Kolaps německé průmyslové produkce za sebou táhne i finance veřejné správy. Státem financovaný ekonomický institut DIW ovšem tvrdí, že spása spočívá v tom umělém sektoru Zelených technologií.
Vzhledem k probíhajícímu ekonomickému úpadku Německa, je čím dál obtížnější šokovat čtenáře novými ekonomickými čísly. Ale tomu 19% propadu zakázek ve strojírenství ze září – ohlášeném od VDMA – se právě to povedlo. Je to šokující už i podle německých standardů.
Ona asociace hned nato poskytla vysvětlení: loni loňské rozsáhlé zakázky ze závodů prostě letos v září už chybí. To však na diagnóze nic nemění.
Šéf-ekonom VDMA Johannes Gernandt očekává pro letošek další propad produkce o 5 %. To znamená, že německé strojírenství přišlo od svého vrcholu roku 2018 o více než 15 % své produkce, což je v jednom z klíčových průmyslů pro tuto zemi bezprecedentní úpadek, který se však v mediálních zprávách sotva kdy objevuje. Celková průmyslová produkce poklesla o skoro 20 %.
Ticho místo debaty
Veřejná debata o skutečném stavu německé ekonomiky trpí absencí poctivých hodnocení zevnitř ekonomiky samotné. Pouze generální ředitel chemického gigantu Evonik Christian Kullmann se opovážil položit svůj prst na ránu a téhle krizi zlořečil jako přímému důsledku klimatické politiky v bruselském stylu.
Člověk na ten kolaps zírá a kroutí nedůvěřivě očima, neboť nemůže svým očím uvěřit. Kde je někdo, kdo ostře promluví o politice, o ekonomických podmínkách, o explozivním růstu cen energií a o dusivé byrokracii?
Povedlo se politikům opravdu uvázat značnou část korporátního vedení tak pevně k dotační mašinérii, že se kritika stala nemožnou?
Kolik business modelů by se zhroutilo, jakmile by Brusel s Berlínem přes noc vytáhli dotační špunt?
Těžko se lze vyhnout chmurnému závěru: státní intervence přeměnily značné části ekonomiky na závislé dirigované struktury živené tiskařem dotací. To pokřivilo veřejný diskurz až tak, že odstranili kritiku a vytrhali jí zuby.
Hlasy ze stínů
Teď promluvila i další těžká váha: bývalý generální ředitel VW Matthias Müller. Už není ve funkci, jeho hlas se však stále ozývá z vrcholných vrstev německého průmyslu. A Müller našel jasná – i když skoro zoufalá – slova, když osvětloval nadcházející průmyslový kolaps. Varoval před „masakrem pracovních míst“ v automobilovém průmyslu.
Má v tom pravdu. Müller nevidí hrozbu jen pro výrobce aut, nýbrž pro celý hodnotový řetězec. Obviňuje „eurokraty“ za zákazů spalovacích motorů a z blokování měkkého přechodu na elekro-mobilitu.
Realita dokazuje, že má pravdu u společností Bosch a ZF Friedrichshafen se právě ztrácí desetitisíce pracovních míst. Müller odsuzuje ideologií taženou politiku, která vyhání ceny energií do absurdního území a rdousí průmysl byrokratickým šílenstvím. Mluví o „ztracené dekádě“ a nemýlí se.
Ale právě v tom debata už zmírá, když všechna zjištění, varování, výzvy jsou osamělými hlasy na mrtvé poušti. A co skutečný diskurz o opravdovém stavu německé ekonomiky? Ten už není.
Mezitím přichází jako monument sebeklamné iluze předpověď růstu od ministryně hospodářství Kathariny Reiche (CDU). Její ministerstvo opravdu letos čeká růst o 0,2 % a o 1,3 % během roku 2026.
Vzhledem k masovému propouštění, kolabující poptávce a propadající se produkci, kdo by měl nervy na to, aby poslal svou ministryní s tak fantastickými čísly k šípku?
Propagandistické jednotky se aktivují
Když hrozí, že kritika ekonomické politiky Berlína nebo Bruselu nabude hybnosti, tak jsou instituce jako DIW připraveny, aby ji neutralizovaly. Její prezident Marcel Fratzscher známý bizarními nápady pronášenými v médiích, jako je povinná pracovní služba pro důchodce, pravidelně dští ideologickou krycí palbu.
V DIW jsou seriózní ekonomové vzácností. Když se kritika dotkne té umělé „eko-ekonomiky“, vstoupí na scénu „klimatická ekonomka“ a zanícená obhájkyně Zeleného státního kapitalismu Claudia Kemfert. Ta v článku pro Focus shazovala průmyslovou krizi Německa a líčila ji jako transformaci k Zelené průmyslové budoucnosti, která už vytváří 9 % HDP.
Její představy o Greentech, tj. o dotacemi živených průmyslech žijících z daňových poplatníků, státních programů a z levných peněz od Evropské centrální banky, předkládají iluzi nového ekonomického modelu hladce nahrazujícího staré struktury.
Dotovaná tepelná čerpadla, systémy recyklace, křehké technologie ukládání energie pro ty nestabilní elektrické sítě, o čemž nám říkají, že to nahradí automobilismus, strojírenství a elektroinženýrství.
Je to prazvláštní světový názor, který ignoruje globální trhy, skutečnou poptávku, energetické náklady a selhávající centrální plánování.
To, co nám Kemfert a Fratzscher podstrkují, je čirá vúdú ekonomika s pseudovědeckým základem ke zřízení eko-socialistické politiky.
Kolaps místních správ
Důsledky centrálně plánované ekonomiky jsou rozbité dodavatelské řetězce, permanentní recese, rostoucí nezaměstnanost a ty se nikdy neřeší. Tato realita však už má dopady na základy státu, tj. na místní pokladny. Uvedený kolaps teď ničí obecní finance, když se výnosy z daní od podniků propadají.
Takže 13 starostů metropolí spolkových zemí v dopise kancléřovi požaduje nouzovou pomoc, aby se zabránilo fiskálnímu kolapsu.
Teprve se uvidí, zda se využijí nové dluhy ze speciálních fondů, aby se zase zacpaly symptomy, nebo zda se ta zeď mlčení nakonec prolomí a kořen té krize se pojmenuje, tj. Green Deal.
Ta Zelená transformace zabalené do vřelých slov a do ekologistických řečiček je tím, co nás vykolejuje z ekonomických základů naší země.
Ta Zelená uklidňující propaganda a dotační placebo ale nebudou stačit, aby uklidnily rostoucí armádu nezaměstnaných.
Kategorie: Autorské překlady