Zprávu o střelbě na předsedu vlády musíme zařadit mezi strašné. Společnost se zděšením zjišťuje, že Slovensko už není bezpečná země, ve které nehrozí krvavé útoky na zvolené lídry. Hrozí. A hrozí z toho tábora, který se považuje za osvícený a slušný. A který – prý – bojuje proti zlu.
Útok na předsedu vlády nestačí jen odsoudit. To je jen základní minimum a samozřejmost… Po střelbě na Fica je třeba zcela otevřeně, na rovinu přiznat, že nebezpečná „dezolé scéna“, kterou pohání nenávist a agresivita, je dnes úplně jinde, než by si mnozí mysleli.
Staré předsudky tvrdily, že tábor nenávisti, hněvu a nebezpečných „dezolátů“ se překrývá s voliči vládních stran. A pokud někomu hrozí, že se stane terčem útoků a násilí, tak bezbranné opozici. Nebo těm, kteří o sobě tvrdí, že odvážně vzdorují přesile zla.
Střelba na Roberta Fica tyto předsudky potopila. A ne symbolicky či virtuálně. Potopila je v krvi.
Od středy 15. května platí, že lidé jako Fico mohou být oběťmi nenávisti a agresivity radikálů. Stejně platí, že extremističtí a společensky nebezpeční mohou být i ti, co stojí proti Ficově vládě. A pasují se za intelektuály a vzory kritického myšlení…
Kategorie: Glosy odjinud