V proslovu k národu po historickém kolapsu jeho vlády se prezident Emmanuel Macron pokusil vyhnout se odpovědnosti za politický chaos v Paříži a slíbil, že zůstane do konce svého funkčního období i přes rostoucí volání po jeho rezignaci.
Prezident Macron ve čtvrtek večer v proslovu z Elysejského paláce prohlásil, že „nikdy nepřijme odpovědnost“ za činy jiných a že skutečnými pachateli nestability ve Francii jsou ti z „anti-republikánské“ aliance mezi koalicí levicové Nové populární fronty (NFP) a populistické Národní obrody (RN) Marine Le Pen poté, co se dali dohromady, aby odvolali vládu Michela Barniera kvůli pokusu schválit v podstatě krácení sociálních dávek seniorům i bez hlasování v Národním shromáždění.
Macron vyplísnil poslance Národní obrody za stranění „extrémní levici“ – bez ohledu na to, že se na její stranu dal i on sám jen před pár měsíci při parlamentních volbách – a říkal, že „jediným projektem, který je spojuje s extrémní levicí, je rozvrat a že jejich komplicem byl zbytek Nové populární fronty.“
„Ta extrémní pravice i extrémní levice se spojily do anti-republikánské fronty, protože síly, které do včerejška Francii vlády, se rozhodly s nimi spolčit. Já nikdy nepřevezmu odpovědnost za činy jiných,“ řekl Macron.
Prezident se také pokusil popřít odpovědnost za vybrání bývalého vyjednavače Brexitu za EU Michela Barniera jako premiéra po červencových předčasných volbách. Macron tvrdil, že Barniera vybral jen jako kompromisního kandidáta, aby zajistil, že nastupující ministerský předseda nebude „po svém jmenování odvolán“. Nakonec ale Barnier v úřadě vydržel jen 91 dnů, tj. nejkratší funkční období ze všech ministerských předsedů v moderní francouzské historii.
Poté, co se prezident pokusil hodit vinu mimo svůj úřad, tak zkusil na situaci ve Francii vrhnout pozitivní náhled – tj. na zemi momentálně bez vlády a bez rozpočtu na další rok – když ji srovnal s katedrálou Notre Dame, jejíž ceremoniální znovu otevření proběhne v sobotu v akci s účastí nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa.
„Tento projekt byl považován za nemožný, ale zvládli jsme to,“ řekl. „Protože tu byl jasný směr a vůle. Všichni sehráli podstatnou roli pro všechny ostatní z nás. Je třeba, abychom to samé udělali pro zemi.“ Prezident rovněž řekl, že se bude snažit o schválení rozpočtu před koncem roku, je však nejasné, jak to zvládne při všech těch rozkolech v Národním shromáždění.
Je rovněž nejasné, jak se Macron pokusí zachránit svou vlastní politickou budoucnost před plameny, které ho obklopují. V rozporu s těmito úvodními náznaky se rozhodl ve čtvrtek nového ministerského předsedu nejmenovat, což asi naznačuje, že nenašel kvalitního kandidáta ochotného takový job vzít. Prezident však zopakoval svůj slib dále sloužit, dokud mu nevyprší funkční období, kdy řekl: „Ten mandát, který jste mi demokraticky svěřili, je pětiletý mandát a já ho plně odpracuji až do jeho konce.“
Macron v posledních měsících na jevišti domácí politiky převážně chyběl, následně po svém katastrofálním rozhodnutí vypsat předčasné volby, v němž jeho koalice získala méně hlasů jak než levicová Nová populární fronta, tak než Národní obroda Le Pen.
Výsledek červencových voleb přinesl zemi v podstatě rozštěpení Národního shromáždění do tří frakcí. To bylo do velké míry důsledkem Macronova počínání, kdy prezident v poslední minutě slepil zoufalou volební alianci s krajní levicí, neboť to vypadalo, že frakce Le Pen stojí před vítězstvím.
Ta volební šikana uspěla v tom, že jeho dlouhodobé rivalce zabránila převzít kontrolu nad parlamentem, země ale zjevně zůstala ve stavu nemožnosti vládnout, kdy není moc možností na nápravu, když ústava Macronovi zakazuje vypsat předčasné parlamentní volby až do poloviny příštího roku.
Během posledních kritických dnů hroucení jeho letos už druhé vlády byl Macron na druhém konci planety, když odcestoval do Rijádu na schůzku se saúdskoarabským korunním princem Mohammedem bin Salmanem, aby prodiskutovali nárůst hospodářské spolupráce. Prezident se do Paříže vrátil ve středu odpoledne jen chvíli před hlasováním o nedůvěře vládě, do té doby však byla její smrt už zpečetěna a Barnier padl jen o pár hodin později.
Ač prezident slibuje, že v úřadě zůstane do konce svého druhého a konečného funkčního období, které skončí roku 2027, narůstá tlak, jak na domácí, tak na mezinárodní scéně, aby z politického jeviště konečně už odešel.
Podle průzkumu Odoxa-Backbone Cosulting pro Le Figaro ve Francii chce šest z deseti voličů (59 procent), aby prezident ze své funkce rezignoval. I přes své pokusy uhýbat před odpovědností za současnou nestabilitu v zemi považuje Macrona za to skoro polovina voličů (46 procent) osobně odpovědného, v porovnání s 11 procenty, co za to viní Národní obrodu, a 10 procenty, co viní Novou populární frontu.
Avšak výzvy k rezignaci nepřichází jen z domova, kdy noviny po celé Evropě vyzývají francouzskou hlavu státu, aby odstoupila. V Miláně sídlící Corriere Della Sera po kolapsu Barnierovy vlády prohlásila, že „Macronismus je mrtev“ s dodatkem: „Představa, že se všem budou zastřihovat křídla a strkat se to bude k politickému středu, sice fungovala po dvoje prezidentské volby, ale zhroutila se, jakmile se utkala se sociální krizí a nepopularitou prezidenta.“
Mezitím v sousedním Německu, kde jen před měsícem padla vláda kancléře Olafa Scholze, takže teď zůstalo mocenské vakuum ve dvou nejvýznamnějších metropolích EU, na to pohlíží podobně negativně. Význačný bavorský deník South German Zeitung Macrona označil za „sabotéra republiky“.
Jako další Berliner Zeitung napsal: „Dnešní Francie je v ruinách. Jedinou cestou z této hluboké politické krize je vyhození těch odpovědných: Macron musí rezignovat a přestat překážet něčemu novému!“
Kategorie: Autorské články