Vrcholný eurokrat Michel Barnier je novým francouzským ministerským předsedou, když byl jmenován 60 dnů po předčasných volbách prezidenta Macrona, jimiž francouzskou politiku uvrhl do rozvratu s trojitě rozštěpeným parlamentem.
Za ministerského předsedu Emmanuel Macron vybral veterána francouzského centristického globalistického politikaření Michela Barniera, který od roku 1993 zastával vysoké funkce jak ve francouzské vládě, tak v Evropské unii, aby v této roli vedl stát v každodenních záležitostech v kurzu stanoveném prezidentem. Tato role byla technicky neobsazená po 51 dnů od rezignace předchozího ministerského předsedy Gabriela Attala 16. července, tj. po dobu nejdelšího bezvládí od Druhé světové války.
Barnier jako zkušený politický operátor, dobře ´po celé Evropě známý jako surový vyjednávač Brexitu, o němž kritici říkají, že byl pověřen potrestáním Británie za opovážlivost, s níž se stáhla z evropského projektu, teď stojí před bojem s chmurnými šancemi. Francouzský parlament se ocitl bez jakékoliv většiny nebo realistické naděje na vybudování koalice, která ji dosáhne, do čehož ho uvrhl Macronův gambit s letošními předčasnými volbami, takže zůstal trojitě rozštěpen mezi jeho globalistické centristy, skalní levičáky a populistickou pravici.
Ač se Národní obroda (Rassemblement National, RN) Marine Le Pen zapřisáhla, že bude bdělá a shodí jakoukoliv vládu, co nesplňuje její vlastní požadavky, tak největší překážkou stejně asi bude Nová populární fronta (NFP), tj. volební aliance všech francouzských levicových stran od měkkých sociálních demokratů až ke komunistům. Jejich seskupení díky neobvyklému francouzskému dvoufázovému volebnímu systému získalo nejvíce křesel, i když pravicoví populisté Le Pen se značným náskokem získali nejvíce hlasů, takže se NFP následně dožadovala práva vybrat příštího ministerského předsedu.
Jelikož jimi vybraná socialistka Lucie Castets byla zavržena, tak teď budou nejspíš k centro-pravicovému globalistovi Barnierovi nepřátelští, přičemž ten teď musí sestavit vládu a rekrutovat do ní ministry.
V tomto stavu věcí se ozvala populistka Le Pen zastávající kontrolu hranic s tím, že proti Barnierovi nebude okamžitě hlasovat a že si počká, až uvidí, jaká bude jím navržená politická platforma. RN tento týden v průběhu jednání o potenciálních kandidátech na ministerského předsedu – do nichž byli dost neuvěřitelně zapojeni i dva bývalí francouzští prezidenti Hollande a Sarkozy, asi v roli poradců – dala jasně najevo, že je stranou s určitými ‚červenými liniemi‘ a že tyto jejich požadavky se musí respektovat.
V nich se uvádí, jak ve středu referoval Le Figaro, že nová vláda se musí k politikům RN chovat s respektem. To se může těm, kdo k tomu přihlíží z vnějšku a jsou obeznámeni s jinými politickými systémy, zdát jako požadavek nevrlého vzteklouna, jenže s RN a jejím předchůdcem Národní frontou se po celá desetiletí zacházelo jako s nečistými a nežádoucími, co mají být z veškerého zapojení do politiky vyloučeni. Jakýkoliv pokus zapojit tuto stranu do národní politiky po dlouhé roky narážel na tzv. ‚sanitární kordon‘ čili firewall, což znamenalo, že jejich zástupci mají být z procesů vyloučeni.
Roztrpčenost nad tímto zacházením je zjevná z formulací požadavků, o nichž tyto noviny referovaly, v nichž se vyžaduje, aby nová vláda: „S námi nezacházela jako s nakaženými morem a aby ministerský předseda respektoval naše zvolené zástupce.“ RN zároveň požaduje, aby jakákoliv nová vláda zemi nezaplavovala migranty a chránila zájmy pracující třídy, která je pro tuto stranu demograficky klíčová, a asi nejvýznamnějším požadavkem je, aby nová administrativa podpořila volební reformu.
To je pro RN velice závažná záležitost, jelikož si v konvenčním smyslu ve francouzských volbách vede velice dobře, ale v tom dvoukolovém systému je obecně značně penalizována. V letošních průlomových parlamentních volbách získala RN o mnoho milionů hlasů více než NFP, ale i tak z toho vyšla se značně menším počtem křesel.
Volání RN po proporcionálním zastoupení dává smysl, ale zda nebude politický establishment spíše záměrně stranit volebnímu systému, který tak jasně znevýhodňuje populisty, jimiž tolik pohrdají, to se teprve uvidí. Barnier se v posledních letech ve Francii při snahách urvat si politickou podporu jevil dost jako vyznavač tvrdé linie, avšak s RN by mohl najít společnou základnu, pokud ji nenajde s levicovou aliancí.
Prezident Emmanuel Macron ve svém prohlášení k výběru Barniera za ministerského předsedu ve čtvrtek řekl, že po tomto „bezprecedentním“ období ve francouzské politice chce „sjednocující vládu“.
Kategorie: Autorské články