Arci-globalistka Christine Lagarde údajně plánuje příští rok před koncem svého funkčního období opustit svůj post u kormidla Evropské centrální banky ve snaze zařídit liberální vedení i dlouho poté, co úřad opustí francouzský prezident Emmanuel Macron.
Tato anti-Trumpovská bývalá francouzská ministryně financí slouží jako prezidentka Evropské centrální banky (ECB) už od roku 2019. Ač má její devítileté funkční období uplynout v říjnu příštího roku, tak Financial Times s odkazy na „osobu obeznámenou s jejím smýšlením,“ hlásí, že Lagarde uvažuje o odstoupení už předtím, aby francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a německému kancléři Friedrichovi Merzovi umožnila vybrat jejího nástupce.
Pokud by Lagarde na svém postě zůstala do konce svého období, tak by na rozhodnutí měl značný vliv nástupce Macrona, který nastoupí do úřadu po francouzských prezidentských volbách v příštím dubnu, což Macronovi znemožní účast na výběru.
Současné průzkumy ukazují, že příští rok nejspíš moc převezme Národní obroda, kdy jak Marine Le Pen, tak její zástupce Jordan Bardella jsou na vrcholu preferencí před ostatními soky. Paříž s Bruselem však zjevně mají v úmyslu této populistické straně zabránit, aby mohla provádět smysluplné změny tím, že do klíčových mocenských pozic dosadí loajální globalisty už před volbami příští rok.
Ten, kdo bude kontrolovat ECB, bude nejspíš hrát kriticky důležitou roli i v ekonomických plánech Národní obrody, kdy pan Bardella otevřeně vyjádřil zájem, aby tato centrální banka kupovala francouzský dluh, což by v Paříži ulevilo s hroutícím se rozpočtem a umožnilo to krátit daně k podnícení ekonomického růstu i bez bolestivého krácení výdajů na sociální zabezpečení.
Avšak bývalý bankéř Rothschildů Macron, který to dovedl k nafouknutí francouzského dluhu přes 100 procent HDP, do velké míry v důsledku svého rozhazování během koronavirových lockdownů, má zjevně v úmyslu svého následníka obklíčit. Ve skutečnosti se obecně považuje předčasná rezignace guvernéra francouzské centrální banky François Villeroy de Galhau za důsledek nátlaku Macrona, kterému to umožňuje tuto pozici zabezpečit na příštích šest let.
Podle POLITICO plány na volby „odolné proti Le Pen“ zahrnují i snahy jmenovat na Ministerstvo zahraničí loajalisty, včetně 60 pozic velvyslanců i těch klíčových v Londýně, Barlíně a Washingtonu. „Všechno se upeče před prezidentskými volbami v květnu 2027,“ řekl tomuto kanálu jeden francouzský velvyslanec.
Prozatím Lagarde odmítala veřejně komentovat své údajné plány na odstoupení, přičemž mluvčí ECB řekl: „Prezidentka Lagarde se plně soustřeďuje na svojí misi a nepřijala žádné rozhodnutí o ukončení jejího funkčního období.“
I přes její eventuální odchod, stejně nejspíš zůstane v globalistické mocenské struktuře v Evropě velká díra. Lagarde nastoupila k moci roku 2019 spolu s Ursulou von der Leyen jako šéfkou Komise EU po kuloárních dohodách mezi tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkel a prezidentem Macronem, ač byly obě široce považovány za politické packalky, než vystoupily do výšin svých vysokých pozic v Bruselu.
Ve skutečnosti byla tehdejší šéfová Mezinárodního měnového fondu Lagarde shledána roku 2016 francouzským soudem vinou z trestní odpovědnosti za nedbalost při zneužití vládních peněz při předání 403 milionů € podnikateli Bernardu Tapiemu roku 2008, když sloužila jako ministryně financí Francie.
Během svého vedení ECB byla Lagarde významným zastáncem masové migrace do Evropy s tvrzením, že neustálý příliv levné zahraniční pracovní síly je nutný k posílení evropských ekonomik a k zabránění většího růstu inflace. K tomu docházelo i přes neustálou dvoucifernou nezaměstnanost mládeže po celé Evropě v dobách jejího úřadování.
Lagarde též patřila k hlavním oponentům Brexitu v Evropě, kdy těsně před referendem v Británii roku 2016 provedla kontroverzní vměšování s poukazováním na ty, kdo chtějí odejít z Evropské unie, jako na omezence, a s tvrzením, že Británie přijde o ekonomické výhody, jaké vidíme v zemích jako Německo a Švédsko poté, co „otevřeli svá srdce“ masové migraci. Takové názory převážně vyvrátila loňská zjištění britské vlády, že migranti s nízkou kvalifikací, dožijí-li se 80 let, stojí daňové poplatníky každý asi 500 000 £.
Kategorie: Autorské překlady