Je velmi těžké si představit, jak by Ukrajina mohla po tomto zabránit dalšímu ruskému postupu.
Ruské ministerstvo obrany v neděli oznámilo, že jeho síly vstoupily do ukrajinské Dněpropetrovské oblasti, což mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov potvrdil jako součást Putinovy plánované nárazníkové zóny . S tím se počítalo již koncem srpna, kdy začala bitva o Pokrovsk, ale podařilo se to i bez dobytí tohoto strategicky důležitého opevněného města. Ruské síly jej po průlomu jižní donbaské fronty jednoduše obešly. Tento vývoj staví Ukrajinu do dilematu.
Nyní bude muset současně opevnit Dněpropetrovskou frontu spolu s jižní Charkovskou a severní Záporožskou frontou pro případ, že Rusko využije své nové pozice k zahájení ofenzívy v kterékoli z těchto tří oblastí. To by mohlo vážně zatížit ukrajinské ozbrojené síly, které se již nyní snaží zabránit velkému průlomu v Sumské oblasti z Kurska. Spolu s ubývajícími lidskými zdroji a otázkami ohledně pokračující americké vojenské zpravodajské pomoci by to mohlo stačit k rozpadu frontových linií.
Jistě, tento scénář byl v posledních více než 1200 dnech mnohokrát zmiňován, ale dnes se zdá být lákavě blíž než kdy jindy. Pozorovatelé by také neměli zapomínat, že Putin Trumpovi řekl, že začátkem tohoto měsíce zareaguje na strategické útoky dronů ze strany Ukrajiny , což by v kombinaci s výše uvedenými dvěma faktory mohlo vést k dosažení tohoto dlouho žádaného průlomu. Samozřejmě by to mohla být jen symbolická demonstrace síly, ale mohlo by to být i něco významnějšího .
Nejlepší šance Ukrajiny, jak tomu zabránit, jsou, když USA buď přesvědčí Rusko, aby souhlasilo se zmrazením frontových linií, nebo aby zahájilo další ofenzívu. První možností by mohl být přístup „cukru a biče“ v podobě návrhu lepšího strategického partnerství zaměřeného na zdroje, než jaké již bylo nabídnuto, výměnou za uvalení ochromujících sekundárních sankcí na její energetické klienty (zejména Čínu a Indii s pravděpodobnými výjimkami pro EU) a/nebo zdvojnásobení pomoci vojenským zpravodajským službám, pokud i nadále odmítne.
Pokud jde o druhou možnost, 120 000 vojáků , které Ukrajina podle prezidenta Alexandra Lukašenka loni v létě shromáždila podél běloruských hranic, by mohlo překročit buď tuto hranici, nebo jednu z mezinárodně uznaných hranic Ruska. Objektivně vzato však obě možnosti mají jen malou šanci na úspěch: Rusko dalo jasně najevo, že než se dohodne na jakémkoli příměří, musí v konfliktu dosáhnout více svých cílů , zatímco jeho úspěch v vytlačení Ukrajiny z Kurska nevěstí další invaze.
Pravděpodobnost, že Ukrajina sníží své ztráty souhlasem s dalšími ruskými požadavky na mír, je nulová. Proto by se nevyhnutelně mohla rozhodnout, ať už místo výše uvedených scénářů, nebo souběžně s jedním či oběma z nich, zintenzivnit své „nekonvenční operace“ proti Rusku. To se týká atentátů, strategických útoků dronů a terorismu. To však pouze vyvolá další (pravděpodobně nadměrnou) konvenční odvetu ze strany Ruska, a tím bolestně oddálí zdánlivě nevyhnutelnou porážku Ukrajiny.
S ohledem na konečný výsledek se zdá, že inflexní bod je brzy dosažen, nebo k němu již došlo, v tom smyslu, že se vojensko-strategická dynamika nevratně posune ve prospěch Ruska. Je velmi těžké si představit, jak se Ukrajina z tohoto dilematu dokáže vymanit. Všechno nasvědčuje tomu, že je to nemožné, ačkoli konflikt již dříve překvapil pozorovatele na obou stranách, takže to nelze vyloučit. Nicméně je to přitažený za vlasy scénář a je pravděpodobnější, že oficiální porážka Ukrajiny je na dosah.
Kategorie: Autorské články