Titáni globálních financí sami sebe pomocí ESG – tj. povinného dodržování pravidel Ekologické sociální správy – staví do pozice rozhodčího o korporátní ušlechtilosti. Ti tlačí společnosti, aby odkláněly investice od fosilních paliv. To oni budují celou tu morální a finanční architekturu kolem konceptu dekarbonizace.
Ale letos v červnu dvě významné události potvrdily pozvolný úpadek onoho experimentu s velkou severoamerickou dekarbonizací.
V té první Nippon Steel finalizovala svoji historickou akvizici U.S. Steel, což signalizuje ohromnou obrodu energeticky náročné výroby na americké půdě. V té druhé Up North, tedy vláda Saskatchewanu, oznámili svůj plán udržet v provozu uhelné elektrárny i po roce 2030, čímž otevřeně kašlou jak na kanadské federální předpisy, tak na mezinárodní klimatické dohody.
To nejsou pro klimatickou agendu jen drobné zádrhely, nýbrž jde o fundamentální změnu kurzu, o rozhodné uznání, že národní prosperita a bezpečnost závisí na obraně energetických zdrojů a průmyslových oborů, které ty energie pohání.
Ocelářská dohoda, která drtí Zelenou iluzi
18. června Nippon Steel převzala legendární v Pittsburghu sídlící společnost, aby tak přetvořila globální ocelářský průmysl. Uvedená transakce za 14,9 miliard $ je jednou z největších v nedávné průmyslové historii a vytváří giganta s kapacitou 86 milionů tun surové oceli.
„Nippon Steel spolu s U.S. Steel vykročily jako ‚Nejlepší ocelář s kapacitami světového vůdce‘,“ praví se v tiskovém prohlášení. Do oceláren v Pensylvánii, Indianě, Arkansasu, Minnesotě a v Alabamě se teď nalije ohromný kapitál. Čeká se, že celý ten investiční balíček zachrání 10 000 pracovních míst a vytvoří 10 000 dalších pro stavby, kdy se přidá i nová elektrická oblouková pec.
Výroba oceli potřebuje ohromné množství energie, hlavně z uhlí a zemního plynu. Když jsou tu vysoké pece, koksové pece i elektrické obloukové pece, tak nemůžou solární panely nebo větrné turbíny fungovat jako životní míza oceláren. Musí to pohánět uhlíková paliva. Tečka.
Jen samotná tato akvizice jednou ranou rozbíjí celou řadu klimatických iluzí. Jednou z nich je, že v bohatých zemích se emisně náročné průmyslové sektory budou odstavovat. Další je, že financování vedené ESG agendou zamezí existenci „špinavého“ průmyslu. A zatřetí, že mezinárodní smlouvy udrží vlády a korporace v jednotném šiku za dekarbonizací.
Podívejme se ale, kdo ten kšeft protlačil. Jako finanční poradce Nippon Steel posloužila Citibank. Mezi poradci U.S. Steel pak byli Barclays, Goldman Sachs a Evercore. To jsou ty samé firmy, které své webové stránky vymalovaly samými ESG hesly a závazky čisté uhlíkové nuly.
Tedy ty samé firmy, které se zapřísahaly, že „svá úvěrová portfolia sešikují za klimatickými cíli“ a že budou společnosti tlačit, aby snižovaly uhlíkovou stopu. Tady je však máme, jak aktivně mažou kola uhlíkově těžkotonážní průmyslové renezanci.
Saskatchewan prohlašuje útlum uhlí za blaf
Pak během stejného týdne přišlo další oznámení, tentokrát z politického pohraničí Západní Kanady. Vláda Saskatchewanu dala jasně najevo, že prodlouží životnost svých uhelných elektráren i po roce 2030, přestože jim federální vláda nařizuje opak.
Ministr energetiky Dustin Duncan byl rozhodně otevřený. „Nenecháme federální papaláše v Ottawě, aby nám nařizovali zhasnout si světla,“ řekl. Tato provincie s odkazem na energetickou bezpečnost a cenovou stabilitu pro obyvatelstvo tvrdí, že podrží uhelné elektrárny v provozu i po konečném termínu roku 2030 nařízeném kanadskými federálními Předpisy o čistých energiích.
Tato rebelie se teď označuje za strategický návrat k realismu bez používání takových eufemismů jako „transformace“ nebo „dočasné prodloužení“.
Kolaps klimatické povídačky
Ta fasáda čisté uhlíkové nuly se všude rozsáhle drolí, zcela nepopiratelně a nezvratně, protože žádná politika nepřežije porušování zákonů fyziky a tržní poptávky. Všechny ty biliony vyhozené za „obnovitelnosti“ svým příspěvkem k výrobě energií sotva i po dvou dekádách s něčím pohnuly k průchodnosti programu.
To, čeho jsme teď svědky v Severní Americe, není žádná anomálie, spíše je to počátek nové fáze. Roku 2023 fosilní paliva stejně pořád obnáší přes 80 % globálně využívané primární energie. Energeticky náročné průmysly globálně prosperují. Čína, největší světový spotřebitel uhlí, jen v roce 2024 schválila 106 gigawattů nových uhelných elektráren.
To dunění, co teď všude slyšíte, je zvuk té dekarbonizační fantazie hroutící se na pevnou Zem. To vzdychání patří úlevě kvůli návratu zdravého rozumu do veřejného fóra.
Na horizontu není žádná post-uhlíková budoucnost, jen post-iluzorní přítomnost. A fosilní paliva zůstávají životní mízou pokroku.
Kategorie: Autorské překlady