu (Ukrajina, Polsko, Rumunsko), německý kontrolní systém (včetně interních auditů řetězců) je nastaven tak, aby takto rizikové šarže do prodeje vůbec nevstoupily. Zatímco německý obchodník má u domácího masa nižší marži, protože sází na objem a loajalitu, český obchodník na levném rumunském kuřeti realizuje vyšší marži. Vy jako zákazník pak v ČR kupujete kuře s vysokou ekologickou stopou a nižšími standardy chovu za cenu, za kterou Němec dostane kvalitnější lokální produkt s garancí welfare.
paradox ještě markantnější než dříve. Česko se skutečně nachází v pasti „přeregulovaného producenta a benevolentního dovozce“.
Zde jsou konkrétní důvody, proč tento stav trvá:
1. Legislativní znevýhodnění českých chovatelů
Čeští chovatelé musí splňovat přísnější národní předpisy (např. v oblasti pohody zvířat – welfare, omezení klecových chovů, přísnější veterinární dozor), které jdou nad rámec směrnic EU.
Vyšší náklady: Tyto standardy zvyšují českému farmáři náklady na kilo masa.
Rumunská cesta: Rumunští velkoproducenti jedou na „bruselském minimu“. To jim umožňuje produkovat maso mnohem levněji. Státní veterinární správa (SVS) sice kontroluje nezávadnost (salmonelu), ale nemůže zakázat prodej masa jen proto, že kuře v Rumunsku mělo horší životní podmínky než to české.
–cena na pultu je stejná jako v Německu. Rozdíl je v tom, že u rumunského kuřete jde větší část této ceny do kapsy řetězce (marže), zatímco u německého kuřete v Německu jde větší část peněz farmáři za dodržení standardů.
Proč to v Německu nejde a u nás ano?
V Německu existuje silný tlak vlastenectví spotřebitelů. Němec v roce 2026 prostě nekoupí kuře z Rumunska, pokud má vedle sebe německé, i kdyby bylo dražší.
Německé řetězce se bojí bojkotu a mediálního skandálu.
V Česku je trh nastaven tak, že prémiové české kuře (např. z pomalého výkrmu) tvoří jen zlomek nabídky a zbytek je „anonymní“ dovoz, který řetězec maskuje líbivými obaly s českými nápisy (i když je malým písmem vzadu uvedeno Rumunsko).
Dokud budou české úřady a politici pouze „mluvit“ o dvojí kvalitě, ale nezavedou povinnost výrazného značení země původu na přední straně obalu (tak, aby to bylo nepřehlédnutelné), budou řetězce nadále preferovat levný dovoz s vysokou marží před kvalitní českou produkcí.
TAK HONEM LIDI běžte do Globusu pro kuřecí rumunská prsa v akci, blééé TFUJTAJBL!
Tak se bojuje proti vzdálené hrozbě (Mercosur), ano je to hrozba souhlasím s tím, ALE zatím se s klidem ignorují problémy přímo pod nosem (nekvalitní dovozy v rámci EU) – ?
„Zatímco hlídáme bránu před Argentinou, Rumun nám zadními vrátky sype kuřata do koryta.“
„V Bruselu se bojuje za klima, v českém regálu se v lednu ohřívá unavená brokolice. druhé a třetí kvality pro Dojčland pro Čr kvalitka jednička“
„Kvalita pro Západ, zbytkáč pro Východ, ale peněženka musí být stejně hluboká všude.“
„Český standard: Rumunské maso, německá cena, bruselské mlčení.
„Kdo se moc dívá přes oceán, nevidí, co mu doma nákupčí servíruje pod nos.“
Rozdíl mezi chovem kuřat v ČR a v Rumunsku je v roce 2026 dán především mírou implementace welfare standardů (dobré životní podmínky zvířat) a přísností národní legislativy. I když oba státy spadají pod EU, realita v halách je odlišná.
Zde je přehledné srovnání:
1. Welfare a životní prostor (Stocking Density)
Česká republika: Patří k zemím s vysokým standardem na chov drůbeže. Jde bdokonce nad povinný rámec EU. To Rumunsko splní jen povinný rámec EU. Český trh se postupně adaptoval na přísnější požadavky nad rámec minima EU. Chovy jsou často modernizovány s důrazem na nižší hustotu osazení (počet kuřat na m²), což snižuje stres zvířat a riziko nemocí.
Rumunsko: Dlouhodobě vykazuje nejnižší skóre welfare v rámci průmyslového chovu kuřat v EU (v roce 2025 kleslo na pouhých 11 %). Často využívají maximální povolené limity hustoty osazení podle starších směrnic (až 39–42 kg/m²).
2. Technologie a vybavení hal
Česko: v ČR běžněji uplatňuje povinnost obohaceného prostředí (bidýlka, přirozené světlo, předměty k klování).
Rumunsko: Produkce je orientována na objem a nízké náklady. Většina hal splňuje pouze minimální zákonné požadavky EU na osvětlení (20 luxů) a ventilaci, což zaostává za moderními standardy (50 luxů včetně denního světla), které vyžadují vyspělejší trhy.
3. Veterinární dozor a kvalita
Česko: Státní veterinární správa (SVS) v ČR uplatňuje velmi přísný dozor nad biosecuritou a používáním léčiv. Česká kuřata jsou monitorována po celou dobu výkrmu.
Rumunsko: Rumunští producenti se zaměřují na export do zemí s vysokou citlivostí na cenu (jako je ČR). Kvůli nižším standardům chovu a delší přepravě je u tohoto masa statisticky vyšší riziko záchytů reziduí antibiotik nebo salmonely při náhodných kontrolách.
4. Genetika a růst
Česko: Roste podíl tzv. pomalurostoucích plemen (např. Hubbard), která jsou zdravější a jejich maso má lepší strukturu.
Rumunsko: Dominuje intenzivní výkrm rychle rostoucích hybridů, kteří dosahují jateční hmotnosti v rekordně krátkém čase, což je ekonomicky efektivní, ale z hlediska kvality masa (tzv. „jalová“ chuť) a welfare problematické.
Shrnutí: Zatímco český chovatel je tlačen do investic pro lepší život kuřat (což mu zvyšuje náklady), rumunský velkovýrobce těží z minimálních standardů. Výsledkem je, že v českém obchodě za stejnou cenu najdete kuře, které v Rumunsku vyrostlo levněji a v horších podmínkách než to české.
Pokud chcete mít jistotu vyššího standardu, hledejte na obalech českého kuřete certifikát Klasa nebo označení „Pomalý výkrm“ a made in NAŠE, DOMÁCÍ!
„Doma držíme laťku vysoko, aby ji dovoz mohl podlézt hluboko.“ a dostal se na náš talíř, no není to škoda? — kdy čeští chovatelé investují miliony do modernizace podle přísných norem Státní veterinární správy, zatímco trh v akci zaplavuje zboží z velkochovů, které tyhle starosti nemají. Nebo popíšu tu realitu českého potravinového paradoxu. Zatímco my v Česku „papírově“ splňujeme nejpřísnější normy, v praxi se děje přesně tohle-kvalita odtéká na Západ a k nám přitéká levná svalovina s vodou odjinud. A přitom to co si koupí kvalitu naši venku, je stejná sena co my tu vycálujeme jako spotřebitel v obchodě za dovezenou drůbež odjinud, ale už ne tak kvalitní, jak vyvážíme tu naši! Český chov pro německý stůl, českému zákazníkovi rumunský prsní sval v akci?
Proč se to děje?
Německé obchodní řetězce (např. Edeka, Rewe) mají v roce 2026 uzavřené přímé kontrakty s nejlepšími českými drůbežárnami. Chtějí maso, které splňuje jejich vysoké nároky na „welfare“. Český nákupčí v tu samou chvíli kouká na tabulku v Excelu a hledá nejnižší cenu pro víkendový leták – a tu mu nabídne rumunský velkochov.
Potraviny na pranýři se můžete podívat, kolikrát právě ta dovozová kuřata pohořela na tom, že obsahovala mnohem více vody, než bylo deklarováno na obalu.
Je to smutná pravda: Jsme krmelcem Evropy, kde se ta nejlepší zrna vyvážejí a nám zůstávají plevy z dovozu…
Mercosur proti němu se stavíme /souhlas, taky mi vadí/ , ALE že nás
„německou cenou za druhořadou kvalitu“ dlouhodobě krmí přehlížíme a tolerujeme. Proč? Co vyřešíme, když Mercosur nebude…? spokojeně si sedneme a zdlábneme třeba drůbež za německou cenou ALE s druhořadou kvalitou?! Asi ano…
Kdo je Andrij Verevskyj?
Zakladatel holdingu Kernel a jeden z nejbohatších Ukrajinců. Na rozdíl od staré gardy (jako Achmetov nebo Kolomojskyj), kteří zbohatli na oceli a plynu, Verevskyj vybudoval impérium na zemědělství (slunečnicový olej, obilí).
Agroholding Kernel učinila strategické rozhodnutí rozvíjet energetický sektor a rozšířit své investice do obnovitelných zdrojů energie (RES). Společnost plánuje rozsáhlé projekty větrné a solární energie s celkovou kapacitou přibližně 600 MW, vybavené systémy pro ukládání energie.
Kernel oznamuje investice do OOIE na Ukrajině: přibližně 600 MW do fotovoltaiky a větrné energie s úložištěm energie.
Generální ředitel Jevhen Osypov zdůrazňuje, že vstup do energetického sektoru znamená zajištění diverzifikace a kontinuity výroby navzdory škodám na infrafrauře.
Holding jedná o financování s EBRD a plánuje během dvou let investovat přibližně 400 milionů USD do rozvoje energetické kapacity.
https://www.farmer.pl/energia/oze/ukrainski-holding-inwestuje-miliony-dolarow-w-fotowoltaike-i-turbiny-wiatrowe,174633.html
Typické znaky „ukro-oligarchy“ u Kernelu:
Politický vliv: Verevskyj byl dlouholetým poslancem ukrajinského parlamentu (Verchovna rada). To je klasický znak oligarchy – přímá účast v zákonodárném sboru pro ochranu svých obchodních zájmů.
Tržní dominance: Kernel je největším světovým výrobcem slunečnicového oleje a největším ukrajinským exportérem zemědělských produktů. Ovládá obrovské pozemkové fondy (stovky tisíc hektarů).
Lobbying: Společnost je často obviňována z toho, že prosazuje zákony výhodné pro velké agroholdingy na úkor malých farmářů (např. vratky DPH při exportu).
Agroholding Kernel učinila strategické rozhodnutí rozvíjet energetický sektor a rozšířit své investice do obnovitelných zdrojů energie (RES). Společnost plánuje rozsáhlé projekty větrné a solární energie s celkovou kapacitou přibližně 600 MW, vybavené systémy pro ukládání energie.-
Přesně tak, na tohle Brusel a evropské banky slyší víc než na cokoli jiného. Pro Kernel je tento „zelený obal“ (Green Deal neboli „gryndýlek“) ideálním způsobem, jak si otevřít cestu k levným penězům, které by jako čistě zemědělský holding v době války získával mnohem hůře. Vstupenka do budoucí EU
Kernel se tímto krokem „evropeizuje“. Až se bude řešit vstup Ukrajiny do EU, Kernel bude moct říct:
„My už Green Deal plníme, máme 600 MW v zelené energii, investovali jsme stovky milionů do dekarbonizace.“
Tím otupí kritiku, že jde o „špinavý“ oligarchický holding, a snáze se probojuje k budoucím přímým dotacím.