Izrael ví, odkud vítr vane, a proto udělá vše, co bude potřeba, aby zajistil, že jeho zájmy budou chráněny klíčovými hráči v globální systémové transformaci.
Agentura Reuters s odvoláním na nejmenované zdroje uvedla, že Izrael lobbuje ve Spojených státech, aby si ponechaly ruské základny v Sýrii jako součást plánu na vyvážení tamního tureckého vlivu. Izrael se podle nich obává, že by se Hamás mohl přesídlit do Sýrie a odtud pak operovat pod tureckou ochranou, což by mohlo drasticky zhoršit izraelsko-turecké napětí. Nevysvětlili, jak by pokračující vojenská přítomnost Ruska v Sýrii mohla tomuto scénáři odvrátit, ani jak by USA mohly Sýrii přesvědčit, aby je také nevykopla.
Nicméně to málo, co bylo odhaleno, vrhá světlo na to, co by mohl mít Izrael na mysli, totiž neformální trilaterální ujednání zaměřené na jejich společné zájmy při zabránění Turkiye v ovládnutí po Assadově Sýrii. Pokud selžou, pak se Rusko obává, že by Turkiye mohlo držet své základny jako rukojmí v rámci nějakého geopolitického vydírání; Izrael se obává, že se tam Hamás usadí s tureckou ochranou; a USA se obávají předchozího scénáře vedoucího k vážné krizi v jejich spojenecké síti.
Prvním krokem k ochraně jejich odpovídajících zájmů je zajistit, aby se Sýrie mohla spolehnout na Rusko jako na ekonomickou a vojenskou protiváhu vůči Turkiye, což vyžaduje, aby USA souhlasily s tím, aby tam Rusko udrželo svou vojenskou přítomnost. Předpokladem je, aby USA pochopily klíčovou roli Ruska v tomto ohledu, tedy údajný izraelský lobbing, po kterém by to USA musely sdělit Sýrii. To by mohlo mít formu ujištění, že uvolnění sankcí není podmíněno vyhozením Ruska.
Nejmenovaný vysoký představitel EU koncem ledna novinářům řekl , že „Nové orgány v Sýrii jsme již informovali, že proces normalizace závisí na odstranění všech druhů cizí přítomnosti, ať už vojenské nebo nějakých jiných chapadel. Jsou tam tři země a Rusko je jednou z nich. Takže ano, v této záležitosti na ně stále naléháme.“ Navzdory tomu EU právě zrušila některé sankce v oblasti energetiky, dopravy a bankovnictví, čímž naznačuje, že její pozice se od té doby neoficiálně změnila.
Tato volte-face je způsobena buď izraelským lobbingem a/nebo tlakem USA, z nichž první by ukázal, že EU stále dělá regionální laskavosti pro Izrael i po tvrdé kritice jeho chování v Gaze, zatímco druhý by ukázal, že transatlantická roztržka o Ukrajinu není tak vážná, jak si mnozí mysleli. Koneckonců je to ze strany EU velký ústupek zrušit některé sankce vůči Sýrii, i když si tam Rusko stále ponechává své dvě základny, o jejichž odstranění blok jako podmínku požadoval, proto ty výše uvedené spekulace.
S ohledem na tento precedens lze dospět k závěru, že Izrael již pokročil ve zmírňování vnějšího tlaku na Sýrii, aby vykopla Rusko, ať už lobováním v EU a/nebo USA, pokud jde o to, že se jim možná podařilo přesvědčit Evropany o důležitosti tohoto. Dalším krokem je pak zajistit, aby podmínky, které Sýrie od Ruska požaduje pro udržení svých základen, nebyly tak náročné , aby (možná záměrně na příkaz Turkiye) zhatily jejich rozhovory o této otázce.
Právě zde mohl duch rodícího se rusko – amerického „ New Détente “ vidět, že USA mohou Sýrii vysvětlit, že nebudou nic namítat proti tomu, aby Rusko obnovilo některé ze svých ozbrojených sil, které Izrael zničil koncem loňského roku v určitých mezích, a sdělit, že Izrael s tím také souhlasí. Současně mohou USA také sdělit, že Izrael může zničit jakékoli vybavení, které Sýrie obdrží od Turkiye, a mohl by tam obnovit letitou bombardovací kampaň proti tomu, co považuje za teroristy, v tomto případě Hamás.
Tento přístup cukru a biče by mohl stačit k tomu, aby Sýrie souhlasila se snížením jakýchkoli obtížných požadavků, které by mohla vznést vůči Rusku výměnou za zachování jeho vojenské přítomnosti, samozřejmě za předpokladu, že prozatímní úřady budou racionální, i když to vzhledem k jejich špinavé minulosti nelze považovat za samozřejmé. Pokud by tento druhý krok uspěl, pak by tím posledním bylo, aby USA poradily Sýrii, jak co nejúčinněji využít své obnovené strategické partnerství s Ruskem k vyvážení Turecka.
Kromě toho, že by mu to umožnilo přestavět syrské ozbrojené síly v rámci určitých dohodnutých limitů, mohlo by to mít podobu nabídky Ruska více energie a kontraktů na rekonstrukci, aby rozšířilo svou stávající přítomnost v těchto sférách, což lze Turkiye vysvětlit na základě toho, že Rusko má více zkušeností. I kdyby si to Turkiye vyložil jako urážku, jeho ruce by byly svázané, pokud jde o to, jak reagovat, protože jakýkoli pomstychtivý nátlak na Sýrii by mohl Sýrii kontraproduktivně odsunout dále od ní.
Prostřednictvím těchto prostředků by Rusko, Izrael a USA prosadily své společné zájmy při zabránění Turkiye v ovládnutí po Assadově Sýrii, což by pak mohlo vyústit ve více trilaterální spolupráci v jiných otázkách, jako je přesvědčování Íránu , aby dosáhl nové jaderné dohody s USA. Existuje dokonce možnost rozšířit jejich trilaterální stranu tak, aby zahrnovala jejich sdíleného indického partnera, aby vytvořili čtyřstranný pro řízení záležitostí Evropy, Blízkého východu a Asie a Tichomoří, pokud „New Détente“ povede k novému světovému řádu.
Izrael ví, odkud vítr vane, a proto udělá vše, co bude potřeba, aby zajistil, že jeho zájmy budou chráněny klíčovými hráči v globální systémové transformaci . Jednostranné prosazování stejných zájmů by mohlo znamenat obrovské náklady a rizika, jako kdyby se cítila nucena bombardovat militanty Hamásu ukrývající se na syrských základnách v Turkiye, pokud by se naplnil ten nejhorší scénář. Proto Izrael raději našel společnou řeč s Ruskem a USA, aby mu s tím pomohly.
Zatímco rusko-americká souhra v Sýrii je klíčová pro ochranu izraelských regionálních bezpečnostních zájmů, pro prosazování ekonomických zájmů Izraele je klíčový ekonomický koridor Indie-Střední východ-Evropa (IMEC). Tento megaprojekt byl zmrazen po 7. říjnu, ale Izrael doufá, že jej brzy oživí. USA se také účastní IMEC, zatímco Putin prohlásil , že „[IMEC] nám bude jen prospěšné“, takže to slouží jako další konvergence jejich zájmů se zájmy Izraele a mohlo by to ospravedlnit rozšíření jejich trilaterální strany na čtyřstrannou s Indií.
Aby existovala nějaká šance, že k tomu dojde, musí rusko-americká souhra v Sýrii nejprve uspět v přesvědčení prozatímních úřadů této země, aby tam udržely vojenskou přítomnost Ruska, a poté musí účinně vyvážit Turkiye s Izraelem doporučeným americkým vedením. Teprve pak by se jejich trilaterální mohl posunout směrem k dalším problémům, z velké části závislým na paralelně probíhajícím „novém uvolnění“ a zvážit pozvání Indie, aby se k nim připojila při vytváření „velké čtyřky“, která geopoliticky přetváří Eurasii.
Kategorie: Autorské články