Pouze USA jsou schopny tohle zvládnout, protože Rusko nemá vliv na politické procesy na Ukrajině.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov začátkem června v Den ruského jazyka slíbil , že „Rusko nenechá Rusy a rusky mluvící lidi v nesnázích a zajistí, aby jejich zákonná práva, včetně práva hovořit svým rodným jazykem, byla plně obnovena. O tomto naléhavém problému budeme i nadále hovořit na mezinárodních platformách. Budeme trvat na jeho vyřešení jakožto předpokladu pro trvalé mírové urovnání ukrajinského konfliktu.“
To je v souladu s ruským cílem denacifikace a bylo zahrnuto do memoranda o ukončení konfliktu , které Rusko předalo Ukrajině během druhého kola obnovených bilaterálních rozhovorů v Istanbulu. Objektivně vzato je obnovení plných práv ruského jazyka na Ukrajině nezbytné pro udržitelný mír, ale toho lze dosáhnout pouze legislativními změnami. V tom spočívá problém, protože Rada nemá zájem o zrušení „ zákona o státním jazyce “ z roku 2019, který vstoupil v platnost začátkem roku 2022.
Právě z tohoto důvodu ruské memorandum také požaduje souběžné volby do Rady s prezidentskými volbami, ačkoli by stále neexistovala žádná záruka, že se k moci dostanou síly spřátelené s Ruskem (v kontextu zrušení výše zmíněného zákona) a tento pragmatický požadavek uplatní. Proto je pro obnovení plných práv ruštiny na Ukrajině v konečném důsledku nutné politické inženýrství, ale Rusko nemá na politické procesy vliv, jak dokazuje jeho neschopnost dosáhnout změny.
Tato část ruského cíle denacifikace by proto nemuselo být splněna, pokud se USA této odpovědnosti neujmou, což by bylo moudré udělat, aby se odstranily kořeny dalšího konfliktu. Koneckonců, dokud nebudou plně obnovena práva ruského jazyka, bude Kreml tuto věc i nadále prosazovat a možná dokonce zváží nějakou formu tajných akcí v jejím zájmu. Miliony diskriminovaných rusky mluvících osob na Ukrajině by mohly po zrušení stanného práva poskytnout úrodnou půdu pro nábor takových operací.
Trumpova administrativa se však zatím o to nezdá být zaujatá, o čemž svědčí absence tlaku na Zelenského, aby vyhověl důležitějším ruským ústupkům v oblasti míru, jako jsou územní nároky a demilitarizace. Trump dokonce během svého setkání v Bílém domě s novým německým kancléřem Friedrichem Merzem začátkem června naznačil , že by pro Rusko a Ukrajinu mohlo být lepší, kdyby spolu o něco déle bojovaly, což naznačuje, že ho tyto jemnější detaily míru nezajímají.
I kdyby se o nich dozvěděl a souhlasil s tím, že jsou nejlepším způsobem, jak konflikt udržitelně ukončit, možná pod vlivem svého pragmatického zvláštního vyslance pro Rusko Steva Witkoffa, vyvstaly by otázky ohledně prostředků k politickému inženýrství požadovaného výsledku. Zůstává nejasné, kolik členů Rady bude kandidovat na znovuzvolení, kdo by se jim postavil proti a jaký by byl jejich postoj k této vysoce citlivé otázce v domácím postkonfliktním kontextu, pokud by vyhráli.
I kdyby tyto podrobnosti byly známy, tajné financování a mediální podpora preferovaných kandidátů by mohly vést jen k určitému bodu, natož k politickému manipulování s výsledkem, kdy Rada hlasuje pro zrušení „zákona o státním jazyce“ a (nový?) prezident jej nevetuje nebo je přehlasován dvoutřetinovou většinou. Nejrealističtějším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout, je, aby USA podmínily postkonfliktní vojenskou a zpravodajskou pomoc jeho splněním, ale aby se tak stalo, musí Trump přehodnotit celý svůj zamýšlený cíl.
Kategorie: Autorské články