Dnes svou krátkou úvahu pojmu s lehkou nadsázkou. Ale jak uvidite dále, s nadsázkou ne až tak věcně zásadní.
První atentát na svatého otce Jana Pavla II. byl spáchán dne 13. května roku 1981. Za pachatele byl označen Mehmet Ali Ağca, turecký občan, člen nebo přívrženec extremistické organizace Šedí vlci. Pro koho a v zájmu koho se pokusil tuto nechutnou vraždu spáchat ví s jistotou jen on a samotný papež, který s ním, posléze, po činu, mluvil a odpustil mu.
Už v té době se, v dobře informovaných zpravodajských kruzích, i v západních médiích, mluvilo o tom, že celá věc mohla mít poněkud jiné pozadí. Mehmet Ali Ağca mohl pracovat pro bulharskou rozvědku. A bulharská rozvědka byla v té době pouze výkonnou sekcí rozvědky sovětské, ať již KGB nebo GRU. Jejího oddělení pro práci na takzvaných „mokrých věcech“. Koneckonců, celá věc podezřele připomíná modus operandi dalšího významného atentátu moderní doby. Ano následník trůnu František Ferdinand d,Este. Organizace Černá ruka byla tehdy přímo řízena srbskou rozvědkou a v pozadí stala spiklenská skupina uvnitř ruské vlády.
Takže pro shrnutí. Existuje jistá míra pravděpodobnosti, že papeže se v roce 1981 pokusila zavraždit skupina vrahů napojených na komunistickou rozvědku Sovětského svazu.
A náš současný pan prezident. Plně oddaný sovětskému režimu, mladý svazák, poté komunista, v době atentátu studuje vojenskou školu komunistického Československa. Ne, nebylo mu osm nebo deset let. Bylo mu dvacet, byl dospělý občan, disponující i volebním právem. Aby toho nebylo málo, sedm let po atentátu se zavazuje ke spolupráci a k plnému výcviku v rámci organizace (ano, sovětská vojenská rozvědka), která je podezřelá z připrav atentátu na řimského papeže.
Střih. Máme rok 2024. Člověk, připravovaný, mimo jiné, také na práci na „mokrých věcech“ ve prospěch SSSR, nám straší na Pražském hradě a předává, co prezident ČR, vyznamenání „Za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv „, právě postiženému papeži. In memoriam. Atentát druhý, naštěstí jen duchovní.
Závěrem mě napadá jen toto. Sedí v okruhu poradců současného pana prezidenta někdo se smyslem pro humor daný tvůrcům někdejší České sody a říká si, „Já to tomu hlupákovi navrhnu a zkusím jaký má žaludek… A co na to ti hloupí Češi. Zkousnou i tohle?“ Nebo Pavlovi přišel befel z Moskvy – „Jo, už je to fajn tovarišč, můžeš toho otravného Poláka omilostnit“.
Naštěstí, jedno vím téměř jistě. Karol Wojtyla se na nás z nebe usmívá a brouká si – take it easy.
Kategorie: Autorské články