Štít demokracie EU je koncem svobody v Evropě

Pokud EU se svým cenzurním režimem uspěje, tak se „z demokracie rychle stane hrozná diktatura skrytá za fasádou předstírané diverzity a tolerance,“ napsal Jerzy Kwaśniewski z institutu Ordo Iuris.

Do Evropy přichází masová cenzura a označuje se za „Štít demokracie“. Hlava představenstva institutu Ordo Iuris Jerzy Kwasniewski píše: „Evropská unie pod vlajkou ochrany demokracie rozbíhá regulaci webů, o které kritici říkají, že oseká svobodu projevu, ustrčí stranou konzervativní hlasy a přetvoří veřejný prostor na temnou moderaci, nálepkování a algoritmickou kontrolu.“ Remix News přikládá celý článek zde níže:

Rok 2026 vstoupí do historie evropské integrace jako zvláštní okamžik. Evropská unie začala pod vlajkou ochrany demokracie se systematickým omezováním svobody slova a skutečného politického pluralismu. Postupuje tudíž po historických cestách dobře vyšlapaných všemi autoritářskými režimy uchylující se k násilí a k cenzuře, když jim vadne podpora veřejnosti.

Zpráva nedávno publikovaná institutem Ordo Iuris nenechává žádné pochybnosti: potýkáme se s projektem na hluboké přetvoření veřejného prostoru, který bude v první řadě útočit na konzervativní komunity včetně katolíků.

Nové mechanismy EU ironicky označované za „Štít demokracie“ nejsou jedinou legislativou. Je to koordinovaný regulatorní systém počínaje Zákonem o digitálních službách (DSA), přes pravidla chování u „nenávistné mluvy“ a „dezinformací“ až po regulaci politické inzerce. Jejich společným jmenovatelem je teď oficiální odvrácení od evropského kultu svobody slova a jeho nahrazení systémem preventivních restrikcí, a to vše ve jménu té pravé svobody a demokracie.

Evropská komise tvrdí, že má za cíl vytvořit „bezpečný“ informační prostor, v němž mají dominovat „spolehlivá“ poselství, tj. v praxi povídačky v souladu s liberálním konsensem. Problémem je, že kritéria „věrohodnosti“ EU, podle nich se uvažuje o zákazu o „dezinformací“ a o tom, co je zvláště škodlivé, o „rozdělující mluvě“, což je extrémně vágní a náchylné k ideologickým interpretacím. V důsledku toho, to nebudou nezávislé soudy, ale spolupráce internetových platforem s nevládními organizacemi vybranými Bruselem, které budou rozhodovat, jaký obsah se smí k občanům Evropské unie dostat. Včetně polských občanů.

Ten systém je mnohavrstevný. Zaprvé mechanismy pro nahlašování a odstraňování obsahu, které v praxi pobízí k rychlému odstraňování, i za cenu obětování svobody projevu. Zadruhé nálepkovací systém, podle nějž budou prohlášení nálepkována jako „nevěrohodná“, „zavádějící“ nebo „politická“, která budou podléhat povinnému omezování na platformách jako Facebook nebo X. Zatřetí budou algoritmické intervence, které omezí dosah obsahu považovaného za problematický.

Je vhodné zdůraznit roli sítí tzv. věrohodných nahlašovatelů a kontrolorů faktů. To jsou právě ty subjekty, které jsou často financovány z veřejných fondů Evropské unie nebo členských států a jsou ideologicky uniformní, které získaly v procesu moderování obsahu privilegovanou pozici. V praxi to znamená jasné delegování cenzury na subjekty, které nepodléhají žádnému demokratickému dohledu.

Ještě znepokojivější jsou předpisy týkající se politické inzerce. Definice „politické mluvy“ je pojata tak široce, že se nevztahuje jen na činnosti politických stran, ale i na kampaně veřejného povědomí týkající se ochrany života, rodiny nebo národní identity. To znamená, že katolické organizace za život nebo hnutí hájící manželství jako spojení mezi ženou a mužem mohou podléhat restriktivním požadavkům i sankcím. I teď už náš institut Ordo Iuris a Centrum za život a rodinu stejně jako naši přátelé ze zpravodajského portálu Polonia Christiana PCH24 a jejich redakční tým by se měli připravit na zavedení „náhradního jazyka“. Ty cenzurní hry, které jsou tady v Polsku dobře známé z komunistické éry, zažívají totiž svůj návrat.

Spolu s tím mohou restrikce na vysílání a financování politických poselství ztěžovat možnost, aby se ta dostala k voličům. V praxi velké platform, jako Facebook, už zastavily provozování „politické“ inzerce, aby se vyhnuly právním rizikům. Už tam není možné svobodně propagovat petice proti potratům nebo manželstvím stejného pohlaví.

Politický kontext Polska nelze ignorovat. Zavedení těchto instrumentů konkrétně roku 2026 těsně před důležitou parlamentní kampaní v Polsku není žádná náhoda. Omezení dosahu pro vyjadřování konzervativců ztěžuje organizování kampaně veřejného zájmu a selektivní nálepkování obsahu za „problematický“ bude mít reálný dopad na výsledky voleb.

Z hlediska sociálně se angažujících katolíků je to zvláště nebezpečné. Jednoznačná hodnocení ohledně ochrany života už od početí, nerozpustitelnosti manželství, odsuzování úchylných genderových ideologií a podpora národní suverenity v Evropské unii bude čím dál více klasifikováno jako „kontroverzní“ nebo „rozdělující“. V novém regulatorním modelu může být takový obsah omezen nepřímo, ne přes zákaz, ale přes neviditelné mechanismy omezení dosahu a stigmatizace.

To samozřejmě neznamená, že by stát neměl mít právo bojovat se zločinností na internetu nebo chránit občany před skutečnými hrozbami. Problém je, že Evropská unie překročila hranici mezi ochranou a kontrolou, mezi bezpečností a sociálním inženýrstvím.

Dnes tedy více než kdy jindy je k obraně svobody a práva veřejně hlásat svoji víru třeba odvahy. Ne jako privilegium pro vybranou hrstku, nýbrž jako základ zdravé společnosti. Dovolíme-li, aby se pod záminkou boje s „dezinformacemi“ omezovaly hlasy těch, kdo hájí život, rodinu a suverenitu, stane se z demokracie rychle hrozná diktatura skrytá za fasádou předstírané diverzity a tolerance.

Sdílej na Facebook

Vlož na X

Kategorie: Autorské překlady