Jak je snadné nám vnutit opatření omezující naši svobodu pod rouškou zajištění bezpečnosti jsem popisovala v článku „Rakovina“ novodobých nacistů. Metastázy pronikají na Slovensko . Tyto totalitní praktiky využívají antikultovní hnutí. Nyní budu v odhalování zločinů antikultu pokračovat.
Pronásledování Falun Gongu
Jak jsem v již zmiňovaném článku psala, dehumanizace je jednou z metod, kterou antikult ke zničení svého cíle používá. Názorným příkladem jejího použití před mučením je diskreditace společenství Falun Gong v Číně. Během prvního měsíce této operace vyšlo v mainstreamových médiích přibližně 300–400 článků napadajících a očerňujících toto hnutí. Státní televize vysílala negativní videa o praktikujících formou jednostranné, vykonstruované prezentace v hlavním vysílacím čase. Večerní zprávy Čínské centrální televize po dobu několika měsíců neobsahovaly nic jiného než reportáže namířené proti Falun Gongu. Výzkumníci v oblasti Číny Daniel Wright a Joseph Fewsmith to označili za „naprostou démonizaci“.
Stejně jako nacisté Třetí říše ospravedlňovali masové vyhlazování Židů prohlášením, že jsou to bezduchá zvířata, která ani není líto zabít, tak i s počátkem pronásledování stoupenců Falun Gongu vytvořila informační propaganda obraz hnutí coby obzvláště nebezpečné sekty. Dělalo se to s cílem ospravedlnit represe v očích obyvatelstva. Novinář Ian Johnson tvrdil, že označením Falun Gongu jako „sekty“ vláda zbavila společenství Falun Gong všech práv, a represe se tak zamaskovaly legitimitou západního antikultovního hnutí. Religionista a historik David Ownby napsal, že „celá otázka údajné sektářské povahy Falun Gongu byla od počátku jen odváděním pozornosti, které čínský stát chytře využil, aby potlačil obranu Falun Gongu.“ (Zdroje 1,2)
Po informační masáži obyvatelstva čínskými orgány začalo pronásledování, mučení a vraždění desetitisíců stoupenců Falun Gongu, které dodnes (po více než 20-ti letech) neustalo. Ethan Gutmann odhaduje, že jen mezi lety 2000 a 2008 bylo zabito přibližně 64 000 vězněných následovníků Falun Gongu za účelem odebrání orgánů. Zvláštní pozornost mezinárodního společenství k problematice represí Falun Gongu přitáhlo zveřejnění vyšetřovací zprávy dvou nezávislých ochránců lidských práv, Davida Matase a Davida Kilgoura. Zpráva potvrzuje skutečnost hromadného násilného odebírání orgánů ve věznicích následovníkům Falun Gongu za účelem jejich dalšího prodeje pro transplantace. (Zdroje 3,4)
Situace před zákazem Falun Gongu v Číně připomíná situaci, která se v posledních letech vyvíjí i v jiných zemích, kde antikultisté získali na síle díky svému pronikání do vlády, bezpečnostních složek a médií. V těchto zemích je patrná agresivní protisektářská propaganda, označování nežádoucích skupin za „sekty“ a jejich uznání jako nežádoucí organizace, a to na úrovni státních kontrolních orgánů. Co takové země čeká v blízké budoucnosti? Přitom pronásledování na legislativní úrovni a použití síly je pouze jedním z možných scénářů vývoje událostí. Kromě dehumanizace, informačního terorismu, diskreditace a očerňování existují i další způsoby, které se v některých zemích uplatňují již delší dobu. Jedním z nich je metoda deprogramování.
Důsledky činnosti antikultovních organizací a používání metod deprogramování na příkladu Jižní Koreje a Japonska
Existuje názor, že „deprogramování“ existovalo jen do konce 90. let 20. století a pak přešlo v antikultovní hnutí. Ve skutečnosti se pouze změnila oblast jeho působení. Stejně jako tehdy existovaly obě metody boje proti sektám, tak i nyní, po tolika letech, ve světě stále existují současně jak antikultovní boj, tak deprogramování.
V Jižní Koreji v roce 2018 nahlásilo 131 členů církve Shincheonji, že byli uneseni a nuceni ke změně náboženského vyznání v podmínkách různě dlouhého věznění. V roce 2019 bylo pak zaznamenáno 116 takových případů. Celkový počet osob, které byly zařazené do programu násilné změny náboženství, zůstává však veřejnosti neznámý. Protesty církve Shincheonji v souvislosti se smrtí dvou obětí násilné změny náboženství byly zmíněny ve zprávě Ministerstva zahraničí USA o svobodě náboženského vyznání za rok 2019, a také o porušování svobody náboženského vyznání v roce 2018. Avšak i po jejich smrti nadále docházelo k novým případům „deprogramování“ ze strany pastorů a evangelistů.
Do roku 2015 počet obětí deprogramování v Japonsku podle oficiálních údajů přesáhl 4 000. V roce 2015 Nejvyšší soud zasáhl do případu Toru Goto, který byl po dobu dvanácti let držen ve vazbě za přispění jeho rodiny a deprogramátorů. V Japonsku jsou známy případy, kdy deprogramátoři své oběti bili a znásilňovali, někdy i se smrtelnými následky.
Antikultovní teroristé u nás
V České republice a na Slovensku se činnost antikultovních organizací nachází v počáteční fázi svého scénáře a zatím je patrná pouze na úrovni jednotlivých novinářů a mediálních zdrojů (vzpomeňme, jak začala antikultovní rétorika v Číně a čím skončila). Jedním z důkazů angažovanosti některých slovenských zpravodajských médií vysílajících antikultovní propagandu je spojování politických lídrů s náboženskými menšinami, které byly těmito médií již dříve ostrakizovány.
Žijeme v zemi založené na demokratických principech, přesto však vyvstávají otázky. Za prvé, od kdy se to, že si člověk může vybrat, jaké přesvědčení chce vyznávat, nebo se odchýlit od jednotné linie něčí totalitní ideologie, stalo trestným činem a dává to právo pomlouvat a očerňovat lidi? Zadruhé, od kdy se to stalo nástrojem k očerňování veřejných osob, a to i politických vůdců? Navíc se tak děje rukama zaprodaných nebo ze zahraničních zdrojů financovaných médií, a to stigmatizací osoby jako příslušníka nějaké náboženské menšiny, která byla předtím očerněna. A to i přesto, že manipulace a pomluvy ze strany médií jsou trestným činem.
Slovenský trestní zákoník — zákon č. 300/2005 Z. z. “Trestní zákon” z 20. května 2005.
– § 373 “Pomluva “10.1;
– § 375 “Porušení práv jiných osob “10.2;
– § 421 “Podpora a propagace skupin směřujících k potlačení základních práv a svobod “10.3;
Kapitola 423 “Hanobení národa, rasy a přesvědčení “10.4;
– § 424a “Apartheid a diskriminace skupiny osob” 10.5;
– § 425 “Nelidskost”
Ve společnosti, kde dominují antikultisté, zákony trestají jedny a kryjí druhé
Navzdory veřejnému odhalení mnoha otřesných zločinů v různých zemích, navzdory masovým demonstracím (jako v případě Jižní Koreji, kdy po smrti oběti násilného nucení změny náboženství vyšlo na protest 120 000 občanů (Zdroj 5)) přesto po mnoho desetiletí antikultovní organizace nadále svobodně a beztrestně terorizují společnost a rozšiřují se po celém světě, čímž posilují své pozice. V žádném více či méně demokratickém státě nebyli zatčeni ani nebyla jejich činnost zakázána. Jejich agenti v různých zemích v mediálním prostoru, v masmédiích nebo dokonce z tribun šíří pomluvy, hanobí čest a důstojnost spořádaných občanů a ničí osudy tisíců lidí. Státy je nadále financují, bezpečnostní orgány nadále poslouchají přednášky o nebezpečnosti těch, které antikultovní teroristé považují za hrozbu.
To, co dnes pozorujeme v informačním poli naší země, Evropy a celého světa, je mírně řečeno zneklidňující. Něco takového již dříve, v době existence hitlerovského Německa, probíhalo. Historie si pamatuje, k čemu to vedlo. Na co nás připravují tentokrát? Na revoluci? Válku? Nebo dobrovolné podřízení se inkvizici a uvržení do temnot náboženského středověku namísto civilizovaného demokratického pluralismu?
Když jsem začala psát tento článek, myslela jsem na naši zemi a na Slovensko, na podezřele nevyrovnanou a jednostrannou rétoriku v médiích, na destruktory v naší společnosti, ale když jsem došla k závěru tohoto článku, zamyslela jsem se nad celým světem. Není možné zbavit jeden orgán lidského těla rakovinných buněk, pokud jimi zůstanou zasaženy další části těla. Stejné je to i s naším světem. Proto jsem své bádání rozšířila i mimo náš informační prostor. V článku uvádím i zdroje, ze kterých jsem čerpala, aby měl čtenář možnost se podrobněji seznámit s danou problematikou. Povědomí každého z nás o skrytém negativním vlivu na naši mysl je nezbytnou imunitou proti této nemoci. Předem varován znamená být připraven.
Kategorie: Autorské články