Dnešek je pro klimatické skeptiky monumentálním vítězstvím.
Dnešní rozhodnutí Agentury ochrany životního prostředí (EPA) odstranit Nález o ohrožení oxidem uhličitým představuje v americkém přístupu ke klimatické politice rozhodující obrat takový, jaký vychází konečně z důkazů a ne z ideologie. Tento tzv. „nález“ sloužil jako právní ospravedlnění pro spoustu nákladných regulací dalekého dosahu, které útočí na vše od našich národních elektráren přes auta, kterými jezdíme, až po účty za energie, které platíme. Toto zrušení je přímou reakcí na hromadící se důkazy, že podklady pro tyto předpisy byly spíše o spekulativním modelování a o politickém manévrování, než o zdravé vědě.
Nález o ohrožení oxidem uhličitým byl poprvé zaveden roku 2009, kdy spočíval na tvrzení, že rostoucí koncentrace CO2 představují závažnou hrozbu pro zdraví a blahobyt veřejnosti. Tato tvrzení vytrubovaná v médiích hlasy alarmistů a byrokratů se značně zakládala na počítačových modelech, které se od té doby ukazují jako chronicky neodpovídající realitě, kdy neustále předpovídají větší oteplování, než je opravdu pozorováno. Během těch uplynulých let jsme svědky značné odtrženosti mezi těmi chmurnými projekcemi budoucnosti a realitou, neboť globální teploty se vůbec nevyvíjely podle těch předpovědí „splašeného utržení ze řetězu“ a události extrémního počasí – přestože se o nich ohromujícně referuje – zůstávají dost pod rozsahem historické variability.
Ovšem zatímco USA samy sebe spoutávaly regulatorními pouty, tak Čína a další významní emitenti dále rozšiřovali svou výrobu z uhlí, čímž vymazávali jakékoliv hypotetické přínosy z restrikcí, které na sebe Amerika sama uvalila. Podle řady nezávislých zdrojů zvýšila Čína od roku 2005 své roční emise CO2 o více než 70 % a nyní pálí více uhlí než zbytek světa dohromady. Představa by se z USA mohl stát „strhující příklad“ a že strhnou zbytek světa k podobným obětem, byla realitou v terénu naprosto vyvrácena.
Účinky toho Nálezu o ohrožení vůbec nepocítilo klima, ale byly to americké domácnosti a podniky. Ceny energií rostly, pracovní místa ve zpracovatelském průmyslu ze země prchala do zámoří a občané každodenně vlečou břemeno těch strašně drahých symbolických gest, která však neudělají nic, aby změnila průběh změn klimatu. Americký lid si zaslouží takové politiky, které vytváří měřitelné výsledky, a ne už jen to samé předražené divadlo.
Tím, že EPA odstranila nález o ohrožení, signalizuje už dlouho chybějící návrat k racionální a na důkazech založené politice. Tímto činem uznávají, že CO2 není v jakkoliv smysluplném vědeckém významu znečištěním, nýbrž že jde o základní složku života na Zemi takovou, která se v současných atmosférických koncentracích ukázala být přínosnou pro růst rostlin a zemědělství. Tato změna není o zanedbání služby životnímu prostředí, naopak o zrušení neproduktivních politik a o zaměření na reálná řešení založená na důkazech, inovacích a na ekonomické realitě.
K dnešnímu oznámení nedošlo ve vakuu. V mnoha ohledech je to o odkazu vytrvalosti a poctivosti klimatických skeptiků, kteří po desítky let zpochybňovali ten tzv. „konsensus“. Hlasy těchto vědců, meteorologů, inženýrů a informovaných občanů zaznívající po více než 25 let ustrčené mimo mainstreamu vznášely legitimní pochybnosti o jistotě a o směřování klimatické vědy a o moudrosti politik z ní odvozených.
Watts Up With That (WUWT), kterou jsem založil roku 2006, sehrála v tomto úsilí klíčovou roli. WUWT poskytovala veřejnou platformu pro přezkoumávání založené na datech, pro rozsáhlé odkazování na podstatné zdroje a pro otevřenou debatu o klimatických tvrzeních, která byla často prezentována jako „daná věda“. Po celé ty roky se na WUWT obracely miliony čtenářů jako na zdroj poctivých analýz a transparentní diskuse, místo aby se vytahovala alarmistická dogmata a politické postoje. WUWT svými detailními příspěvky a sekcí živých komentářů poskytl příležitosti generaci klimatických realistů, aby kladli tvrdé otázky, žádali odpovědnost a vzdorovali zastrašujícím taktikám těch, co vsadili na režim.
Nic asi neilustruje nutnost klimatického skepticismu lépe než skandál Climategate z roku 2009, v němž hromada emailů od prominentních klimatických vědců odhalila tu šarádu zamaskovanou jako vědu. Tyto komunikace odhalily pokusy o manipulace dat, potlačování názorů disentu a bezpečnostní zdi proti požadavkům na transparentnost, a to vše ve službách obhajoby povídačky, místo aby se dosahovalo pokroku v pochopení. Climategate potvrdil to, na co měli mnozí skeptici dlouho podezření, že onen tzv. konsensus byl vynucen přes politiku, ne postaven na důkazech, a že k otevřeným přezkoumáváním se přistupovalo jako k hrozbě a ne jako k plnění požadavků, aby to byla věda.
Klimatičtí skeptici byli od počátku zavrhováni jako „popírači“ a líčeni jako odpadlíci, i když přednášeli data a analýzy, které byly v rozporu s povídačkami o zkáze dominujícími v titulcích. Ti zpochybňovali přehnanou důvěru v modely, za nimiž se táhne historie mizerných výsledků, manipulací a vyzobávání rozinek z dat klimatických databází, politizace financování výzkumu a neustálé míchání dohromady počasí s klimatem. Tyto pochybnosti často, místo aby narážely na vědeckou debatu, se potýkaly spíše s útoky na osobu a s pokusy o umlčování disentu.
Je to ovšem právě ten skepticismus, to odmítání ohnout se před stádním myšlením, co udrželo vědeckou poctivost a zabránilo horším politickým průšvihům. Neúnavná práce nezávislých analytiků, bloggerů a organizací jako Heartlandský institut odhalila chyby v zacházení s klimatickými daty, předvedla konflikty zájmů a požadovala transparentnost v revizích a publikacích klimatického výzkumu. Skeptici neustále poukazovali, že klima je nesmírně komplikovaný systém, kterému jen sotva rozumíme, a ne žádná jednoduchá mašina řízená jedním stopovým plynem.
V průběhu času se mnohé z těch skeptiky přednášených argumentů ukázaly být prozíravé. Veškerá ta selhání klimatických modelů při přesných předpovědích teplotních trendů, nenaplnění se katastrofy „hokejkové křivky“, neustálé úpravy snižující odhady klimatické citlivosti k CO2, to vše potvrdilo jako správný ten daleko opatrnější a kritičtější přístup ke klimatické vědě. Důležité bylo, že trvání komunity skeptiků na otevřených datech a reprodukovatelnosti si vynutilo neochotný posuv k větší transparentnosti v mainstreamovém klimatickém výzkumu.
Dnes EPA vycouvala od základních předpisů americké klimatické politiky, takže důležitost těchto skeptických hlasů se už nemůže ignorovat. Politici si tedy už začínají uvědomovat, že skutečný pokrok vyžaduje konfrontaci s nepohodlnými fakty, ne jejich potlačování. Názorové prostředí se přesunulo od nezpochybňovaného přijímání alarmistických předpovědí k vyzrálejším konverzacím postaveným na datech o klimatu a energiích. Teď se už právě ty argumenty, které kdysi zesměšňovali jako „okrajové“, ozývají v sálech vládní a veřejné politiky.
Nic z toho by nebylo možné bez těch, kdo se opovažovali promlouvat a zpochybňovat oficiální povídačku, často i za ohromnou osobní a profesionální cenu. Jsem hrdý na to, že jsem jedním z mnoha, kteří povstali a aktivně proti tomu pracovali. Jsem hrdý za slova povzbuzení a za sliby podpory WUWT přes dary a úpisy, plus za podporu štědrých soukromých donátorů (vy víte, kdo jste), kteří nám umožnili dále bojovat. Zrušení toho Nálezu o ohrožení je v mnoha ohledech vítězstvím pro ty, kdo věří ve vědeckou rigoróznost, otevřenou debatu a v politiku, která slouží veřejnému zájmu, ne jen k politické výhodnosti.
S tím, jak postupujeme vpřed, je důležité si připomenout, že skepse není nepřítelem vědy, naopak je její lokomotivou. Pouze přes otevřené zkoumání, neustálé zpochybňování a ochotu postavit se dogmatům se dá zajistit, že klimatická politika zůstane založená na realitě a opravdu bude sloužit národním potřebám.
Kategorie: Autorské překlady