Rusko nemůže od EU očekávat nic na oplátku, pokud Putin povolí nasazení jejich vojsk a letadel na západní Ukrajině a hlídkování nad ní.
Rusko již dlouho varuje, že jakékoli bezpodmínečné příměří na Ukrajině, jaké navrhuje Zelenskyj , by mohlo NATO otevřít cestu k rozšíření svého vojenského vlivu v této zemi. Rádio Svoboda, které Západ dosud odmítal jako konspirační teorii, prostě jen pustilo kočku z pytle. Nejmenovaní představitelé, které citovali ve svém nedávném článku, potvrdili, že si představují, že by to Evropanům „koupilo čas na shromáždění ‚uklidňujících sil‘ v západní části Ukrajiny“ a organizaci tam „leteckých hlídek“.
Jejich údajný herní plán spočívá v „udržení Američanů v mírovém procesu“, „nastavení sledu“ konfliktu dosažením příměří, které později povede k trvalému míru, a využití výše uvedeného přechodného období k provedení výše zmíněných vojenských kroků k vyvíjení tlaku na Rusko k dalším ústupkům. V článku Rádia Liberty je vynecháno, že Rusko pohrozilo útoky na západní jednotky na Ukrajině, o kterých ministr obrany Pete Hegseth dříve uvedl, že by se jim nevztahovaly záruky podle článku 5 od USA.
I kdyby Putin souhlasil s tímto ústupkem, který je považován za jeden z pěti významných rozdílů mezi ním a Trumpem, jež vedly k Trumpovu rozzlobenému příspěvku proti Putinovi, Radio Liberty uvedlo, že by to stále nevedlo k de iure evropskému uznání ruských územních zisků. Totéž platí pro zrušení sankcí nebo vrácení jakéhokoli z 200 miliard eur zabaveného majetku. Brzy by mohly být dokonce uvaleny další sankce a neočekávané zisky z tohoto majetku „financují vojenské potřeby Ukrajiny“.
Vzhledem k tomu, co odhalilo Rádio Svoboda, nemůže Rusko od EU očekávat nic na oplátku, pokud Putin povolí rozmístění a hlídkování jejich vojsk a letadel na západní Ukrajině. Veškeré naděje na obnovení statusu nárazníkového státu Ukrajiny z doby před válkou by byly zničeny a nelze vyloučit, že by se zóna vojenské aktivity EU mohla později rozšířit až k Dněpru nebo i dále. Jedním z cílů speciální operace bylo zabránit vojenské expanzi Západu na východ, což by byl další velký ústupek.
Putinův dlouholetý blízký přítel a vlivný vysoce postavený poradce Nikolaj Patrušev začátkem tohoto týdne agentuře TASS řekl , že „NATO již druhým rokem po sobě pořádá poblíž našich hranic největší cvičení za poslední desetiletí, kde procvičuje scénáře útočných akcí na velké ploše – od Vilniusu po Oděsu, obsazení Kaliningradské oblasti, blokování lodní dopravy v Baltském a Černém moři a preventivní údery na trvalé základny ruských jaderných odstrašujících sil.“
Tajemník Rady bezpečnosti Sergej Šojgu pro tentýž server několik dní předtím uvedl , že „za poslední rok se počet vojenských kontingentů zemí NATO nasazených poblíž západních hranic Ruské federace zvýšil téměř 2,5krát… NATO přechází na nový systém bojové pohotovosti, který umožňuje nasadit do 10 dnů 100 000 vojáků poblíž hranic Ruska, do 30 dnů 300 000 a do 180 dnů 800 000.“
Když se k tomu přidá priorita Baltské obranné linie a doplňkový Východní štít Polska, spolu s plány na rozšíření „ vojenského Schengenu “ s cílem urychlit rozmístění vojsk a vybavení na východ, jsou zřejmé rysy operace Barbarossa 2.0. Putin nemůže ovlivnit, co NATO dělá uvnitř hranic bloku, ale má moc zastavit jeho de facto expanzi na západní Ukrajinu během příměří, což by mohlo částečně bránit jeho spekulativním plánům.
Ustoupení, k čemuž by mohl přistoupit z pěti důvodů zmíněných ve druhé polovině této analýzy z počátku března, by vedlo k tomu, že ruský spojenec ve vzájemné obraně, Bělorusko, bude obklíčeno NATO podél svého severního, západního a poté jižního křídla. To by z něj mohlo udělat lákavý budoucí cíl , ale západní agresi by mohlo odradit pokračující rozmístění ruských raket Orešnik a taktických jaderných zbraní, z nichž druhé jmenované Bělorusko již dostalo povolení používat dle vlastního uvážení.
Ustupování západním jednotkám na Ukrajině výměnou za ekonomické a strategické výhody, které Rusko doufá získat od USA, pokud po mírové dohodě nastartuje jejich rodící se „ nové uvolnění napětí “, by proto znamenalo konvenční bezpečnostní náklady, které by bylo možné zvládnout právě popsanými prostředky. Zároveň by ho však zastánci tvrdé linie jako Patrušev, Šojgu a čestný předseda vlivné ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku Sergej Karaganov mohli od takové dohody odradit.
Putin se proto musí rozhodnout, zda je to přijatelný kompromis, nebo zda by Rusko mělo riskovat ztrátu svého postkonfliktního strategického partnerství s USA tím, že bude i nadále oponovat faktické expanzi NATO na západní Ukrajinu, a to i vojenskými prostředky, pokud by se tam síly EU přesunuly bez ruského souhlasu. Jeho rozhodnutí určí nejen budoucnost tohoto konfliktu, ale také ruské plánování pro případné nouzové situace s NATO, a proto se z něj stane rozhodující moment jeho čtvrtstoleté vlády.
Kategorie: Autorské články