Polsko odmítáním hrát podle omezujících klimatických předpisů EU a začíná budovat jednu z energeticky nejbezpečnějších ekonomik Evropy. Zatímco většina tohoto bloku mašíruje vyrovnaným krokem k sebepoškozující ekonomické zkáze zvané „čistá uhlíková nula“, tak Polsko se rozhodlo k jinému postupu, který je pragmatický, je v národním zájmu a co je nejdůležitější, přináší energetickou bezpečnost. A tato cesta se už krásně vyplácí.
Polsko pohání uhlí
V srdci polské vzdorovitosti je vytrvalé odmítání opustit uhlí, tj. základní kámen jeho energetického systému. Roku 2024 obnášelo uhlí, ropa a zemní plyn přes 85 % celkových primárních energetických vstupů, tj. nejvyšší podíl v EU. Samotné uhlí roku 2024 vygenerovalo 55 % národní elektřiny pohánějící domácnosti, továrny a podniky.
Ač se v červnu média rozplývají nad nárůstem podílu obnovitelnosti ve výrobě energie, tak tato země aktivně vyhledává cestičky, aby si uhlí udržela jako hlavní zdroj. Energetická politika Polska 2040 (EPP2040) vytyčuje plán, aby do roku 2025 hlavní provozovatelé jako PGE a Tauron převedli uhelné elektrárny na jiné podniky.
Polsko izolací uhelných podniků zdržuje agresivní rozvrhy přechodu zajišťující, že uhelné podniky se vymykají transformačním předpisům EU. Polský ministr státních podniků Jakub Jawrowski tuto strategii posílil tvrzením, že vládní analýza nenašla žádný ekonomický důvod k odklonu od uhelných elektráren.
Polský náměstek ministra klimatu Maciej Bando s ním v tomto tématu souzní: „Nemám žádné pochybnosti o tom, že v tomto systému budou uhelné elektrárenské bloky nutné, dokud nebudou přirozeně nahrazeny jadernými elektrárnami.“
Představa, že můžete moderní průmyslovou ekonomiku pohánět přechodnými a nespolehlivými energetickými zdroji jako větrníky a soláry, je nebezpečnou fantazií. Polsko si musí dát pozor, aby nenásledovalo příklad Německa a Británie, kde dominance větrníků a solárů v elektrické síti vedla k nestabilním dodávkám energií, k vzepětí importů a k neúnosným cenám energií.
Vzhůru a kupředu
Příběh úspěchu Polska však nekončí uhlím. Země je též požehnaná nově nalezenými rezervami přírodních zdrojů, které jsou slibné pro další zlepšení energetické bezpečnosti a budou pohánět ekonomický růst. Počátkem roku 2025 oznámila státem spoluvlastněná Orlen Group objev ložiska zemního plynu v západním Polsku, kdy odhadované rezervy jsou skoro 250 milionů kubických metrů.
Korunním klenotem je však objev z července v moři u polského baltického pobřeží, který je veleben jako zatím největší národní objev ropy a plynu. Toto ložisko je konkurentem nebo spíše překonává dosud největší ropné pole Polska Barnówko-Mostno-Buszewo se 400-500 miliony barelů ropy.
Experti naznačují, že jeho těžitelné rezervy by z něj mohly udělat jeden z nejvýznamnějších uhlovodíkových objevů za desetiletí. Pro polské rodiny se to promítne do nižších cen, do nižší závislosti na dovozech a do miliard výnosů k financování veřejných služeb.
Závislost Polska na fosilních palivech nezpomalila jeho růst, ta ho poháněla. Hrubý domácí produkt Polska v letech 2022 až 2025 vyrostl o působivých 11,6 %, čímž byl daleko rychlejší než u ekonomických gigantů jako Německo, Francie a Itálie a vysoce nad průměrem EU. V samotném roce 2024 byl polský nárůst 2,9 %, daleko nad plouživým tempem celého EU. Polská nezaměstnanost se drží na 5,2 %, tj. je nižší než průměr EU.
Co kdyby i další země opustily sebezničující dogma čisté uhlíkové nuly a přijaly racionálnější přístup k energetické a klimatické politice? Takový výsledek by byl značnou transformací. Zase bychom zažili ekonomický růst, pokles cen energií a návrat k daleko více na zdravém rozumu založené ochraně životního prostředí.
Klimaticko-průmyslový komplex, který vyrostl do bohatého a mocného monstra šířením hrůzy a dezinformací, by byl odhalen jako podvodný, jakým je. A lid Evropy, který byl nucen nést břemeno tohoto selhavšího experimentu, by byl konečně osvobozen.
Kategorie: Autorské překlady