Umělecký ředitel neblaze proslulého zahajovacího ceremoniálu Pařížské olympiády přiznal, že to představení s tématem LGBT bylo „politické“ a svatou Johanku z Arcu popsal jako „jednoho z největších transvestitů“ ve francouzské historii.
Thomas Jolly v rozhovoru pro noviny Le Monde tento týden přiznal politickou zaujatost svého zahajovacího ceremoniálu údajně politicky neutrální Olympiády v Paříži, který kvůli představení jasně zaměřenému na očernění křesťanství tématikou dračí královny zjevně ztvárňující poslední večeři Ježíše Krista vyvolal mezinárodní kritiku.
„Samozřejmě to bylo politické, i když nezkouším lákat nové stoupence,“ přiznal tento umělecký ředitel v komentáři, o němž referuje Le Figaro.
Jolly to rozhodnutí propagovat agendu LGBTQ+ hájil tvrzením, že francouzská historie a kultura obsahuje mnoho příkladů „genderové fluidity,“ přičemž konkrétně uváděl francouzskou katolickou světici z 15 století Johanku z Arcu.
„Mojí misí bylo říci, kdo jsme. Ve všech těch malbách ztvárňujících různá těla, diverzitu, ženy a muže v makeupu nebo v kostýmech. To představení bylo všude, zpochybňování genderů také. Francouzští králové byli napudrovaní a s podpatky. Copak nebyla Johanka z Arcu, tj. jeden z největších transvestitů v naší historii, odsouzená, protože se oblékala jako muž?“
Ač byla Johanka z Arcu, která roku 1429 pomohla vést tažení za prolomení anglického obležení Orléansu, později upálena za obvinění z kacířství, včetně nošení mužské výstroje, neexistují žádné důkazy naznačující, že by se tato hluboce věřící žena považovala za součást tzv. LGBTQ+ komunity.
Ve skutečnosti o sobě tato svatá patronka Francie často mluvila jako o „La Pucelle“ (dívce), čímž zdůrazňovala svůj ženský status panny. Dobové zprávy rovněž naznačují, že rozhodnutí Johanky nosit ve válce mužský oděv bylo více praktické rozhodnutí než projev nějaké „genderové fluidity“.
Podle Archivu Johanky z Arcu jí nošení mužského oděvu poskytovalo větší ochranu před znásilněním a tudíž to během války chránilo její neposkvrněnost a i ve vězení, jelikož kalhoty, které nosila, šlo připevnit k její tunice, takže bylo obtížnější jí je stáhnout.
Navíc podle zpráv říkala, že by se vrátila k ženskému oděvu, kdyby byla uvězněna na místě, kde se cítí bezpečná před sexuálními útoky svých věznitelů.
Rovněž se říkalo, že rozhodnutí nosit mužský oděv nejdříve podnítily návrhy mužských kolegů a ne předvádění se nějakou údajnou touhou po úpravě genderu.
Moderní zastánci transgenderismu však zkouší příběh svaté Johanky upravit tak, aby prosazoval jejich povídačky o genderové fluiditě v před-moderních časech.
Např. roku 2022 Shakespearovo globální divadlo v Londýně Johanku z Arcu přetvořilo na „nebinárního“ hrdinu, kdy se o ní mluvilo jen jako o „nich“ a kde nosila obvazy ňader.
Toto pokrokové divadlo přiznalo, že uvedená hra neměla být historicky přesná a říkalo, že ač existuje spousta příkladů, kdy je „portrétována jako žena“, tak produkce by měla nabídnout „možnosti jiného hlediska“.
Kategorie: Autorské články
Lidská blbost je neomezená… někteří asi trpí nedomykavostí mozkových chlopní.