Mezinárodní energetická agentura (IEA) energetickou bezpečnost definuje jako „nepřetržitou dostupnost energetických zdrojů za přijatelné ceny“. V tomto kontextu nemohou žádné energetické zdroje na světě konkurovat kombinaci amerického uhlí a zemního plynu. A co má brzy přijít, jsou dodavateli očekávané malé modulární reaktory, které mají začít už roku 2030.
Nedávno navrhl kongresman Troy Balderson (R-OH) „Zákon o dostupné, spolehlivé a čisté energetické bezpečnosti“ (ARC), aby tak zajistil energetickou dominanci USA a ochránil energetickou základnu na bázi uhlí, zemního plynu a jádra. Jeho zákon ARC Americe zaručí, že ty nejdůležitější disponibilní zdroje elektřiny zůstanou ústředním mixem k plnění požadavků na poskytování dostupné a spolehlivé energie pro americké rodiny a podniky, kdy to se stává ještě důležitější, když budování AI datových center určitě zanedlouho nabere explozivní charakter ve světě, v němž Čína nasazuje domácí levné uhlí, aby realizovala přesně ty samé národně bezpečnostní preference. Vůbec není divu, že prezident Trump upřednostňuje disponibilní energie, datová centra pohánějící naši digitální ekonomiku vyžadují neustálý příliv elektřiny, obzvláště s nepřetržitostí, aby se zabránilo ztrátě dat, přerušení služeb a poškození zařízení.
Elektrárny energetické základny slouží jako základna nepřetržité výroby elektřiny za trvalou cenu a tudíž s maximální efektivitou a s minimálními náklady. Uhlí a zemní plyn jsou klasickými základními palivy, pro něž je charakteristická hojnost, dostupnost, přístupnost a zavedená produkce, distribuce a systémy využití. Distribuovatelnou výrobu z uhlí a plynu např. operátoři tohoto systému mohli regulovat tak, aby dodávka přesně odpovídala potřebám elektřiny. Na druhou stranu větrníky a soláry, jak to definuje reprezentant Balderson, mají jen „občasnou dostupnost“ jde o zdroje závislé na počasí, jejichž výroba je spjatá s disponibilitou zdrojů jako vítr a slunce. Fyzická realita je taková, že Ministerstvo energetiky USA už dlouho vítr a soláry definuje jako přírodní a „ne-distribuovatelné“. Navíc existují i spolehlivé důkazy, že jakmile takové obnovitelnosti dosáhnou určitého podílu v síti, tak je ohrožena spolehlivost, tj. dopadne to jako při rozsáhlých elektrických výpadcích ve Španělsku a Portugalsku roku 2025.
V elektrickém systému znamená „kapacitní hodnota“ odhadnutý příspěvek energetického zdroje ke schopnosti systému splnit požadavek na špičkový výkon a udržet to spolehlivě. Dá se Instalovaná kapacita v podstatě počítat během časů špičkové poptávky? Kolik kapacity závodu je k dispozici, když to systém nejvíce potřebuje? Organizace Rollin and Orr předvedla, jak systémoví plánovači uznávají omezení kapacitních hodnot větrníků a solárů. Jelikož náš největší energetický trh slouží 65 milionům Američanů, tak např. PJM Planners určují do roku 2035 očekávanou kapacitní hodnotu uhlí na 80 % a plynu na asi 75 %. V příkrém kontrastu k tomu vidí PJM hodnotu pevninských větrníků, že poklesne ze 41 % roku 2027 na pouhých 19 % roku 2035 a soláry v příštím desetiletí nikdy nedosáhnou 10 %.
Nakonec to tedy znamená, že větrníky a soláry jsou častěji „nedisponibilní“ než „disponibilní“ k dodávkám a tudíž prostě není možné, aby byly pro PJM a podle jejich předpovědi základnou, takže v letech 2025 až 2045 může vrcholná poptávka po větrné energii narůst možná až na 65 %, kdy letní vrchol vyroste na 50 %. Náš „nejzelenější“ stát je Kalifornie a ta už desítky let dělala vše, co mohla, „aby se fosilních paliv zbavila“ a nahradila je obnovitelnostmi, ale i tak tam plyn stále v některých dnech v září generuje skoro 60 % energie státu. Je to tedy jasně spíše „doplněk“ než „alternativa“, vysvětluje PJM problém výhledu obnovitelností s občasností a omezeností.
„Hodnocení druhé třídy větrníků značně klesá kvůli historickému vzorci chování větru“… „Hodnocení solárů druhé třídy zůstává stabilně na nízké úrovni po celou dobu.“
MISO je operátor elektrické sítě obsluhující 45 milionů Američanů v centrálních USA, který zajišťuje spolehlivě dostupně napájení v 15 státech a v Manitobě. Systémoví plánovači MISO předložili ohledně kapacitní hodnoty větrníků a solárů v porovnání s uhlím a zemním plynem podobné varování: „Distribuovatelné zdroje z tepelných elektráren jako ty na zemní plyn a uhlí mají podle předpovědí poskytovat daleko větší podíl na celkovém pokrytí potřeb regionu kvůli jejich akreditované kapacitě v porovnání s větrníky a soláry, které mají značně horší akreditační hodnoty kvůli jejich povaze závislosti na počasí.“
Vzpomeňme si např. na Polární vortex roku 2025, který elektrickou síť USA uvrhl do bezprecedentní výše poptávky. Operátoři sítí následně nesmírně spoléhali na distribuovatelné výrobě z uhlí a zemního plynu, bez nichž by nezajistili spolehlivost a stabilitu dodávek. Vítr a soláry byly „kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám nevhodné“. Ve vrcholné dny byly větrníky a soláry schopné generovat jen 3 % a 0,2 % okamžitých potřeb elektřiny. Oproti tomu uhlí a plyn zajistily během vortexu 66 % veškeré elektřiny. S tím, jak je během klimatických změn počasí ještě méně předvídatelné, představuje značná závislost na zdrojích závislých na počasí jasný problém. Vidíme neustálé odstavování příliš mnoha uhlí příliš rychlým tempem jako přinášející opravdu hrozné důsledky, jelikož všechny naše energetické potřeby začínají zase růst. Experti v organizaci Power the Future varují před „nadcházející krizí dostupnosti elektřiny“ a právě proto reprezentant Balderson vyzval k „obnově americké uhelné dominance“.
Rolling and Orr analyzovala ceny elektřiny z existujících tepelných elektráren v regionu MISO z hlediska dostupnosti a zjistili, že ceny té uhelné jsou 37,45 $ za megawatthodinu a u plynu 38,14. V porovnání jsou ceny větrníků 46,30 $ a u solárů 71,21. Poznamenávají k tomu, že taková čísla by mohla těžko překvapit. Existující uhelné a plynové elektrárny jsou daleko levnější, jelikož už odepsaly většinu svých nákladů pořizovacího kapitálu a ta zařízení mají velkou návratnost, když mají už odepsaná aktiva. Ty existující uhelné a plynové elektrárny jsou tedy typicky těmi nejspolehlivějšími a nejlevnějšími závody v celém energetickém systému.
Troy Balderson tedy navrhl legislativu, která by mohla americkým spotřebitelům poskytnout dostupnou a spolehlivou energii nutnou ke splnění elektrifikačních aspirací země, zvláště pokud jde o datová centra. Pro připomínku, samotnou elektrifikaci (tj. větší poptávku po elektřině) uvádí i Zelené skupiny jako kriticky důležitou ke snížení emisí a k boji s klimatickou změnou. Plošně se čeká, že oproti roku 2008 má roční spotřeba elektřiny v USA narůst během příštího desetiletí o více než 50 % na o dost více než 6 000 terawatthodin. Ač jsou vítr a soláry určitě v určitých lokalitách a v určitých časech dost hodnotné, je zapotřebí, aby páteř narůstajících potřeb energie zjevně zůstala podepřena distribuovatelnou energií z uhlí a plynu poskytující trvalé dodávky elektřiny, podporující stabilitu sítě a zvyšující energetickou bezpečnost.
Kategorie: Autorské překlady