Letos padla už druhá francouzská vláda, jelikož ve středu Národní shromáždění odhlasovala nedůvěru k ministerskému předsedovi Michelu Barnierovi, čímž tomuto bývalému eurokratovi poskytla potupný titul premiéra s nejkratší vládou v moderní francouzské historii.
Jen 91 dnů poté, co Michela Barniera v Hôtel Matignon prezident Macron dosadil, jeho vláda už ve středu padla, jelikož se populistická strana Národní obroda (RN) Marine Le Pen přidala k hlasování o nedůvěře ke svržení vlády spuštěnému levicovým blokem Nová populární fronta (NFP), hlásí Le Figaro.
Ač Le Pen a její frakce po červencových předčasných volbách, v nichž zůstalo Národní shromáždění rozštěpeno do tří frakcí levicové NFP, Národní obrody a neoliberálních Macronistů poskytla Barnierově vládě výhodu pochybné podpory, tak ministerský předseda Barnier v pondělí přistoupil k využití ústavní mezery ve snaze v podstatě protlačit krácení sociálních dávek seniorům i bez hlasování v parlamentu, kvůli čemuž Le Pen odvolala svoji podporu této vládě a oznámila svoji podporu pro hlasování o nedůvěře vyvolanému NFP.
Při tomto řízení ve středu schválilo Národní shromáždění 331 hlasy svržení vlády, kdy tak daleko převýšili 289 potřebných hlasů. To znamená, že poprvé od roku 1962 byla vláda v Paříži svržena parlamentním hlasováním. Bývalý eurokrat a padouch Brexitu Barnier po pouhých 91 dnech v této funkci teď získal titul nejkratší dobu sloužícího premiéra až za Pierre Bérégovoyem s 362 dny, Maurice Couve de Murville s 345 dny, Edith Cresson s 322 dny, bývalém Macronovo premiérovi Gabrielu Attalovi, jehož vláda skončila letos po 240 dnech a Bernardovi Cazenauve s 161 dny.
Barnier ve středu ve své poslední řeči v Národním shromáždění před svým neodvratným sesazením řekl: „Taková je realita. Pokoušel jsem se s tím utkat přeložením obtížného finančního textu. Dal bych přednost distribuci peněz, i kdybychom neměly žádné. Ta realita tu ale zůstává, nezmizne magicky po odvolání vlády. Tahle realita se připomene jakékoliv vládě, jaká nějak přijde.“
Tento kolaps francouzské vlády jen týdny po zhroucení německé vládní koalice zanechal v srdci EU mocenské vakuum. Prezident Macron, který se dnes vrátil z návštěvy Saúdské Arábie, bude mít při řízení francouzského státu jen omezené možnosti, jelikož mu ústava zakazuje vypsat předčasné parlamentní volby před polovinou příštího roku a on odmítá rezignovat z prezidentské funkce, což by národní volby umožnilo.
Lze si však představit, že se Macron pokusí jen Barniera znovu dosadit, avšak rozpočtové problémy by přetrvaly a bránění se větším ústupkům i v druhém Barnierově premiérování by nejspíš skončilo podobně jako to první. Mohl by také chtít přejít k jiné straně, než je tzv. centro-pravicové Les Républicains, z níž vzešel Barnier, je však nejasné, zda nějaká schopná ruka bude ochotná zdvihnout ten kalich hořkosti, jímž se funkce premiéra stala.
Jinak se Macron může snažit o jmenování úřednické vlády v italském stylu nacpané byrokraty a „experty“, ale v moderní Francii se o to nikdo nepokusil.
Mezitím blok NFP, který tvrdí, že poslední volby vyhrál, ač získal daleko méně hlasů než RN, začíná být hlasitý a vyzývá Macrona, aby zformoval alianci a jmenoval premiérem nějakého levičáka z jejich řad. To by potenciálně vyvolalo revoltu mezi Macronovými centristickými spojenci v parlamentu, vzhledem k rozkolům o hospodářské a zahraniční politice, zvláště kvůli zaníceně proti-izraelskému vyjadřování od takových jako Jean-Luc Mélenchon, tj. hlavní mocenský hráč za Novou populární frontou.
Ač Barniera veřejnosti představili jako spolehlivého politického kormidelníka, který by mohl rozpolcené Národní shromáždění kormidlovat a provést ho skrze rozpočtové škrty potřebné k vyhnutí se hrozící dluhové krizi, tak tak tento 73letý politický veterán na takový úkol zjevně nemá. V úterý se objevila ohromující zpráva, že Barnier věřil, že hrozba Le Pen, že shodí vládu kvůli krácení sociálních dávek, je blaf, a tudíž se rozhodl jednání s vůdkyní RN zrušit.
Le Pen v projevu v kruhovém sále Bourbonského paláce ve středu řekla: „Teď se nacházíme v okamžiku pravdy…, což s touto jepičí vládou skoncuje… Tak to u nich je, zatvrzelost, sektářství a dogmatika, která ministerskému předsedovi znemožnila udělat byť drobné ústupky, které by takovémuto konci zabránily.“
„Ten rozpočet, který dnes odmítáme, nejenže porušuje vaše sliby. Nemá ani směr, ani vizi. Je to technokratický rozpočet, který sice pokračuje v tom pádu ze svahu, ale pečlivě se snaží nedotknout se totemu, kterým je nekontrolovatelná imigrace,“ prohlásila Le Pen.
I přes pokusy Macronových loajalistů a přes zahraniční pobouření kvůli spolupráci mezi Národní obrodou a Novou populární frontou na svržení vlády, vyzněly takovéto kritiky prázdně, uvážíme-li Macronovo rozhodnutí z července sestavit volební pakt s krajní levicí, aby straně Le Pen zabránil zvítězit ve volbách a převzít moc. Le Pen ve středu na tuto kritiku odpověděla tvrzením, že spojení se při hlasování o nedůvěře nepředstavuje partnerství s krajní levicí a že ona je pouze využívá jako „nástroje“.
Po hlasování o nedůvěře, která vládu svrhla, bude Barnier moci zůstat ve formě dočasného opatrovníka, dokud prezident Macron nejmenuje nového ministerského předsedu. Barnier nebude moc schvalovat novou legislativu, může však zavádět nouzová opatření, včetně potenciálního schvalování peněz veřejným službám, aby se zabránilo uzávěrce vlády v americkém stylu.
Barnier v posledním mediálním pokusu o záchranu svého jobu v úterý večer varoval, že zabrání-li se schválení rozpočtu jeho vlády na příští rok, tak to automaticky v zemi zvedne daně 18 milionům lidí.
Avšak prezident Národní obrody Jordan Bardella toto tvrzení označil za „totální nesmysl“ a za taktiku k „vystrašení“ lidí. Řekl s odkazem na podobný příklad z roku 1979, že Národní shromáždění může schválit speciální zákon k úpravě daňových sazeb a k zabránění nárůstu daní.
Avšak kolaps vlády a neúspěch se schválením rozpočtu hrozí další destabilizací ekonomiky země, kdy v tomto politickém chaosu náklady půjček pro Francii tento týden už poprvé převyšují takové, jaké má chronicky zadlužené Řecko, a přitom Bardella namítá, že Barnierův rozpočet byl větší hrozbou pro francouzské hospodářství, než vyhození Barniera z úřadu, kdy poukazoval na zhruba o 40 miliard euro vyšší daně uvalené na už tak se potácející ekonomiku.
„Takovýto rozpočet je pro zemi nebezpečný,“ řekl tento vůdce RN, kdy varoval, že „by naši ekonomiku potopil do hrozné recese a oslabil by kupní sílu těch nejzranitelnějších.“
„Převzal jsem proto svou odpovědnost a dodržím sliby, které jsme dali svým voličům, zvláště, že je budeme chránit.“
Kategorie: Autorské články